Oxid uhelnatý

Oxid uhelnatý
Obecné
Systematický název	Oxid uhelnatý
Latinský název	Monoxidum Carbonis
Anglický název	Carbon monoxide
Německý název	Kohlenstoffmonoxid
Sumární vzorec	CO
Vzhled	Bezbarvý plyn bez zápachu
Identifikace
Registrační číslo CAS	630-08-0
PubChem	{{{PubChem}}}
ChEBI	{{{ChEBI}}}
Vlastnosti
Molární hmotnost	28,0101 g/mol
Teplota tání	-205 °C (68 K)
Teplota varu	-192 °C (81 K)
Hustota	0,789 g/cm³, (kapalný) 1,250 g/L při 0°C, 1 atm. 1,145 g/L při 25°C, 1 atm.
Rozpustnost ve vodě	0,0026 g/100 mL (20 °C)
Dipólový moment	0,112 D (3.74×10−31 C·m)
Standardní slučovací entalpie ΔfH	-110,5 kJ/mol
Standardní molární entropie S	197,7 J/mol·K
R-věty	R12, R23, R33, R48, R61
S-věty	S9, S16, S33, S45, S53
NFPA 704	2 4 2
Číslo RTECS	FG3500000
Teplota vznícení	609 °C (882 K)
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Oxid uhelnatý je bezbarvý plyn bez chuti a zápachu, lehčí než vzduch, nedráždivý. Ve vodě je málo rozpustný. Je obsažen ve svítiplynu, v generátorovém a ve vodním plynu; má silně redukční vlastnosti. V přírodě je přítomen v nepatrném množství v atmosféře, kde vzniká především fotolýzou oxidu uhličitého působením ultrafialového záření, jako produkt nedokonalého spalování fosilních paliv i biomasy. Je také obsažen v sopečných plynech. V mezihvězdném prostoru se vyskytuje ve značném množství. Byl nalezen i v atmosféře Marsu (0,08 %) a spektroskopicky prokázan v komě komet.

Připravuje se spalováním uhlíku s malým množstvím kyslíku:

2C + O₂ → 2CO,

případně reakcí vodní páry s uhlíkem za vysokých teplot (příprava vodního plynu):

C + H₂O → CO + H₂.

V nepatrném množství vzniká i metabolickými procesy v živých organismech a proto je obsažen ve stopových množstvích ve vydechovaném vzduchu z plic.

S kyslíkem se prudce slučuje (hoří namodralým plamenem) na oxid uhličitý:

2CO + O₂ → 2CO₂

za uvolnění značného množství tepla. Ve směsi se vzduchem, obsahující od 12,5 do 74,2% oxidu uhelnatého, vybuchuje.

Oxid uhelnatý je značně jedovatý; jeho jedovatost je způsobena silnou afinitou k hemoglobinu (krevnímu barvivu), s nímž vytváří karboxyhemoglobin, čímž znemožňuje přenos kyslíku v podobě oxyhemoglobinu z plic do tkání. Vazba oxidu uhelnatého na hemoglobin je přibližně dvousetkrát silnější než kyslíku a proto jeho odstranění z krve trvá mnoho hodin až dní. Příznaky otravy se objevují již při přeměně 10 % hemoglobinu na karboxyhemoglobin. Toto je podstatou jednoho ze škodlivých vlivů kouření.

[editovat] Použití

Oxid uhelnatý se dříve používal jako plynné palivo (například součást svítiplynu). Jeho směs s vodíkem (vodní plyn) je jedním z meziproduktů používaných v těžkém chemickém průmyslu.

[editovat] Zdroje CO a jeho výskyt v ovzduší

Výskyt oxidu uhelnatého v atmosféře v roce 2000, MOPITT

Vzhledem k jedovatosti je jednou z významných znečišťujících latek. Vzniká při nedokonalém spalování uhlíku a organických látek, je emitován např. automobily, lokálními topeništi, energetickým a metalurgickým průmyslem.

CO vzniká zejména pokud:

• je teplota spalování příliš nízká, aby mohlo dojít k úplné oxidaci pohonných látek na oxid uhličitý,
• čas hoření ve spalovací komoře je příliš krátký,
• nebo není k dispozici dostatek kyslíku.

Díky povinnému zavedení řízených katalyzátorů) u vozidel s benzínovými motory se emise oxidu uhelnatého v poslední době snižují. Např. v roce 2000 roční koncentrace CO na většině území Prahy (s výjimkou centra města) nepřesáhly 45 µg/m³, v centrální části města však dosahovaly hodnoty 60 až 120 µg/m³ (lokálně až 175 µg/m³).

[editovat] Otrava oxidem uhelnatým

Oxid uhelnatý blokuje přenášení kyslíku krví neboť jeho vazba s hemoglobinem je pevnější než vazba kyslíku. U postiženého je typické třešňové zbarvení kůže a sliznic. Otrava CO se vyskytuje např. v uzavřených prostorech, kde běží spalovací motory nebo při špatném odvětrání plynových spotřebičů. První pomoc spočívá v přerušení kontaktu (vyvětrat, vynést z prostoru), dále podání kyslíku a pokud došlo k zástavě oběhu je třeba resuscitovat. V této souvislosti je třeba poznamenat, že běžná plynová maska před účinky oxidu uhelnatého nechrání. Proto se používala a v některých případech stále používá maska s takzvanou hopkalitovou vložkou. Hopkalit je historický název pro směs oxidů manganičitého, měďnatého, kobaltnatého a stříbrného a působí zde jako katalyzátor oxidace oxidu uhelnatého na oxid uhličitý.

[editovat] Externí odkazy

• Encyklopedie CoJeCo (česky)

Oxidy s prvkem v oxidačním čísle II.
Oxid hlinečnatý (AlO) • Oxid barnatý (BaO) • Oxid beryllnatý (BeO) • Oxid kademnatý (CdO)• Oxid vápenatý (CaO) • Oxid uhelnatý (CO) • Oxid kobaltnatý (CoO) • Oxid měďnatý (CuO) • Oxid železnatý (FeO) • Oxid olovnatý (PbO) • Oxid hořečnatý (MgO) • Oxid rtuťnatý (HgO) • Oxid nikelnatý (NiO) • Oxid dusnatý (NO) • Oxid palladnatý (PdO) • Oxid stříbrnatý (AgO) • Oxid strontnatý (SrO)• Oxid sírnatý (SO) • Oxid cínatý (SnO) • Oxid titanatý (TiO) • Oxid vanadnatý (VO)• Oxid zinečnatý (ZnO)
	Související články obsahuje Portál Oxidy