Omfalé

Opilý Hhéraklés a Omfalé, antická freska z Pompejí

Héraklés a Omfalé, obraz Bartholomea Sprangera

Omfalé - (latinsky Omphale) byla v řecké mytologii lýdskou královnou.

V bájích nefiguruje pro své osudy, ale proto, že do jejího otroctví musel vstoupit hrdina Héraklés, aby se očistil z vraždy. Zabil totiž Ífita, syna oichalského krále Euryta. Héraklés si přišel získat královskou dceru Iolu za ženu, porazil jejího otce, mistra v lukostřelbě, což byla podmínka. Ale Eurytos mu Iolu nedal, naopak ho s urážkami vyhnal. Když shodou okolností došlo ke krádeži králova stáda, byl Héraklés nařčen ze zlodějství. Ífitos, který chtěl očistit jeho čest, protože zlému nařčení nevěřil, na svou dobrou vůli doplatil. Héraklés, vzteky z té pomluvy šílený, Ífita shodil z hradní věže.

U Omfalé pobyl Héraklés jeden nebo tři roky a říká se, že královna byla zlá, domýšlivá a krutá žena, které muže ponižovala. Nutila prý Hérakla chodit v ženských šatech, trávit čas se služkami. Prý znakem krutosti bylo i to, že mu dávala občas dovolenou (při jedné z nich byl na moři s Argonauty), aby pak ještě hůř snášel otroctví. Možná to ale bylo jinak, Omfalé se totiž do Hérakla zamilovala a bylo jejím přáním, aby jí zanechal syna. Stalo se, byl to Atys, zakladatel nové dynastie lýdských králů.

[editovat] Odraz v umění

Z antiky se zachovalo málo vyobrazení z této epizody. Z nové doby jsou známé obrazy

• Héraklés a Omfalé od Bartholomea Sprangera (ze 16. stol., nyní jsou v muzeu ve Vídni)
• Héraklés a Omfalé Petra Paula Rubense z r. 1602 a obraz stejného jména od Francoise Lemoina z r. 1724 (oba obrazy jsou v pařížském Louvru

[editovat] Literatura

• Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 1974
• Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí
• Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, ISBN 80-7309-153-4
• Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, ISBN 80-7234-287-8
• Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Omfalé