Hledat:

Invia.cz Last minute Tunisko Dovolená v Chorvatsku Pojeďte do Egypta Bulharsko Last minute Kréta
 

Palác Michny z Vacínova

Možná hledáte: Michnův letohrádek, zvaný Vila Amerika, sídlo Muzea Antonína Dvořáka.
Palác Michnů z Vacínova
Palác Michny z Vacínova
Účel stavby

Městský šlechtický palác

Základní informace
Sloh Renesance, baroko
Architekti Pravděpodobně Ulrico Aostalli de Sala (renesanční letohrádek), do dnešní podoby asi Francesco Caratti
Výstavba Konec 16. století (renesanční letohrádek)
Přestavba Po roce 1921 (arch. František Krásný)
Stavebník Jan Vchynský z Vchynic
Další majitel Kinští
Thurn-Taxisové
Michnové z Vacínova
Schwarzenbergové
Současný majitel Česká obec sokolská
Poloha
Adresa Újezd 450/40
Praha 1, Malá Strana
118 00  Praha 011, Česká republikaČeská republika Česká republika
Souřadnice
Palác Michnů z Vacínova
Palác Michnů z Vacínova
Další informace
Kód památky 39480/1-836 (PkMnMISSezObr)
Web www.michnuvpalac.cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Palác Michny z Vacínova nebo Michnův palác, známý též pod novějším názvem Tyršův dům, je honosný barokní palác, nacházející se v Praze v jižní části Malé Strany přibližně na rozhraní Újezda a ulice Karmelitská v městské části Praha 1. Dnes sídlo České obce sokolské v ulici Újezd 450/40.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Zahradní křídlo paláce s tělocvičnou

Ve středověku se v těchto místech patrně nacházely sady, zahradyvinice, jež přináležely k místnímu klášteru sester dominikánek. Někdy koncem 16. století si zde hrabě Jan Kinský nechal postavit renesanční letohrádek, jehož pravděpodobným autorem byl italský architekt Ulrico Aostalli de Sala. V průběhu několika desítek následujících let se zde vystřídalo několik šlechtických vlastníků. Každý z nich zde prováděl další stavební úpravy a drobná rozšíření. Po několika přestavbách nakonec z původního letohrádku vznikla pohodlná renesanční vila s velkou zahradou.

Barokní palác[editovat | editovat zdroj]

Nedokončená výzdoba fasády

V roce 1623 celý objekt přešel z majetku rodiny Jindřicha Matyáše z Thurnu do rukou císařského dvorního úředníka Pavla Michny z Vacínova, po němž tento objekt nese dodnes své jméno. Tento bohatý státní úředník nechal vilu kompletně přestavět do barokní podoby. Malebnou vilu přeměnil na nádherný a mohutný palác. Autorem této přestavby byl patrně italský architekt Francesco Caratti. Od roku 1632 pak tuto přestavbu financoval syn Pavla Michny Václav Jan Michna. Původní stavba byla touto přestavbou podstatně rozšířena i celkově zvýšena, byla opatřena bohatou štukovou výzdobou. Z této části stavby byl asi nejhezčí zahradní rizalit na východní straně (směrem ke Kampě) s půvabnou salou terrenou. Všechny práce však byly na přelomu 40. a 50. let 17. století z finančních důvodů zastaveny a nebyly již nikdy obnoveny, výzdoba paláce tak zůstala nedokončena.

Nádvoří paláce

V druhé polovině 17. století palác opět změnil majitele, dalším majitelem se stal Jan Adolf ze Schwarzenbergu, jenž zde provedl další úpravy zahrady východním směrem k ostrovu Kampa. Směrem jižním ke Všehrdově ulici byla v té době dostavěna velká jízdárna. V roce 1763 palác opět změnil svého majitele, Schwarzenbergové palác prodali Janu Bornscheinovi, který jej z finančních důvodů roku 1767 prodal vojenskému eráru, jenž zde zřídil zbrojní sklad. Během 150 následujících let, kdy objekt využívalo vojsko, palác pustl a chátral, došlo k velkému znehodnocení a nenávratnému poškození mnoha zdejších prostor. V roce 1772 navíc došlo k další dostavbě západního průčelí (směrem k Petřínu), v nejpůvabnější a nejcennější části objektu zahradního rizalitu byla zřízena výrobna střeliva, v zahradě byla postavena rozsáhlá ubytovna (kasárna) s vnitřním nádvořím (tzv. carré). Stav objektu na konci první světové války byl natolik žalostný, že byl klasifikován jakožto ruina.

