Paralingvistika

Paralingvistika (či parajazyk) zkoumá zvukovou stránku neverbální komunikace, která je používána k pozměnění jejího sdělení či zprostředkovat emoce. Parajazyk může být vyjádřen vědomě i nevědomě. Zahrnuje také v komunikaci použitý tón, hlasitost a někdy též intonaci řeči. Někdy je definice paralingvistiky omezena na zkoumání použití lidského hlasu.

Paralingvistické hledisko hraje důležitou roli v lidské řečové komunikaci. Řeč vždy obsahuje paralingvistický aspekt, jelikož je modulována hlasem. Paralingvistika se liší nejen od lingvistiky, ale i od psaného textu či znakového jazyka.

G. Trager jmenoval tato mimoslovní hlediska komunikace:

• trvalá, k nimž patří hlasové rozpětí, hlasitost, rychlost, plynulost a výslovnost řeči
• přechodná, k nimž patří intenzita, změny výšky a rychlosti hlasu
• tok řeči, kam patří pauzy, jejich typy, váhání a chyby

[editovat] Prameny

• A.Měchurová: Jak dobře mluvit a úspěšně jednat, Praha 2002