Oxid dusitý

Oxid dusitý
Obecné
Systematický název	Oxid dusitý
Anglický název	Dinitrogen trioxide
Německý název	Distickstofftrioxid
Sumární vzorec	N2O3
Vzhled	Namodralý plyn (tmavě modrá kapalina)
Identifikace
Registrační číslo CAS	10544-73-7
PubChem	{{{PubChem}}}
ChEBI	{{{ChEBI}}}
Vlastnosti
Molární hmotnost	76,01 g/mol
Teplota tání	−100,1°C (173,05 K)
Teplota varu	3°C (276 K)
Hustota	1,4 g/cm³ (kapalina)
Vysoce toxický (T+)
R-věty	R26, R34
S-věty	S1/2, S9, S26, S28, S36/37/39, S45
NFPA 704	0 3 0
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Oxid dusitý (N₂O₃) je jedním z pěti oxidů dusíku. V plynném skupenství nestabilní, v kapalném stavu je to silně jedovatá tmavěmodrá kapalina.

[editovat] Vlastnosti

[editovat] Výroba

Oxid dusitý vzniká reakcí oxidu dusnatého (NO) a oxidu dusičitého (NO₂) za teploty nižší než -21°C.

NO + NO₂ → N₂O₃

Tato sloučenina je však stabilní pouze v pevném a kapalném stavu, při dosažení bodu varu (3 °C) se rychle rozkládá zpět na NO a NO₂.

[editovat] Využití

Oxid dusitý nemá žádný technický význam. Teoreticky sice může být použitý při výrobě kyseliny dusité (HNO₂):

N₂O₃ + H₂O → 2 HNO₂,

ale takto vzniklá kyselina dusitá je velice nestabilní a rychle se rozkládá za vzniku kyseliny dusičné, oxidu dusnatého a vody:

3 HNO₂ → HNO₃ + 2 NO + H₂O.

[editovat] Literatura

• Jursík F.: Anorganická chemie nekovů. 1. vyd. 2002. ISBN 80-7080-504-8 (elektronická verze)
• Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961
• N. N. Greenwood - A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9