Invia.cz
Last minute
Tunisko
Dovolená v Chorvatsku
Pojeďte do Egypta
Bulharsko
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Invia.cz
Last minute
Tunisko
Dovolená v Chorvatsku
Pojeďte do Egypta
Bulharsko
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Půlnoční bouře (Půlnoční Bouře), domácky Bouře, je rodné jméno, které se pokoušeli dát rodiče Blanka Fuxová [1] [2] (Fuchsová [3]), vzděláním učitelka, [2] a Jaroslav [4] Blovský [2] ze Šimanova [5] na Šumavě, vyznávající už od roku 1991 [6] svérázný přírodní, vegetariánský a samozásobitelský životní styl, svému dítěti, které se narodilo 4. srpna 2001 [6] o půlnoci během bouře. [4] Příslušný matriční úřad však toto jméno nepovolil, protože bylo v rozporu s obecně uplatňovanými zásadami pro pojmenovávání dětí. Mediální pozornost k tomuto případu byla oživena poté, co holčička byla rodičům odebrána, protože ji rodiče úředně nezaregistrovali a nenechali očkovat. [7] I v následujících letech však byl tento případ zmiňován jako nejvýznamnější kauza v diskusích o státní regulaci volby jmen i v souvislosti s mezemi tolerance k lidem vyznávajícím alternativní životní styly.
Obsah |
Půlnoční bouře se narodila 4. srpna 2001 [6] matce Blance Fuchsové. [3]
Krátce po narození dítěte s ním oba rodiče, aniž by dítě zaregistrovali, odcestovali na tři měsíce mimo republiku. [8]
Následně v dubnu 2002 [6] obdrželi výzvu obecního úřadu, aby dítě nahlásili do matriky. Rodiče jí po indiánském způsobu zvolili jméno Půlnoční Bouře. Matrika toto jméno odmítla zapsat [8] a Miloslava Knappová z Ústavu pro jazyk český, která je považována za jedinou znalkyni v republice pro posuzování neobvyklých jmen, doporučila jméno zcela změnit. Rodiče nakonec po marném prosazování původního jména ustoupili a dali nakonec dcerce nové jméno Eliška Gaia. [7]
Podnětem k zájmu úřadů byly zejména podněty sousedů Vindišových ze Šimanova u Sušice, kterým bylo divné, že dítě nikdy nepláče, jednou ho viděli nehybně ležet na stole a málo se s rodiči zdržuje doma. Celý případ byl provázen sousedskými spory, spory dotčené rodiny s úřady, nočními návštěvami policie, k nimž se vedení police nehlásilo, exekuce v době nepřítomnosti kvůli dluhu 8000 za pojištění u VZP v roce 1993 a dalšími spory a nestandardnostmi. [7]
Dne 10. dubna 2002 navštívily rodinu dvě sociální pracovnice. Ubezpečovaly matku, že kojenecké ústavy a dětské domovy jsou přeplněné a že odebrání dítěte nehrozí. Pochválily matku za vzorový úklid kolem domu i za to, že „vypadá normálně“. Matka po těchto pochvalách dcerku, kterou se předtím bála od otce přinést, ukázala. Sociální pracovnice se zdály spokojené, jak dítě prospívá a tváří se vesele. Matka vyslovila souhlas, že dokumenty a pojištění dítěte dá brzy do pořádku a sežene dítěti lékaře. [4]
22. dubna 2002 rodiče úspěšně našli dítěti vhodného lékaře. [4]
23. dubna 2002 sociální pracovnice z městského úřadu Klatovy (Hrušková, Seidlová, Boublíková) na základě rozhodnutí o předběžném opatření od okresního soudu v Klatovech [3] (soudkyně Králová) ze 17. dubna 2002 [4] bez předchozího upozornění a bez předchozího projednání s rodiči [9] dívku z domova za asistence lékaře Krále (primář dětského oddělení nemocnice Sušice), sociální pracovnice Novotné, tří osob soudní stráže a dvou policistů ze Sušice, soudní vykonavatelky Barárošové odebrali její rodině. [7] Asistující lékař sice namítl: „Ale plně kojené dítě nemůžete oddělit od matky,“ ale výkon rozhodnutí to neovlivnilo. [4]