Vznik Tyršova domu[editovat | editovat zdroj]

Tyršův dům z ulice Újezd

Dne 30. dubna 1921 od pražské obce poničený Michnův palác zakoupila Česká obec sokolská, která zde zahájila další přestavby a dostavby. Ve vypsané soutěži na přestavbu paláce zvítězil návrh architekta Františka Krásného. Byla dostavěny šatny a tělocvična, bývalá jízdárna byla zvýšena a přebudována na velkou sokolskou ubytovnu.

Touto poslední další náročnou přestavbou a dostavbou byl někdejší barokní palác přestavěn na moderní tělovýchovné a společenské zařízení, ve kterém se také nacházela výstavní síň, kuchyně, jídelna, mnoho kanceláří a i velká tělocvična vybavená šatnamiumývárnami. Pod tělocvičnou se nalézá 20 metrů dlouhý bazén. Někdejší zahrada a pozdější vojenský dvůr byl proměněn na lehkoatletické cvičiště. Areál byl slavnostně otevřen v květnu 1925 za účasti prezidenta Masaryka, jeho syna Jana, předsedy vlády Antonína Švehly, ministra Františka Udržala, primátora Karla Baxy, starosty ČOS Josefa Scheinera, náčelníka ČOS Jindřicha Vaníčka a dalších osobností.[1] Celý objekt od té doby slouží české tělovýchově. V roce 1926 v průběhu VIII. Všesokolského sletu byla na prvním nádvoří odhalena socha dr. Miroslava Tyrše, kterou vytvořil sochař Ladislav Šaloun.[2] Socha byla za okupace zničena, po válce znovu odlita.[3]

Interiér paláce

Okupace[editovat | editovat zdroj]

Za okupace, po zákazu Sokola, byl Tyršův dům sídlem Kuratoria a Hitlerjugend.[3] Nejasný je osud kolumbária významných sokolských osobností. Některé zdroje uvádějí projekt jako nezrealizovaný,[4] dobový tisk ale píše o kolumbáriu v roce 1939 jako o funkčním, včetně jmen osob, jejichž urny zde byly uloženy.[5]

Poválečné období[editovat | editovat zdroj]

V období socialismu užívala objekt po čtyřicet let jednak Fakulta tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. Dále zde sídlilo Muzeum tělesné výchovy a sportu, pobočka Národního muzea, které bylo po roce 2002 včetně archivu začleněno do Historického muzea jako součást oddělení novodobých českých dějin, jímž je dodnes. V roce 1990 byl areál v restituci navrácen České obci sokolské.[3] V roce 2002 byl, jako mnoho jiných malostranských objektů, těžce poškozen ničivou povodní na Vltavě.Sokolové poté budovu pronajali soukromé klinice estetické medicíny.

Sokolský prostor cvičiště s běžeckými dráhami znetvořil barokní palácovou zahradu; dnes slouží jako parkoviště.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Karel Čáslavský: Hledání ztraceného času, 1999 Sokolská kronika (5)
  2. KOZÁKOVÁ, Zlata. Sokolské slety. Praha: Orbis, 1994. ISBN 80-235-0029-5. Kapitola Všesokolský slet 1926, s. 29. 
  3. a b c [www.zupaplksvece.estranky.cz/file/630/cl.10.pdf Historie Sokola: Tyršův dům]
  4. ŠVAGERKOVÁ, Lenka. Sportovní stavby a kultura tělovýchovných sdružení na jihovýchodní Moravě v letech 1900–1948. Brno, 2014. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav hudební vědy. Vedoucí práce Miroslav Jeřábek. Dostupné online.
  5. Národní listy, 29.10.1939, s.14, Sokolský žalov

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

 
Tento článek je převzat z české wikipedie - otevřené encyklopedie, originální článek naleznete na adrese: „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Palác_Michny_z_Vacínova&oldid=16049649
Stránka byla naposledy upravena 29. 4. 2018 v 13:23. Editovat celý článek Palác Michny z Vacínova.
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora – Zachovejte licenci 3.0 Unported, případně za dalších podmínek. Podrobnosti naleznete na stránce Podmínky užití.
Další služby: Portál | Katalog | Hledej | Zprávy | Počasí | Kurzy | Práce | Slovník | TV | Online hry | Java hry | SMS | Loga a melodie | Chat | Fórum | Kontakt | Set-top-boxy