Oceánografie

Mapa oceánských proudů z roku 1943

Oceánografie (z řeckého ωκεανός okeanós oceán + γράφειν gráfein psát) je vědní obor zabývající se oceány a moři. Původně se věnoval pouze jejich popisu, postupně se ale stal plnohodnotným vědním oborem, kombinujícím poznatky z různých oborů (geologie, chemie, biologie, fyzika, …), který se snaží porozumnět fungování tohoto vodního obalu Země. S rozvojem technologií ve 20. století vědci pronikli i na hluboká dna oceánů a porozumnění deskové tektonice přineslo pochopení jejich vzniku – přesto zůstává se svým obrovským objemem většina světových oceánů neprozkoumaná a tvoří tak doposud neobjevený svět na naší vlastní planetě. V nedávné minulosti automatické sondy zjistily náznaky oceánů také na měsících plynných obrů jako je např. Europa.

[editovat] Dělení oceánografie

• mořská biologie – zkoumá živočichy a rostliny žijící v oceánu a jejich ekologické interakce
• chemická oceánografie – studuje chemické procesy v oceánu
• mořská geologie a geofyzika – věnuje se geologickým procesům na mořském dně včetně deskové tektoniky
• meteorologická oceánografie – studuje interakce mezi oceánskou hydrosférou a atmosférou
• fyzická oceánografie – zkoumá fyzikální vlastnosti oceánů (např. vztah mezi teplotou a salinitou, vlny nebo proudy)
• aplikovaná oceánografie - aplikace oceánografických poznatků do praxe (těžba nerostných surovin, rybolov...)

[editovat] Historie oceánografie

Oceány zůstávaly neprozkoumané až do 17. a 18. století, kdy velké námořní výpravy (např. francouzská vedená Louis Antoine de Bougainvillem či britské uskutečněné Jamesem Cookem) zmapovaly velkou část jižního Pacifiku. Největší důležitost v těch dobách mělo přesné mapování pobřeží, oceánských ostrovů a také mořských proudů – těm byla také věnována první oceánografická vědecká učebnice Jamese Rennella publikovaná na přelomu 18. a 19. století. V roce 1840 známý přírodovědec Charles Darwin publikoval vědecký článek o růstu korálů a formování atolů, o devět let později byly objeveny strmé pevninské svahy, v roce 1855 Matthew Fontaine Maury vydává v USA první učebnici oceánografie Fyzikální geografie moře. Položení transatlantického telegrafního kabelu (1858) potvrdilo existenci tzv. „telegrafické plošiny“, což byl původní název středomořského hřbetu, místa rozpínání Atlantiku. V druhé polovině 19. století nastal zejména v Evropě strmý nárůst přírodovědných aktivit spojených s průzkumem moří a oceánografie byla záhy etablována jako samostatná věda – zejména přispěním britské expedice lodi Challenger (1872-1876).

Související články obsahuje: Portál Planetární vědy