Organokovová chemie

Organokovová chemie studuje chemické sloučeniny obsahující vazbu mezi atomem uhlíku a kovu. Některé sloučeniny řazené mezi organokovy, ale tuto podmínku nesplňují. Proto existuje i alternativní definice, podle které organokovové sloučeniny obsahují kovalentní vazbu mezi kovem a jiným prvkem. Organokovová chemie je přechodem mezi organickou a anorganickou chemií.

Důležitými skupinami organokovových sloučenin jsou karbonyly kovů, metaloceny (např. ferocen) a karbeny. Jako kov může v těchto sloučeninách vystupovat i křemík, arsen nebo bor.

Organokovové sloučeniny nacházejí široké využití jako katalyzátory, např. při zpracování ropy nebo výrobě polymerů.

[editovat] Rozdělení organokovových sloučenin dle vázaného kovu

• organohořečnaté (Grignardova činidla)
• organolitné
• organoolovnaté
• organozinečnaté

[editovat] Důležitá data

• 1760 Louis Claude Cadet de Gassicourt zkoumal soli kobaltu a izoloval cacodyl z minerálů cobaltu obsahujících arsen
• 1827 Zeise připravil tzv. Zeiseho sůl
• 1863 Charles Friedel a James Craft připravili organochlorosilany
• 1890 Ludwig Mond objevil karbonyl niklu
• 1899 První zmínka o Grignardových reakcích
• 1900 Paul Sabatier se pokouší hydrogenovat organické sloučeniny pomocí kovových katalyzátorů.
• 1912 Nobelova cena pro Victora Grignarda a Paula Sabatiera
• 1930 Henry Gilman připravuje organokupráty lithia
• 1963 Nobelova cena pro Karla Zieglera a Giulia Natta za Ziegler-Nattovy katalyzátory
• 1973 Nobelova cena pro Geoffreye Wilkinsona a Ernst Otto Fischera za sendvičové komplexy
• 2005 Nobelova cena pro Yvese Chauvina, Roberta Grubbse a Richarda Schrocka za disproporcionaci alkenů katalyzovanou kovy

[editovat] Externí odkazy

• Portál Organokovová chemie

Tento článek z oblasti organické chemie je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.