Oxid zinečnatý

Oxid Zinečnatý
Obecné
Systematický název	Oxid zinečnatý
Triviální název	Zinková běloba
Anglický název	Zinc oxide
Německý název	Zinkoxid
Sumární vzorec	ZnO
Vzhled	Bílá práškovitá látka
Identifikace
Registrační číslo CAS	1314-13-2
PubChem	{{{PubChem}}}
ChEBI	{{{ChEBI}}}
Vlastnosti
Molární hmotnost	81,4084 g/mol
Teplota tání	1975 °C (rozklad na prvky)
Hustota	5.606 g/cm³
Rozpustnost ve vodě	Prakticky nerozpustný (1,6 mg/dm3)
Standardní slučovací entalpie ΔfH	−348,0 kJ/mol
Standardní molární entropie S	43,9 J.K−1.mol−1
R-věty	R20, R36, R37. R50/53
S-věty	S60, S61
NFPA 704	1
Teplota vznícení	nehořlavý
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Oxid zinečnatý ZnO je bílá práškovitá látka, nerozpustná ve vodě. Je to nejstarší známá zinková ruda. V přírodě se vyskytuje jako nerost zinkit. Laboratorně se vyrábí nejčastěji rozkladem hydroxidu zinečnatého, průmyslově však spalováním zinku. Největší využití má oxid zinečnatý v malířství jako bílý pigment známý pod názvem zinková běloba.

[editovat] Základní fyzikálně - chemické vlastnosti

Oxid zinečnatý

Oxid zinečnatý ZnO je bílá práškovitá látka, nerozpustná ve vodě. Rozpouští se však v zředěných kyselinách a roztocích hydroxidů, jedná se tedy o amfoterní oxid. Oxid zinečnatý krystaluje v šesterečné soustavě nebo tvoří jemný bílý prášek známý v malířství jako zinková běloba. Oxid zinečnatý se rozkládá na kyslík a plynný zinek) při teplotě 1975 °C.

[editovat] Historický vývoj

První použití oxidu zinečnatého (jako rudy) lze datovat ve starověku, kdy se zinek používal ve slitině s mědí jako mosaz a to již ve starověkém Egyptě okolo roku 1400 př.n.l. nebo Homérově době. Mosaz se získávala tavením mědi se zinkovou rudou, kterou Řekové označovali jako cadmia - časem se z tohoto názvu vyvinul název kalamín, což je nejstarší známá zinková ruda. Kalamín se dnes častěji nazývá zinkit.

[editovat] Výskyt

Zinkit - ZnO

V přírodě se nachází jako nerost zinkit neboli kalamín či červená ruda zinková.

[editovat] Výroba

Laboratorní příprava

Oxid zinečnatý se dá připravit termickým rozkladem hydroxidu zinečnatého, uhličitanu zinečnatého nebo dusičnanu zinečnatého.

Zn(OH)₂ → ZnO + H₂O

ZnCO₃ → ZnO + CO₂

2 Zn(NO₃)₂ → 2 ZnO + 4 NO₂ + O₂

Průmyslová výroba

Průmyslová výroba probíhá spalováním zinku.

2 Zn + O₂ → ZnO

[editovat] Použití

Používá se jako netoxický bílý pigment při výrobě barviv známých jako zinková běloba. Slouží také jako plnicí prostředek při výrobě vulkanizovaného kaučuku a nachází uplatnění i v keramickém a sklářském průmyslu při výrobě speciálních chemicky odolných skel a glazur nebo emailů. Oxid zinečnatý je také jeden z meziproduktů při výrobě zinku z rudy sfaleritu.

[editovat] Literatura

• Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 2. díl, 1. vydání 1961
• N. N. Greenwood - A. Earnshaw, Chemie prvků 2. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9