Parlamentní demokracie

Parlamentní demokracie je způsob organizace společnosti (státu) tří zásadních charakteristik:

• 1) demokracie: je založena na částečně nebo plně všeobecném hlasovacím právu, a to jak věcném (přímá demokracie), tak osobním čili volebním právu členů státu - voličů
• 2) parlamentní: toto hlasovací právo je převážně uplatňováno prostřednictvím zvolené skupiny osob (parlamentu), která je orgánem s nejvyšší pravomocí přidělovat a omezovat práva ostatním.
• 3) Tato základní pravidla jsou součástí společenské dohody, určující nejzákladnější pravidla organizace společnosti (státního zřízení) a jsou absolutně nadřazena všem ostatním.

[editovat] Všeobecné hlasovací právo

Důležité je, aby bylo hlasovací právo obecně vnímáno jako všeobecné a svobodné. Přitom hlasovací práva nikdy nejsou přiznávána a zajištěna opravdu úplně všem: vždy jsou početně významné skupiny lidí, kteří nemají právo nebo faktickou možnost hlasovat - jsou formálně nebo fakticky zbaveni občanských práv:

• děti,
• nezletilí,
• cizinci a lidé neznalí úředního jazyka,

v řadě zemí také

• ženy,
• dlouhodobě nebo aktuálně bezmocní (těžce nemocní, s omezeným vědomím),
• lidé v odloučených oblastech,
• jiné skupiny lidí (otroci, vojáci, policisté, trestanci).

Zvláštním typem zbavení hlasovacího práva je zneužití závislosti voličů pro ovlivnění jejich hlasování, které je hromadně uplatňováno ve formálních (totalitních) parlamentních demokraciích, případně v uzavřených komunitách. Ve skutečných demokraciích je naopak stíháno a trestáno.

Často je vedle tohoto nepřímého hlasovacího (tj. volebního) práva uplatňováno i přímé hlasování o některých záležitostech v referendu nebo plebiscitu.

Zvláštním předmětem hlasování - přímého či nepřímého - může být volba hlavy státu: může být volena

• přímo nebo
• parlamentem

nebo toto postavení dědí.