Přísudek

Tento článek nepokrývá téma dostatečně z celosvětového hlediska. Pravděpodobně se zabývá jen českým, jen evropským nebo jinak omezeným hlediskem nebo územím. Pokuste se, prosíme, článek vylepšit a doplnit nebo k možnému zdokonalení přispět v diskusi.

Přísudek (predikát) je základní větný člen přisuzující podmětu nebo samostatně vyjadřující činnost, stav nebo vlastnost, jako například prší ve větě Venku prší, či je zelený ve větě Strom je zelený. Zpravidla je to sloveso v určitém tvaru nebo pomocné (sponové) sloveso se jmenným nebo příslovečným tvarem.

V české lingvistice existují dvě základní, odlišné syntaktické teorie, každá s jiným pojmem přísudku: závislostní syntax a valenční syntax.

[editovat] Závislostní skladba

Podle klasické, závislostní teorie syntaxe představuje přísudek (predikát) větný člen tvořící základní větnou konstrukci (syntagma) s podmětem. Spolu vstupují do syntaktického vztahu dominace, který je vyjádřen přisouzením (predikací), tj. přísudek se v gramatické kategorii osoby a čísla shoduje s podmětem (v případě složených tvarů i v kategorii mluvnického rodu).

Přísudek je ten člen přisuzovací (predikační) dvojice, jímž se podmětu přisuzuje nějaký znak.

Z hlediska formy rozeznáváme:

• přísudek slovesný (predikát verbální) - vyjádřený určitým slovesem (nebude pršet, nezmokneme)
• přísudek slovesně-jmenný (predikát verbo-nominální) - vyjádřený sponovým slovesem (kopula) a
  • podstatným jménem v nominativu (1. pádu) či instrumentálu (7. pádu) (je lékař/lékařem)
  • přídavným jménem ve tvaru jmenném či složeném (jste laskav/laskavý)
  • příslovečnými výrazy (je nakřivo/na roztrhání)
• přísudek s modálním či fázovým slovesem (měl si povyskočit, začíná syčet)

[editovat] Valenční skladba

Podle valenční teorie syntaxe je páteř věty tvořena přísudkem. Z valence přísudku (schopnost otevírat ve větě jistý počet větněčlenských pozic v jistých tvarech) vyplývá základová větná struktura (ZVS), jež bývá symbolicky zapisována pomocí gramatického větného vzorce (GVV). Věta tedy vzniká na základě vazby slovesa stojícího v pozici přísudku.

Do základní větné struktury patří přísudek a jeho:

• levovalenční aktanty (podmět)
• pravovalenční aktanty (předmět a v určitých případech příslovečné určení)

Podle toho, zda příslušná valence musí být obsazena nebo může zůstat nevyužita, se rozlišují:

• obligatorní valence a aktanty, často např. předmět (například u slovesa chytit něco)
• fakultativní čili potenciální, nekonstitutivní valence a aktanty, zejména příslovečná určení a přívlastky, ale i vazba k podmětu a některé předmětné vazby

Přísudek bývá vyjádřen slovesem určitým (VF = verbum finitum). Z hlediska formy rozeznáváme:

• přísudek jednoduchý - význam přísudku představuje sloveso samo o sobě (poletíme, rozmluvil jsi se)
• přísudek složený - k přísudku patří i význam nějakého dalšího členu jmenné povahy
  • přísudky se sponou a s modálními či fázovými slovesy (je rusovlasá, chce zpívat)
  • přísudek se slovesy významově vyprázdněnými (provádět rekonstrukci, dostat se ke korytu)

[editovat] Zdroje a reference

Tento článek nemá zdroje, a není proto možné obsah ověřit. Pomozte Wikipedii tím, že k uvedeným tvrzením patřičné zdroje naleznete a vložíte do článku.