Otrokovice

Otrokovice
Baťovy domky v Otrokovicích
znak vlajka
status:	město
NUTS 5 (obec):	CZ0724 585599
kraj (NUTS 3):	Zlínský (CZ072)
okres (NUTS 4):	Zlín (CZ0724)
obec s rozšířenou působností:	Otrokovice
pověřená obec:
historická země:	Morava
katastrální výměra:	19,61 km²
počet obyvatel:	18 608
zeměpisná šířka:	49°12’
zeměpisná délka:	17°32’
nadmořská výška:	190 m
PSČ:	765 02
zákl. sídelní jednotky:	18
části obce:	2
katastrální území:	2
adresa městského úřadu:	Městský úřad Otrokovice nám. 3. května 1340 765 02 Otrokovice
starosta / starostka:	Radoslava Matuszková
Oficiální web: http://www.otrokovice.cz E-mail: radnice@muotrokovice.cz
Otrokovice Otrokovice, Česká republika
Zdroje k infoboxu a částem obce

Otrokovice jsou město na jihovýchodní Moravě, ve Zlínském kraji, 18 608 obyvatel. Leží na rozhraní tří moravských národopisných regionů - Slovácka, Valašska a Hané. Střídavě bývá řazeno ke všem uvedeným regionům. Jeho přiřazení k Hané je dáno tím, že původní obce, z nichž město vyrostlo, byly hanácké. Ovšem podle převládajícího slováckého nářečí (dle Ústavu pro jazyk český) je možno město řadit též ke Slovácku. Leží na soutoku řek Moravy a Dřevnice. Tvoří je místní části, někdejší samostatné vesnice, Otrokovice a Kvítkovice.

Od roku 1933 se pro celé město začalo neoficiálně používat pojmenování Baťov.^[1] K právnímu zakotvení tohoto názvu došlo až po 30. září 1938. Název Baťov byl odebrán v roce 1946.^[2]

[editovat] Historie

Socha Tomáše Bati v otrokovickém parku

Archeologické nálezy objevené v katastru města svědčí o tom, že toto území je osídleno už od mladší doby kamenné. První písemná zmínka o Otrokovicích je obsažena v listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka (nové historické bádání ji datuje rokem 1141). Až do poloviny 14. století byly Otrokovice církevním majetkem, pak přešly do rukou světských a byly poznamenány jak léty sporů mezi feudálními rody, tak obdobím rozkvětu, kdy tu začaly růst usedlosti a grunty a rozvíjelo se rybníkářství.

V 19. století patřily Otrokovice a Kvítkovice do oblasti východní Hané. Jednalo se o poslední hanácké obce, neboť sousední Malenovice již k regionu Hané nepatřily. Podle soupisu obyvatel měli roku 1843 Otrokovice 804 obyvatel a Kvítkovice 363. V roce 1841 byla vybudována železniční trať pojmenovaná tehdy jako Severní dráha císaře Ferdinanda, která vedla z Vídně přes Břeclav a Ostravsko do Bochni v dnešním Polsku. Železniční zastávka však byla v Otrokovicích zřízena až v roce 1882.

Společenský dům

V roce 1930 rozhodl koncern Baťa s ohledem na nedostatek vody a dopravní komplikace ve Zlíně o vybudování pobočného závodu v Otrokovicích.^[3] Pro výstavbu byly vybrány pozemky zvané Bahňák u řeky Moravy na hlavní železniční trati Přerov – Břeclav. Výstavba sídliště byla zahájena v září 1930.^[4] Prvních osm továrních objektů bylo postaveno v roce 1931.^[5] V následujícím období je realizována další výstavba. V červenci 1932 zde při leteckém neštěstí zahynul šéf koncernu Tomáš Baťa, což vyvolalo zájem koncernu na oficiální zavedení názvu Baťov pro celé město, což bylo uskutečněno po roce 1938.^[2] Do roku 1944 bylo postaveno 409 domů s 689 byty, v nichž bydlelo tři tisíce zaměstnanců.^[6] Ředitelem zdejších Baťových pobočných závodů (BAPOZ) byl chvíli i švagr Jana Antonína Bati – Josef Hlavnička.^[1] Baťovské projekty však zpomalila válka. Po druhé světové válce byl BAPOZ znárodněn, v plánované výstavbě se nepokračovalo.^[7] V roce 1946 byl městu navrácen název Otrokovice.^[2] Označení Baťov se však nadále neoficiálně používá pro čtvrť Bahňák.

Ke spojení Otrokovic a Kvítkovic došlo v roce 1960. Roku 1964 byly Otrokovice povýšeny na město.

