Invia.cz
Eurovíkendy
Kanárské ostrovy
Dominikánská republika
Madeira
Last minute
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
| Kyselina sírová | |
|---|---|
| Obecné | |
| Systematický název | kyselina sírová |
| Sumární vzorec | H2SO4 |
| Vzhled | bezbarvá kapalina bez zápachu |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 7664-93-9 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 98,07848 g/mol |
| Teplota tání | 10,4 °C |
| Teplota varu | 290 °C (1 013 hPa, 100% kyselina) 310-335 °C (1 013 hPa, 98% kyselina) |
| Hustota | 1,835 g/cm³ (20 °C) |
| Disociační konstanta pKa | 1,92 (25 °C) |
| Rozpustnost ve vodě | neomezená mísitelnost (exotermní reakce) |
| NFPA 704 | |
|
SI a STP (25 °C, 100 kPa). |
|
Kyselina sírová (zastarale též vitriol) je silná dvojsytná kyselina. Je jednou z nejdůležitějších průmyslově ve velkém množství vyráběných chemikálií. Její sumární vzorec je H2SO4, který značí, že se skládá ze dvou atomů vodíku, jednoho atomu síry a čtyř atomů kyslíku.
Obsah |
Výroba kyseliny sírové probíhá třístupňově, přičemž prvním krokem je příprava oxidu siřičitého, který se obvykle získává buď přímým spalováním síry,
nebo pražením pyritu
Druhým krokem je oxidace oxidu siřičitého na oxid sírový. Při této reakci se jako katalyzátoru používá oxidu vanadičného V2O5
Nakonec reakcí oxidu sírového s vodou vzniká kyselina sírová
V průmyslu je voda nahrazena zředěnou kyselinou sírovou, přičemž jako mezistupeň vzniká kyselina disírová, což je vlastně jen hemihydrát oxidu sírového 2 SO3.H2O
Dalším rozpouštěním oxidu sírového v kyselině sírové vzniká kyselina disírová a následně tzv. oleum, jehož ředěním se získává kyselina sírová požadované koncentrace.
Kyselina sírová je v koncentrovaném stavu hustá olejnatá kapalina neomezeně mísitelná s vodou. Ředění této kyseliny je silně exotermní proces. Koncentrovaná (96–98 %) má silné dehydratační a oxidační (zvlášť za horka) účinky. Je velmi nebezpečnou žíravinou, způsobuje dehydrataci (zuhelnatění) organických látek. Zředěná kyselina oxidační schopnosti nemá a reaguje s neušlechtilými kovy za vzniku vodíku a síranů. Je hygroskopická, tj. pohlcuje vodní páry. Kyselina sírová je velmi reaktivní, reaguje téměř se všemi kovy kromě olova, zlata, platiny a železa, 20 % vodný roztok nereaguje s mědí.
Roztok oxidu sírového v kyselině sírové se nazývá oleum. Kyselina sírová tvoří dva typy solí – sírany a hydrogensírany. Některé její soli tvoří hydráty.
Neušlechtilé kovy se v kyselině sírové rozpouštějí za vývoje vodíku a vzniku příslušných síranů, např.
Podobně většina oxidů kovů se v kyselině sírové rozpouští za vzniku solí
Reakcí s amoniakem nebo jeho vodným roztokem (čpavkem) vzniká síran amonný
resp.
Průmyslově významnou je reakce s fosforečnanem vápenatým, jejímž produktem je směs síranu vápenatého, monohydrogenfosforečnanu vápenatého, dihydrogenfosforečnanu vápenatého a volné kyseliny fosforečné známá jako fosforečné hnojivo superfosfát
Touto reakcí se původně téměř nerozpustný fosforečnan vápenatý přemění na směs rozpustnějších kyselých fosforečnanů a dobře rozpustné kyseliny fosforečné, což urychluje využití fosforu rostlinami.
Použití kyseliny sírové je velmi široké. Kyselina sírová se používá zejména