Pararula

Pararula z oblasti Bystrá, Nízké Tatry

Pararula je přeměněná hornina, typ ruly, která vznikla vysokostupňovou přeměnou sedimentů.

Termín pararula (paragneiss) zavedl v roce 1891 Karl Heinrich Rosenbusch.

[editovat] Vznik

Pararula vznikla přeměnou sedimentárních, zejména pelitických a drobových hornin v amfibolitové facii^[1]. Patří k nejrozšířenějším regionálně přeměněným horninám.

[editovat] Složení a vlastnosti

Hlavnými minerály pararul jsou křemen, živce, s vysokým podílem plagioklasu a slídy, z nichž většinou převládá biotit^[1], při vyšším stupni přeměny může obsahovat i značný podíl aluminosilikátů jako jsou kyanit, andalusit a sillimanit, též cordierit, staurolit a granáty. Podle obsahu dalších minerálů se rozlišuje svorová pararula (s nízkým obsahem živců), pararula grafitová, dvojslídnatá, amfibol-biotitová atd. Kinzigit je označení granáto-grafitické pararuly^[2].

[editovat] Výskyt

V Českém masivu tvoří pararuly hlavní masu hornin moldanubika. Vyskytují se v Alpách, Schwarzwaldu a jinde. V Západních Karpatech jsou součástí veporického i tatrického krystalinika, kde většinou jde o pararuly s obsahem sillimanitu a granátu. Jsou známy z Považského Inovce, Malé Fatry, ve Vysokých a Nízkých Tatrách, stejně jako vystupují v krystaliniku zemplinika. Plagioklasové pararuly vystupují především v Slovenském rudohoří^[3].

[editovat] Použití

Pararuly nemají žádné významnější praktické použití ani větší ekonomický význam. Mohou být využity jako kamenná drť a stavební kámen.

[editovat] Reference

1. ↑ ^{a b} Putiš, M.; Petrografia metamorfovanýh hornín. Univerzita Komenského, Bratislava, 2004, 131 s.
2. ↑ ttp://www.geologie.estranky.cz přístup: 28.8.2008
3. ↑ Vladár, J., 1981; Encyklopédia Slovenska V. zväzok R - Š. Veda, Bratislava, s. 173

[editovat] Externí odkazy

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Pararula

V tomto článku je použit překlad textu z článku Pararula na slovenské Wikipedii.