Partido Socialista Obrero Español

Partido Socialista Obrero Español (PSOE, českým názvem Španělská socialistická dělnická strana) je nejsilnější levicová španělská politická strana. Vznikla roku 1879 a je druhou nejstarší stranou v zemi. Oficiální oslovení mezi straníky zní compañero. Udržuje vazby na odborový svaz Unión General de Trabajadores, ikdyž vazby už nejsou tak těsné jako v minulosti.

Strana je součástí Strany evropských socialistů a členem Socialistické internacionály.

[editovat] Ideologie

PSOE vznikla za účelem zastupování pracující třídy zrozené průmyslovou revolucí s deklarovaným cílem dosažení socialismu skrze revoluci. S postupem času se přeměnila z marxisticky revoluční na revizonistickou a reformistickou socialistickou stranou. Dnešní PSOE se popisuje jako strana zastupující demokratický socialismus, sociální demokracii a progresivismus.

[editovat] Historie

Casa Labra, místo založení PSOE

José Luis Rodríguez Zapatero, generální tajemník strany a premiér Španělska

Strana byla založena začátkem května 1879 v Madridu Pablo Inglesiasem (dělnický aktivista a odborář). Ikdyž se zpočátku socialistům nedařilo nabýt výraznějšího postavení z důvodů represí státních orgánů, její účast na stávkách ji přinesla podporu mezi manuálně pracujícími vrstvami. V roce 1910 byl Pablo Iglesias v rámci prorepublikánských sil zvolen jako první socialista do španělského parlamentu.

Během Druhé republiky byla PSOE součástí Lidové fronty a její vlády. Během občanské války se strana rozdělila do tří křídel: levicové marxistické prorevoluční křídlo (mělo blízko k POUM a anarchistům), centristické křídlo (ve shodě s komunisty se stavělo se proti spontánnímu zabírání továren a půdy) a pravicové křídlo. Po vítězství Franca byla strana zakázána a její představitelé byli buď vězněni nebo odešli do exilu (exilovou PSOE následně provázely vnitřní spory o směřování strany).

Po návratu demokracie do Španělska byla strana opět legalizována (1977). V roce 1978 se s ní spojila malá parlamentní Lidová socialistická strana. Na následující sjezdu proběhl souboj mezi reformisty a marxisty, přičemž evropští socialisté (především německá SPD) podporovali reformisty (na znamení reformy byl změněn i znak strany: knihu a kovadlinu nahradila růže v pěsti). V roce 1978 byla v referendu schválena nová španělská ústava, kterou PSOE podporovala. Roku 1982 vyhrála strana volby a přešla z opozice do vlády. Následně byla kritizována některými svými voličí pro příliš liberální ekonomickou politiku a nedostatečné sociální reformy. I přesto zvítězila ve volbách v letech 1986, 1989 a 1993. Hospodářská krize a státní terorismus oslabily popularitu strany, která pak nedokázala po dvě funční období porazit vládní lidovce (ikdyž udržela silné pozice v některých regionech).

V roce 2001 byl zvolen José Luis Rodríguez Zapatero jako nový generální tajemník strany. PSOE se pod jeho vedením ostře postavila proti válce v Iráku. Po volbách 2004 se opět stala nejsilnější španělskou stranou. Podprovala tzv. euroústavu a evropskou integraci a provedla některé podstatné refromy, jako například uzákonění manželství osob stejného pohlaví. Zapaterova vláda také započala mírová jednání s organizací ETA, která však byla v roce 2006 přerušena. V roce 2008 potvrdila ve volbách své vedoucí postavení, když ještě navýšila počet svých poslanců v parlamentu.

[editovat] Volební výsledky

Grafický přehled počtu získaných mandátů PSOE v Kongresu

[editovat] Organizace

PSOE zahrnuje i další socialistické strany s autonomním vedením v některých regionech:

• Partit dels Socialistes de Catalunya (Strana socialistů Katalánska), Katalánsko
• Euskadiko Alderdi Sozialista – Euskadiko Ezkerra (Socialistická strana Baskicka - Euskadiko Ezkerra), Baskicko
• Partido dos Socialistas de Galicia (Strana socialistů Galicie), Galicie
• Partit Socialista del País Valencià (Socialistická strana Valencie), Valencie
• Partit dels Socialistes de les Illes Balears (Strana socialistů Baleárských ostrovů), Baleáry

[editovat] Extérní odkazy

• Oficiální web PSOE