Partyzánské hnutí na Čeladné

Partyzánské hnutí na Čeladné za 2. světové války.

V čeladenských horách na Maguře, Trojačce, Kněhyni a v horské osadě Podolánky, byla partyzánská brigáda Jana Žižky z Trocnova. Jejím prvním velitelem byl Ján Ušiak. Narodil se dne 5. října 1914 v Budínem na Slovensku. Do roku 1938 byl vojákem Československé armády, v roce 1942, přechází Ján Ušiak na stranu Ruska. Do Protektorátu Čechy a Morava se vrací již jako partyzán. Po dvou neúspěšných pokusech o překročení protektorátní hranice se Ušiak dostává přes hranice definitivně 15. října 1944 za pomocí domácích vlastenců. Odboj vedený Ušiakem a Ušiakova násilná smrt tvoří pilíře partyzánského hnutí na Čeladné.

[editovat] Průběh

[editovat] První stanoviště

První jeho stanoviště bylo právě na Kněhyni. Ze začátku byli partyzáni na Trojačce v chatě Klubu českých turistů. Toto místo bylo ale prozrazeno jistým S. Kotačkou, který spolupracoval s Němci. Stalo se to v noci z 21. - 22. října, byla chata Němci obklíčena a začal útok na partyzány, těm se však podařilo rychle ustoupit a stáhnout se, ale lesní chata byla zničena, stejně jako zásoby potravin, zbraní a střeliva.

[editovat] Druhé stanoviště

Nové sídlo měli partyzáni na úpatí Kněhyně. Za pomocí občanů z Čeladné byla vybudována zemljanka. V této složité situaci bylo nutné shánět nové zásoby a právě čeladenští občané jako byli Oldřich Machander a Karel Winkler, kteří partyzánům dodávali maso. Partyzáni pokračovali v činnosti.

[editovat] Potlačení odboje a oběti

2. listopadu se měla uskutečnit na Čertově Mlýně schůzka s jinými partyzány. Místo schůzky bylo však prozrazeno a obklíčeno nacistickou hlídkou. Slovenský partyzán Ján Ušiak a náčelník štábu byli těžce zraněni.

Téhož dne zorganizoval velitelský štáb stíhacího oddílu pátrací akci v okruhu, kde došlo předešlého dne k přestřelce. Na místě padlo pak 6 partyzánů, mezi nimi jedna žena – Růžena Valentová. Raněný Ušiak se dostal pod ochranu partyzánů pod Martiňák na Horní Bečvu a pak byl převezen Oldřichem Machandrem na horní Čeladnou k Machandrům, kde mu poskytl ošetření MUDr. Oldřich Fiedl.

Němci 3. listopadu 1944 obklíčili dům Machandrových. Těžce raněný Ušiak, aby se nedostal do rukou Němců, se zastřelil. V Čeladné a v dalších obcích vyhlásili stanné právo, ve čtvrtek 23. listopadu 1944 popravili na dolní Čeladné oba pomocníky partyzánů – Oldřicha Machandera a Karla Winklera. Kolem 27 lidí bylo popraveno nebo odvedeno do koncentračních táborů.

[editovat] Osvobození Čeladné

Čeladná byla osvobozována dvakrát. 4. května 1945 v odpoledních hodinách začala postupovat Sovětská armáda od Ostravice přes Vrchy a dostala se na horní Čeladnou. Po stažení jednotek ve večerních hodinách a přestřelkách trvajících celou noc, ráno 5. května 1945 osvobodila Rudá armáda celou obec. V obci bylo poškozeno několik domů, požární zbrojnice, byla přerušena hlavní silnice na Frenštát pod Radhoštěm, těžce byla poškozena železniční trať.