Občanský zákoník

Občanský zákoník je základní zákon upravující oblast soukromého práva hmotného. Je jedním z nejdůležitějších právních předpisů každého právního řádu. Jeho doplňkem v oblasti soukromého práva procesního je občanský soudní řád.

Přestože byly postupně přijímány další kodexy, upravující podrobněji další dílčí odvětví soukromého práva, zejména obchodní zákoník, zákoník práce a zákon o rodině, občanský zákoník zůstává i pro tato odvětví subsidiárním předpisem, jehož právní normy se uplatní v případě, že zvláštní úprava o dané věci mlčí. Některá obecná ustanovení občanského zákoníku (např. pravidla pro počítání času) nacházejí místo i v právu veřejném.

[editovat] Historie

Myšlenka upravit celý korpus práva uceleným souborem zákonů je velmi stará (viz např. Corpus iuris civilis císaře Justiniana ze 6. století), účelného naplnění došla však až pod vlivem idejí osvícenství počátkem 19. století.

Prvním (a ve znění novel dodnes platným) občanským zákoníkem z tohoto období je francouzský napoleonský Code civil français (zvaný též Code Napoléon) z roku 1804.

Tento zákoník inspiroval přijímání obdobných legislativních děl v dalších evropských zemích. Pro české země má velký význam rakouský Všeobecný zákoník občanský (Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch, zkratka ABGB) z roku 1811, jenž na našem území platil do roku 1950 (a v části věnované pracovnímu právu až do poloviny 60. let). Na území Rakouska platí ABGB dodnes.

Legislativně o něco méně úspěšný je - rovněž dodnes platný - obsáhlý občanský zákoník německý (Bürgerliches Gesetzbuch, zkratka BGB) z roku 1896, jemuž je vytýkána přílišná složitost a obtížná srozumitelnost.

Snaha po komplexní kodifikaci soukromého práva se naopak vyhnula zemím angloamerické právní kultury, protože je právo tvořeno na základě precedentů (case law) a vznik rozsáhlých kodexů nemá tradici.

[editovat] Právní odvětví upravená v občanském zákoníku

Platný občanský zákoník z roku 1964, jenž prošel počátkem 90. let rozsáhlou novelizací, je pokládán za provizorní, z mnoha hledisek nevyhovující právní předpis; snahy po nové právní úpravě však doposud nedošly naplnění, neboť odborná veřejnost se nedokáže shodnout na tom, zda vyjít z tradičního modelu ABGB, nebo zachovat kontinuitu se zažitou, byť nevyhovující úpravou stávající.

Na rozdíl od původních občanských kodexů, které si daly za cíl pojmout veškeré soukromé právo, neobsahuje dnešní občanský zákoník úpravu obchodních vztahů (tu přenechal obchodnímu zákoníku z roku 1991), rodinné právo (zákon o rodině z roku 1963), pracovní právo (zákoník práce z roku 1965 a 2006), spolkové právo (zákon o sdružování občanů z roku 1990), nadační právo (zákon o nadacích a nadačních fondech z roku 1997) ani úpravu svěřenství (trustů), jejichž vznik český právní řád neumožňuje.

Dnešní občanský zákoník se člení na obecnou část, v níž jsou obsažena nejobecnější ustanovení (např. o počítání času nebo o právních úkonech) a dále vymezení subjektů práv, fyzických a právnických osob, a na část zvláštní, která se dále dělí na výklad o věcných právech a o právech závazkových. Zvláštní postavení má úprava dědického práva.

[editovat] Návrh nového občanského zákoníku

Současný návrh nového občanského zákoníku, zpracovaný rekodifikační komisí pod vedením prof. Karla Eliáše, byl připraven na základě rozhodnutí vlády z roku 1999. Nejprve byl vypracován věcný záměr, který vláda schválila v dubnu 2001. Paragrafové znění bylo připravováno od roku 2001 a v roce 2008 bylo celé představeno veřejnosti (dílčí výsledky byly zveřejňovány průběžně v závislosti na postupu prací). Redakci větší části návrhu provedl prof. JUDr. Karel Eliáš z Právnické fakulty Západočeské uviverzity v Plzni, část věnovanou rodinnému právu připravila doc. JUDr. Michaela Zuklínová z Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Návrh má celkem 2 795 paragrafů a dělí se do pěti částí:

• Obecná část (§ 1 až 544)
• Rodinné právo (§ 545 až 874)
• Absolutní majetková práva (§ 875 až 1519, zahrnuje věcná práva a dědické právo)
• Relativní majetková práva (§ 1520 až 2741, zahrnuje závazkové právo)
• Ustanovení společná, přechodná a závěrečná (§ 2742 až 2795)

V průběhu prací se ukázalo, že některé záměry zpracovatelů (např. začlenění oblasti pracovního práva do občanského zákoníku) se nepodaří prosadit, a některé otázky se staly předmětem živých diskusí – například způsoby uzavření manželství (snaha o zrušení církevního sňatku nebo o rozšíření možnosti uzavírat církevní sňatky na všechny církve, zatímco dosud mají toto oprávnění jen registrované církve), zavedení registrovaného partnerství (to však bylo mezitím zavedeno zvláštním zákonem s účinností od 1. července 2006), úvahy o zrušení intabulačního principu při převodech nemovitostí (v návrhu je jednou z variant, druhou je zachování současného stavu) nebo zvláštní právní režim pro zvířata (podle návrhu není živé zvíře věcí, vztahují se však na ně přiměřeně ustanovení o věcech, pokud to neodporuje jeho povaze živého tvora nebo zvláštním zákonům).

Pozornost vzbudila také zřetelná tendence k návratu k dřívější právnické terminologii, která je částí veřejnosti vnímána jako staromilství nebo přehnaná snaha o jazykový purismus; v návrhu se nakonec přeci jen objevili také staronové pojmy jako pozůstalost (nyní dědictví), služebnost (jako typ věcného břemene), svéprávnost (nyní způsobilost k právním úkonům), korporace (nyní používáno jen jako pojem právní teorie), fundace (nyní nadace), pacht (institut podobný nájmu) nebo výměnek.

[editovat] Externí odkazy

• Aktuální úplné znění na portal.gov.cz
• Paragrafové znění návrhu nového občanského zákoníku
• Důvodová zpráva návrhu nového občanského zákoníku