Set-top-boxy
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače
Mobily
| Otrokovice | |
|---|---|
Baťovy domky v Otrokovicích |
|
| status: | město |
| NUTS 5 (obec): | CZ0724 585599 |
| kraj (NUTS 3): | Zlínský (CZ072) |
| okres (NUTS 4): | Zlín (CZ0724) |
| obec s rozšířenou působností: | Otrokovice |
| pověřená obec: | |
| historická země: | Morava |
| katastrální výměra: | 19,61 km² |
| počet obyvatel: | 18 608 |
| zeměpisná šířka: | 49°12’ |
| zeměpisná délka: | 17°32’ |
| nadmořská výška: | 190 m |
| PSČ: | 765 02 |
| zákl. sídelní jednotky: | 18 |
| části obce: | 2 |
| katastrální území: | 2 |
| adresa městského úřadu: | Městský úřad Otrokovice nám. 3. května 1340 765 02 Otrokovice |
| starosta / starostka: | Radoslava Matuszková |
| Oficiální web: http://www.otrokovice.cz E-mail: radnice@muotrokovice.cz |
|
Otrokovice jsou město na jihovýchodní Moravě, ve Zlínském kraji, 18 608 obyvatel. Leží na rozhraní tří moravských národopisných regionů - Slovácka, Valašska a Hané. Střídavě bývá řazeno ke všem uvedeným regionům. Jeho přiřazení k Hané je dáno tím, že původní obce, z nichž město vyrostlo, byly hanácké. Ovšem podle převládajícího slováckého nářečí (dle Ústavu pro jazyk český) je možno město řadit též ke Slovácku. Leží na soutoku řek Moravy a Dřevnice. Tvoří je místní části, někdejší samostatné vesnice, Otrokovice a Kvítkovice.
Od roku 1933 se pro celé město začalo neoficiálně používat pojmenování Baťov.[1] K právnímu zakotvení tohoto názvu došlo až po 30. září 1938. Název Baťov byl odebrán v roce 1946.[2]
Obsah |
Archeologické nálezy objevené v katastru města svědčí o tom, že toto území je osídleno už od mladší doby kamenné. První písemná zmínka o Otrokovicích je obsažena v listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka (nové historické bádání ji datuje rokem 1141). Až do poloviny 14. století byly Otrokovice církevním majetkem, pak přešly do rukou světských a byly poznamenány jak léty sporů mezi feudálními rody, tak obdobím rozkvětu, kdy tu začaly růst usedlosti a grunty a rozvíjelo se rybníkářství.
V 19. století patřily Otrokovice a Kvítkovice do oblasti východní Hané. Jednalo se o poslední hanácké obce, neboť sousední Malenovice již k regionu Hané nepatřily. Podle soupisu obyvatel měli roku 1843 Otrokovice 804 obyvatel a Kvítkovice 363. V roce 1841 byla vybudována železniční trať pojmenovaná tehdy jako Severní dráha císaře Ferdinanda, která vedla z Vídně přes Břeclav a Ostravsko do Bochni v dnešním Polsku. Železniční zastávka však byla v Otrokovicích zřízena až v roce 1882.
V roce 1930 rozhodl koncern Baťa s ohledem na nedostatek vody a dopravní komplikace ve Zlíně o vybudování pobočného závodu v Otrokovicích.[3] Pro výstavbu byly vybrány pozemky zvané Bahňák u řeky Moravy na hlavní železniční trati Přerov – Břeclav. Výstavba sídliště byla zahájena v září 1930.[4] Prvních osm továrních objektů bylo postaveno v roce 1931.[5] V následujícím období je realizována další výstavba. V červenci 1932 zde při leteckém neštěstí zahynul šéf koncernu Tomáš Baťa, což vyvolalo zájem koncernu na oficiální zavedení názvu Baťov pro celé město, což bylo uskutečněno po roce 1938.[2] Do roku 1944 bylo postaveno 409 domů s 689 byty, v nichž bydlelo tři tisíce zaměstnanců.[6] Ředitelem zdejších Baťových pobočných závodů (BAPOZ) byl chvíli i švagr Jana Antonína Bati – Josef Hlavnička.[1] Baťovské projekty však zpomalila válka. Po druhé světové válce byl BAPOZ znárodněn, v plánované výstavbě se nepokračovalo.[7] V roce 1946 byl městu navrácen název Otrokovice.[2] Označení Baťov se však nadále neoficiálně používá pro čtvrť Bahňák.
Ke spojení Otrokovic a Kvítkovic došlo v roce 1960. Roku 1964 byly Otrokovice povýšeny na město.
V 70. a 80. letech 20. století došlo k dalšímu výraznému zásahu do života města. V důsledku mohutné bytové výstavby opět podstatně vzrostl počet obyvatel, tentokrát na více než dvojnásobek. Z Otrokovic se stalo dvacetitisícové město. Tato změna zároveň znamenala faktickou likvidaci původních Otrokovic - nové paneláky se stavěly přímo v centru města, na území bývalé vesnice Otrokovice. Tradiční zástavba byla z větší části „srovnána se zemí“ a namísto ní vyrostlo centrální sídliště. Dnes tato část města nese název Střed. V nových panelácích pak našli bydlení obyvatelé původní i nově příchozí.
Kvítkovice si naproti tomu do dnešních dnů zachovaly svoji identitu připomínající venkovskou pospolitost.
Otrokovice - původně vesnice. Podle ní má dnešní město svůj název.
Kvítkovice - původně vesnice. Dnes místní část s vlastním katastrálním územím
Baťov - sídliště s továrnou koncernu Baťa (Baťovy pomocné závody). Nemá vlastní katastrální území a leží na katastrálním území Otrokovice. Dnes se tato lokalita nazývá Bahňák.
Nachází se zde především závod na výrobu pneumatik Barum Continental a výrobce světoznámých sportovních letadel značky Zlín - společnost Moravan. Otrokovice jsou unikátní množstvím průmyslu, který se soustředí primárně v areálu Toma.
MHD v Otrokovicích zajišťuje Dopravní společnost Zlín-Otrokovice. Tato společnost zajišťuje jak dopravu autobusovou tak i dopravu trolejbusovou (ze Zlína vede do Otrokovic meziměstská trolejbusová trať). Autobusy i trolejbusy jsou společně se železniční tratí Otrokovice – Zlín – Vizovice začleněny do integrovaného dopravního systému.
Železniční stanice Otrokovice plní úlohu hlavního železničního terminálu pro zlínskou aglomeraci. Se Zlínem je dopravně propojena místní dráhou Otrokovice - Zlín - Vizovice.
Město se příhodně nachází v těstné blízkosti přírodního parku Chřiby. Vrchnatou krajinu, zajímavý a rozmanitý terén ocení i nároční cyklisté. Přes město, podél řeky Moravy, vede dálková (314 km) Moravská stezka č. 47 z Jeseníku do Mikulova. V okolí lze najít různě náročné a dlouhé cyklistické trasy a několik freeride/downhill tratí kolem kopce Trestný (tam výrazně doporučujeme chrániče končetin a integrální přilbu).
| Město Otrokovice | |
|---|---|
|
Kvítkovice | Otrokovice |
|
|
|||||||