Okupace

Okupace (lat.) znamená obsazení či přivlastnění. V občanském právu je to historický způsob nabytí vlastnictví přisvojením věci nikoho nebo nálezem. Současný český Občanský zákoník nezná pojem okupace, uznává ovšem nabytí vlastnictví obdobné okupaci podle zvláštních zákonů, např. lovem nebo rybolovem.

• Prvotní okupace je způsob nabytí státního území, které nepodléhá moci žádného jiného státu a faktickým dlouhodobým výkonem suverénní moci nad ním. V minulosti námořní mocnosti takto rozšiřovaly svá zámořská území.
• Vojenská okupace je násilný čin státu nebo entity, která proti vůli jiného státu nebo entity se zmocní a obsadí jeho/její území pomocí armády - jde o válečný akt. Okupující klika téměř vždy ustanoví okupační správu nebo kolaborační vládu, orgán spravující okupované území. Okupace může být dočasná (v případě II. světové války) nebo trvalá (v případě pobaltských zemí v roce 1940, kdy byly začleněny do SSSR)

[editovat] Příklady vojenských okupací v historii

• 1939 Okupace zbytku Československa Německem
• 1939 Okupace Polska Německem a Sovětským svazem
• 1940 Okupace Litvy, Lotyšska a Estonska Sovětským svazem
• 1940 Okupace Francie Německem
• 1945 Okupace Německa Spojenými státy americkými, Sovětským svazem, Velkou Británii a Francií
• 1968 Okupace Československa Sovětským svazem
• 1978 Okupace Afghánistánu Sovětským svazem
• 1991 Okupace Kuvajtu Irákem