Předložka

Předložka (lat. praepositio; v některých jazycích záložka, lat. postpositio) je označení slovního druhu. Stojí před podstaným jménem, ke kterému se vztahuje, a pomáhá vytvářet fráze a modifikovat vztahy mezi větnými členy.

Rozlišujeme předložky primární (též původní, např. na, v, do, z) a sekundární (též nepůvodní, např. kolem, díky, kvůli), které vznikly z jiných slovních druhů a ustálených frází.

[editovat] Primární předložky

Nemohou zastávat funkci jiného slovního druhu. V češtině se dělí na:

• neslabičné – např. z (2. p.), s (7. p.),
• slabičné – např. po, před, na.

[editovat] Sekundární předložky

Mohou být i jiným slovním druhem než jen předložkou (jel kolem – příslovce, jel kolem domu – předložka). Vznikly z jiných slovních druhů a ustálených frází.

1. Stabilizované
   • deadverbiální – vzniklé z příslovcí, např. skrz
   • transadverbiální
   • desubstantivní – vzniklé z podstatných jmen
     • jednočlenné – např. zásluhou Pavla se nám to podařilo.
     • dvojčlenné – v důsledku špatného počasí
     • trojčlenné – se zřetelem k těmto událostem
   • deverbativní – odvozené od sloves, např. předpisy platí počínaje novým školním rokem, nehledě na závažnou situaci jsme tam šli
   • depronominální – od zájmen, např. co do zkušenosti
   • deprepozicionální – spřežky vznikající z předložek, např. vykoukl z pod stolu

Tato část článku je příliš stručná nebo neobsahuje všechny důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

[editovat] Vazby předložek

Ve flektivních jazycích (např. v češtině) se předložka obvykle pojí s určitým pádem:

• na ulici, v domě, do města, z okna

Předložka se může pojit s více než jedním pádem, tím se však vyjadřují různé významy – typicky např. rozlišení místa a směru:

• na stůl (ak., kam?) x na stole (lok., kde?)

Volba předložky primárně závisí na slovese, tj. sloveso se může pojit jen s určitými předložkami: počítat s něčím, spoléhat na něco, uvažovat o něčem.

[editovat] Postavení ve větě

Předložka stojí před podstatným jménem, zájmenem nebo číslovkou, ke kterým se vztahuje. Je-li podstatné jméno rozvito přívlastky, předložka se klade před celý takto rozvitý větný člen. Příklady:

• o městě, o něm, o pěti
• o velmi starém městě

V některých jazycích je pociťována silná vazba mezi předložkou a slovesem. Proto např. v anglické vedlejší větě nebo otázce obvykle nestojí předložka před vztažným/tázacím zájmenem, ale za slovesem na konci věty:

• What is it about? – O čem to je?
• the house I live in/the house in which I live – dům, ve kterém bydlím

V některých jazycích (např. v maďarštině) existují tzv. záložky (postpozice), které plní stejnou funkci jako předložky, ale stojí až za podstatným jménem: sampon korpásodás ellen - šampón proti lupům.

Související články obsahuje Portál Jazyk