V 70. a 80. letech 20. století došlo k dalšímu výraznému zásahu do života města. V důsledku mohutné bytové výstavby opět podstatně vzrostl počet obyvatel, tentokrát na více než dvojnásobek. Z Otrokovic se stalo dvacetitisícové město. Tato změna zároveň znamenala faktickou likvidaci původních Otrokovic - nové paneláky se stavěly přímo v centru města, na území bývalé vesnice Otrokovice. Tradiční zástavba byla z větší části „srovnána se zemí“ a namísto ní vyrostlo centrální sídliště. Dnes tato část města nese název Střed. V nových panelácích pak našli bydlení obyvatelé původní i nově příchozí.

Kvítkovice si naproti tomu do dnešních dnů zachovaly svoji identitu připomínající venkovskou pospolitost.

[editovat] Části, z nichž město vzniklo

Otrokovice - původně vesnice. Podle ní má dnešní město svůj název.

Kvítkovice - původně vesnice. Dnes místní část s vlastním katastrálním územím

Baťov - sídliště s továrnou koncernu Baťa (Baťovy pomocné závody). Nemá vlastní katastrální území a leží na katastrálním území Otrokovice. Dnes se tato lokalita nazývá Bahňák.

[editovat] Průmysl

Nachází se zde především závod na výrobu pneumatik Barum Continental a výrobce světoznámých sportovních letadel značky Zlín - společnost Moravan. Otrokovice jsou unikátní množstvím průmyslu, který se soustředí primárně v areálu Toma.

[editovat] Doprava

[editovat] Městská hromadná doprava

Podrobnější informace naleznete v článcích Trolejbusová doprava ve Zlíně a v Otrokovicích a Městská autobusová doprava ve Zlíně a v Otrokovicích.

MHD v Otrokovicích zajišťuje Dopravní společnost Zlín-Otrokovice. Tato společnost zajišťuje jak dopravu autobusovou tak i dopravu trolejbusovou (ze Zlína vede do Otrokovic meziměstská trolejbusová trať). Autobusy i trolejbusy jsou společně se železniční tratí Otrokovice – Zlín – Vizovice začleněny do integrovaného dopravního systému.

[editovat] Železniční trať

Železniční stanice Otrokovice plní úlohu hlavního železničního terminálu pro zlínskou aglomeraci. Se Zlínem je dopravně propojena místní dráhou Otrokovice - Zlín - Vizovice.

[editovat] Cyklistická doprava

Město se příhodně nachází v těstné blízkosti přírodního parku Chřiby. Vrchnatou krajinu, zajímavý a rozmanitý terén ocení i nároční cyklisté. Přes město, podél řeky Moravy, vede dálková (314 km) Moravská stezka č. 47 z Jeseníku do Mikulova. V okolí lze najít různě náročné a dlouhé cyklistické trasy a několik freeride/downhill tratí kolem kopce Trestný (tam výrazně doporučujeme chrániče končetin a integrální přilbu).

[editovat] Partnerská města

• Dubnica nad Váhom, Slovensko
• Zawadzkie, Polsko

[editovat] Odkazy

[editovat] Reference

1. ↑ ^{a b} Baťovy pomocné závody v Otrokovicích (BAPOZ): Výstavba obce Baťov
2. ↑ ^{a b c} Vyhláška ministra vnitra č. 123/1947 Sb., o změnách úředních názvů měst, obcí, osad a částí osad, povolených v roce 1946, ve znění pozdějších předpisů.
3. ↑ Fenomén Baťa: zlínská architektura 1910-1960. Zlín : Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně, 200. 275 s. ISBN 978-80-85052-77-0. S. 135 a 137.  
4. ↑ HORŇÁKOVÁ, Ladislava. Baťa satellite towns around the world. In KLINGAN, Katrin; GUST, Kerstin. A Utopia of Modernity: Zlín. Berlin : Jovis, 2009. ISBN 978-3-86859-034-0. s. 120. (anglicky)
5. ↑ Satelity funkcionalistického Zlína. Satellites of the Functionalist Zlín: Projekty a realizace ideálních průmyslových měst - továrních celků firmy Baťa. Zlín : Státní galerie ve Zlíně, 1998. 91 s. ISBN 80-85052-30-X. S. 25-26.  
6. ↑ ČIPERA, Dominik. Ve službách práce a lidu. Zlín : Tisk, 1944. S. 289.  
7. ↑ Vyhláška ministra průmyslu ze dne 27. prosince 1945 č. 919/1946 Ú.l.

[editovat] Externí odkazy

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Otrokovice

• Oficiální stránky města
• Baťovy závody v Otrokovicích
• Hotel Společenský dům v Otrokovicích

z • d • e Baťovské satelity Batadorp • Bataguassu • Bataiporã • Batanagar • Batapur • Batatuba • Bataville • Batawa • Baťov • Baťovany • Belcamp • Borovina • Borovo Naselje • Bošany • Chełmek • Kalibata • Konagar • Liptovský Sv. Mikuláš • Mariapolis • Martfü • Möhlin • Napajedla • Nové Zámky • Ottmuth • Sezimovo Ústí • Svit • Tilbury • Zruč nad Sázavou