Invia.cz
Last minute
Tunisko
Dovolená v Chorvatsku
Pojeďte do Egypta
Bulharsko
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Parašutismus, v angličtině „Skydiving,“ je novodobý outdoorový adrenalinový sport z rodiny leteckých sportů. Sestává z volného pádu, následného letu na otevřeném padáku a přistání.
Obsah |
První pokusy o zbrzdění a přežití volného pádu jsou spojeny s vynálezem horkovzdušného balónu (André-Jacques Garnerin, 1797), prakticky se úspěšné pokusy (z hlediska přežití parašutisty) datují teprve z období na začátku 20. století. Požadavky praxe na prakticky využitelný padák zesílily v okamžiku rozšíření motorového létání ve dvacátých letech 20. století. V tomto období slovenský vynálezce Štefan Banič nechal patentovat svůj upravený model padáku - U.S. Patent číslo 1,108,484. Po druhé světové válce - ve které se parašutismus stal běžným nástrojem nejen při záchraně sestřelených letců, ale také prostředkem dopravy zásob a vojska do týlu nepřítele - se zásluhou vyřazených vojenských parašutistů, kteří si tuto činnost v armádě oblíbili, stává z parašutismu civilní sport.
V současné době je parašutismus provozován celosvětově. Profesionální využití parašutismu je zejména v armádách (výsadkáři), velký rozmach však zaznamenal parašutismus sportovní. Rozšířen je zejména v hospodářsky rozvinutých zemích, kde vyšší kupní síla obyvatelstva umožňuje překonat poměrně vysoké náklady na jeho provozování. V posledních letech se prudce zvyšuje obliba tandemových seskoků, které může absolvovat v podstatě kdokoli a jen s minimální přípravou. Seskok totiž probíhá tak, že "pasažér" je připoután speciálním postrojem ke zkušenému parašutistovi, "pilotovi," který celý seskok řídí. Cena těchto „seskoků na zakázku“ se pohybuje okolo 3.500 Kč. Zájemci o samostatný seskok musí absolvovat základní výcvik v rozsahu cca 10 hodin. Seskoky pak probíhají nejprve na padácích s automatickým otevřením (pomocí výtěžného lana, tzv. Static line metoda), nebo metodou AFF (anglicky Accelerated Free Fall), kdy již první seskoky probíhají z výšky 4000 metrů a se žákem skáčou dva zkušení instruktoři, kteří seskok sledují a žáka vedou. Při prvních seskocích jej dokonce celou dobu drží a rovněž mu otevírají padák.
Při seskoku je parašutista vybaven padákovým kompletem, který sestává z hlavního a záložního padáku a postroje. Hlavní padák je zpravidla typu křídlo (umožňuje lépe manévrovat v průběhu letu), záložní padák bývá rovněž křídlo, u studentských kompletů může být i kulatý. Dále k vybavení parašutisty patří výškoměr, helma, nůž a pevná kotníková obuv. Výsadek může probíhat ve výškách od 700 do 4 000 metrů nad úrovní terénu. Seskoky z vyšších výšek zpravidla vyžadují speciální výstroj, např. kyslíkové masky.
Letadlo naletí do určeného prostoru, zpravidla v blízkosti letiště, a v určené výšce výsadku zpomalí na 250-120 km/h. aby bylo usnadněno opuštění letadla. Po výskoku nastává volný pád, který trvá až do otevření padáku. V prvních několika vteřinách po výskoku převažuje setrvačná dopředná rychlost, teprve poté převáží gravitace. Stabilizace těla ve vzduchu se dosáhne výrazným prohnutím vzad - viz obrázek. Pro stabilitu pádu je důležitá především symetrie těla, padat se dá v nejrůznějších polohách. Nejčastější a nejdůležitější pro každého parašutistu je tzv. "prsní poloha," tedy jakoby vleže na břiše, je základní polohou při výcviku a otevírat padák je nutné vždy v ní. Tato poloha je využita v disciplínách typu RW nebo ve velkých sestavách. V disciplíně "Free Fly" lze padat v sedě, hlavou dolů nebo po nohách. V disciplíně "Free Style" je pak možné úplně cokoli, například pád v "holubičce." V závislosti na výšce výsadku poloze a výšce otevření se výsledná pádová rychlost pohybuje v rozmezí cca 180 - 300 km/h a volný pád může trvat téměř minutu.
Hlavní padák se otevírá nejčastěji pomocí malého výtažného padáčku, který vytáhne z postroje kontejner s hlavním padákem. Otevírání padáku je pozvolné, aby došlo k plynulému zbrzdění pádové rychlosti. Sportovní padáky se otevírají několik vteřin, se ztrátou výšky kolem 150-300 metrů.
Padák je zpravidla otevírán ve výšce okolo 1000 metrů, což dává v případě závady na hlavním padáku dostatek času k posouzení a řešení vzniklé situace. V případě neodstranitelnosti závady se situace řeší odhozením hlavního padáku a následným otevření padáku záložního. Tímto se parašutismus liší od paraglidingu, kde se záložní padák otevírá vedle padáku hlavního. Odhození hlavního padáku je možné až do výšky cca 300-500 metrů nad zemí, potom už se rozhodně nedoporučuje.
Pro přistání si parašutista vybírá vhodný volný a přehledný terén. Je třeba se vyhýbat překážkám jako jsou budovy, stromy, silnice a podobně. Ty jsou nebezpečné nejen pro přistání samotné, ale i tvořením turbulencí - vzdušných vírů. Ty v jejich okolí vznikají díky rozdílnému ohřevu a tím proudění teplého vzduchu v jejich okolí. Několik metrů nad zemí dokáže taková turbulence přistání velmi znepříjemnit, a může být i nebezpečná. Zásadně se přistává proti větru, čímž se zbrzdí dopředná rychlost padáku vzhledem k zemi. Ve výšce cca. 5 metrů parašutista začíná pomalu a plynule brzdit (tzv. „podrovnávat“) padák stahováním řídících šňůr. Tím mění profil padáku a zvyšuje vztlak. Přistává na zabrzděném padáku.
Současné padákové komplety již splňují náročné mezinárodní normy na bezpečnost a spolehlivost použitých materiálů a konstrukcí. Statistická pravděpodobnost závady na padáku se pohybuje v řádu promile [1]. Většina úrazů se stává chybou pilota, přeceněním vlastních sil či podceněním okolních vlivů (především větrných podmínek a počasí).
Drtivá většina dnešních padákových kompletů je navíc vybavena bezpečnostním zařízením AAD (Automatic Activation Device), toto zařízení sleduje aktuální výšku a rychlost klesání a v případě vyhodnocení kritické situace (podle navoleného režimu: student, expert, swoop apod.) automaticky otevírají záložní padák.
Parašutismus během své téměř padesátileté existence rozrostl do celé řady disciplin, z nichž některé ani nejsou provozovány výskokem z letadla.
Existuje mezinárodní zákon, který parašutismus zakazuje v neděli neprovdaným ženám.[2]