Ondřej II. Uherský

Busta Ondřeje II. v národním historickém parku. Ópusztaszer, Maďarsko

Ondřej II. (maďarsky II. András nebo II. Endre) (1177 – 21. září 1235) byl v letech 1205 až 1235 uherským králem.

[editovat] Rodina

Rodiče: Béla III., uherský král, a Anna Antiochijská, dcera Renauda de Châtillon.

Manželky: Gertruda Meranská, Jolanta de Courtenay, Markéta d'Este

Děti: Marie, Béla IV., sv. Alžběta Uherská (Durynská), Ondřej, Jolana a Štěpán

[editovat] Před nástupem na trůn

Ještě za života otce Bély III. se Ondřej stal haličským knížetem, byl však od místní šlechty — bojarů — vyhnán. Nespokojený mladík napadl vlastního bratra, uherského krále Emmericha, kterého chtěl zbavit trůnu, nebo alespoň si vydobýt nějaká území, což se mu i podařilo.

Roku 1197 se stal pánem Dalmácie a Chorvatska, kde si počínal jako suverénní panovník. S bratrem se dostal ješte několikrát do svárů, které vždy skončily příměřím. Nedůvěra mezi bratry však trvala. I proto je těžko pochopitelné, proč Imrich určil před smrtí za poručníka svého syna Ladislava právě Ondřeje.

Napomenutí papeže Inocence III. svědčí o Ondřejově špatném zacházení s následníkem trůnu, když však pětiletý Ladislav zemřel, nestálo Ondřejovi v cestě na uherský trůn již nic.

[editovat] Uherský král

Jako král patřil k nejneschopnějším arpádovským panovníkům. Přestože zorganizoval 14 vojenských výprav do Haliče, nedokázal přes občasné krátkodobé úspěchy zlomit odpor haličských bojarů a nepřipojil tak toto území k Uhrám.

Roku 1211 požádal Ondřej II. Řád německých rytířů o pomoc proti pronikajícím Kumánům, za což jim přislíbil pozemky v Sedmihradsku. Když však řád v roce 1224 navrhl, aby byl podřízen přímo papežovi a ne uherskému králi, musel roku 1225 Uhry opustit.

Ani pátá křížová výprava, jíž byl Ondřej jedním z vůdců, neskončila úspěšně. Po pár měsících neustálých porážek se Ondřej musel bez slávy vrátit domů.

Nákladné vojenské výpravy, přepychový život královského dvora, rozdávaní úřadů a majetků cizincům, to všechno byly příčiny, pro které uherská šlechta svého krále nenáviděla. Vůči svévoli, která v zemi při nepřítomnosti Ondřeje panovala, se postavit nedokázal. Bohatí magnáti šli tak daleko, že v roce 1213 při jedné z výprav do Haliče zavraždili královnu Gertrudu.

Vyústěním všech problémů, které se v zemi nahromadily, bylo vydání Zlaté buly v roce 1222. Král Ondřej v ní byl donucen přislíbit, že nebude svévolně rozdávat majetky cizincům, dodrží výsady střední šlechty, ba dokonce dal šlechtě možnost vystoupit proti němu samému se zbraní v ruce, pokud by nedodržoval přijaté závazky. Namísto uklidnění situace však tento dokument přinesl jen další spory. Ondřej dal totiž velmi rychle najevo, že se jím vůbec nemíní řídit.

Na konci života se musel vyrovnat se smrtí dcery Alžběty, druhé manželky Jolandy i syna Ondřeje.

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Ondřej II. Uherský

Související články obsahuje Portál Středověk

Související články obsahuje Portál Křížové výpravy

Tento biografický článek je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.

Předchůdce: Ladislav III.

Uherský král Ondřej II. 1205 - 1235

Nástupce: Béla IV.

Předchůdce: Ladislav II.

Chorvatský král Ondřej I. 1205 - 1235

Nástupce: Béla III.