Následně byla 6 týdnů [10] [7] umístěna do kojeneckého ústavu v Plzni (primářka Jana Titlová). Po tu dobu se čekalo zejména na rozhodnutí soudkyně Králové. [7] Ředitelka kojeneckého ústavu brzy souhlasila s tím, aby matka pobývala v ústavou s dcerkou, a to nejprve jen přes den, pak i přes noc. [4]
15. května 2002 soud rozhodl o propuštění dítěte z kojeneckého ústavu. [6]
Dítě bylo po třech týdnech pobytu propuštěno 17. května 2002 domů na dvoutýdenní návštěvu, protože rozhodnutí o propuštění nabylo právní moci až 14 dní poté. [3]
Důvodem odebrání holčičky a umístění do kojeneckého ústavu bylo, že neměla rodný list, nebyla zapsána v matrice, nepodrobila se povinnému očkování a nebyla registrována u žádného dětského lékaře. [9] [3]
Přitom o dítě jinak bylo pečováno, všechny jeho základní potřeby byly uspokojeny, bylo kojeno. [9] V těhotenství matka řádně docházela do poradny, před vycestováním v době šestinedělí navštívila i s dítětem lékaře. [4]Případ tedy byl především střetem hodnot, nikoliv zanedbáním péče ve vlastním smyslu slova. [9] Matka porodila dceru doma za asistence manžela a údajně nevěděla, že nahlášení na matrice, u lékaře a u zdravotní pojišťovny bylo její povinností. [4]
Po umístění v ústavu dala matka dítěti v návaznosti na předchozí jednání náhradní jméno Eliška Gaia (Eliška Gaja) a dítěti byl v 9 měsících jeho věku vystaven rodný list. [6] [3] Matka sjednala individuální očkovací plán. [1] [6]
Matka byla přesvědčena, že klatovské úřednice jsou proti ní zaujaté, a proto přihlásila dítě k trvalému pobytu do Plzně a domluvila si návštěvu tamních sociálních pracovnic. [8]
9. května 2002 případ začala šetřit kancelář veřejného ochránce práv. K případu se vyjádřovala zejména zástupkyně ombudsmana Anna Šabatová. [6] [8] [1].
Okresní úřad po 14 dnech prošetřování případu veřejným ochráncem práv přiznal, že postup byl chybný. [9]
Zastupující přednosta okresního úřadu v Klatovech Zbyněk Weber 3. května 2002 odvolal vedoucí sociálního referátu Tamaru Seidlovou. [6] [8] [1]
Vedoucí příslušného odboru na plzeňském krajském úřadu Eva Nosková prověřovala postup svých podřízených v případu Půlnoční bouře se závěrem, že zákrok byl bezchybný a že její názor se od názoru veřejného ochránce práv liší. [2]
Podporu rodičům poskytovaly též například iniciativy Hnutí za aktivní mateřství [7] a Poradna pro občanství, občanská a lidská práva. [4]
Soud v Praze (soudce Martin Velehrach) v roce 2006 zamítl návrh na omluvu a odškodné 100 000 Kč [11] (50 000 Kč [10]) pro dítě za následky, které byly způsobeny násilným odloučením od rodiny. [11] [2]
Případ oživil veřejnou diskusi o tom, zda povinné očkování je legitimní. Podle zástupkyně veřejného ochránce práv všechny vyspělé evropské země plošně očkují, ale zdaleka ne ve všech je toto očkování povinné, a povinné očkování bylo v našich zemích zavedeno bez předchozí veřejné diskuse. Otázkou do diskuse zejména je, zda respektovat názor těch rodičů (či odborníků), kteří (menšinově) zastávají jiný názor, anebo zda zájem dítěte má v tomto případě hájit stát i proti vůli rodičů. Veřejný ochránce práv a Jan Jařab, lékař a tehdejší vládní zmocněnec pro lidská práva, uspořádali v listopadu 2002 odbornou diskusi (kulatý stůl) o očkování. [9]