Set-top-boxy
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
Základní forma plochy je kvadratická diferenciální forma, která v diferenciální geometrii umožňuje určit vlastnosti plochy.
Rozlišuje se první a druhá základní forma plochy.
Výrazy "první" a "druhá" nemají význam časové posloupnosti nebo obecné důležitosti. Slovem první se myslí, že z dané první základní formy lze vypočítat některé vlastnosti plochy, které nezávisejí na způsobu jakým je tato plocha vložena do třírozměrného prostoru. Např. pokud budeme považovat list papíru za plochu, tak existují veličiny, které nezávisejí na tom, jakým způsobem budeme ohýbat tento list, pokud jej nebudeme i napínat. Tyto veličiny lze vypočítat pomocí první základní formy plochy. Jde např. o Gaussovu křivost. Naopak druhá základní forma plochy umožnuje vypočítat veličiny podle nichž z našeho hlediska dochází k ohýbání listu papíru. Příkladem může být např. střední křivost plochy nebo normálová křivost. V souvislosti s první a druhou základní formou plochy (nebo prvním a druhým základním tenzorem plochy) se často hovoří a píše o vnitřní a vnější geometrii plochy. Gaussův objev vnitřních vlastností plochy je považován za jeden z nejdůležitějších a nejkrásnějších objevů v matematice, který ospravedlnil riemannovskou geometrii a pojem Riemannova prostoru. Tato Gaussova věta se latinsky nazývá Theorema egregium (tj. vynikajicí poučka).
První základní form plochy je volba skalárního součinu na tečném prostoru v každém bodě plochy (někdy se nazývá metrika). Umožňuje nám měřit úhly a velikosti vektorů na ploše.
V dalším předpokládejme, že plocha je definována obrazem funkce
,
a označme složky vektorové funkce
rx,ry, a rz. Nechť metrika na ploše je restrikcí standardní metriky dx2 + dy2 + dz2 v Euklidovském prostoru
. V tomto případě je první fundamentální forma jenom restrikcí euklidovské metriky g = dx2 + dy2 + dz2 na plochu.
V souřadnicích (u,v) je to tedy pullback euklidovské metriky r * (g). V souřadnicích Edu2 + 2Fdudv + Gdv2, kde E,F,G jsou tzv. (Gaussovy) základní veličiny plochy prvního řádu dané vztahy



Veličina ds bývá označována jako lineární element (prvek, element oblouku) křivky u = u(t),v = v(t) na dané ploše.
Pro úhel
dvou křivek u = u(t),v = v(t) a
na ploše
platí

Protínají-li se dvě křivky kolmo, pak splňují vztah

Pro parametrické křivky plochy platí ds2 = Gdv2 pro u = konst. a ds2 = Edu2 pro v = konst..
Úhel parametrické v-křivky s parametrickou u-křivkou určují vztahy


Nutnou a postačující podmínkou, aby se parametrické křivky protínaly v každém bodě plochy pod pravým úhlem je platnost vztahu F = 0 ve všech bodech plochy.
Mějme na ploše
křivku u = u(s),v = v(s), kde s je oblouk této křivky. Podél této křivky platí
,kde
je jednotkový vektor normály plochy a



Výraz
se nazývá druhá základní forma plochy a vztahy pro L,M,N určují tzv. základní veličiny druhého řádu plochy.
Základní veličiny druhého řádu lze také určit ze vztahů



kde E,F,G jsou základní veličiny plochy prvního řádu.
Druhá základní plocha určuje tvar plochy vzhledem k tečné rovině v daném bodě.
Regulární body plochy lze rozdělit následujícím způsobem:
V okolí regulárního eliptického bodu P plochy se plocha nachází na jedné straně tečné roviny plochy v bodě P. V okolí regulárního hyperbolického bodu P plochy se plocha nachází na obou stranách tečné roviny plochy v bodě P.
V eliptickém bodě P protíná tečná rovina plochu v křivce, která má bod P za dvojnásobný bod s komplexně sdruženými tečnami. V parabolickém bodě P protíná tečná rovina plochu v křivce, která má bod P za dvojnásobný bod s reálnými splývajícími tečnami. V hyperbolickém bodě P protíná tečná rovina plochu v křivce, která má bod P za dvojnásobný bod s reálnými různými tečnami.
Je-li plocha definována rovnicí z = f(x,y), pak v eliptickém bodě platí
, v parabolickém bodě
a v hyperbolickém bodě
.