Paul Dukas
Paul Abraham Dukas (1. října 1865, Paříž - 17. května 1935, Paříž) byl významný fracouzský skladatel, kritik, hudební pedagog a příležitostní spisovatel druhé poloviny 19. a první poloviny 20. století, tedy éry romantismu.
[editovat] Život a dílo
Paul Dukas, rodným jménem Paul Abraham Dukas se narodil v Paříži do židovské rodiny. Jeho otec byl bankéř, ale jeho rozhodnutí stát se hudebníkem ovlivnila nepochybně i jeho matka, velice hudebně nadaná žena, která však zemřela v Paulových čtyřech letech.
V dětstkých letech se také naučil také hře na klavír a ve svých šestnácti letech se vydal studovat hudbu na pařížskou konzervatoř k Théodore Duboisovi a Ernestu Guiraudovi, kde hrál v tamním orchestru na tympány a kde poznal i svého blízkého, o tři roky staršího přítele Claude Debussyho, s kterým sdílel vášnivou lásku k Wagnerově hudbě, ale jejich pozornost se zanedlouho odebrala spíše na francouzské skladatele, jako byl César Franck a jeho žák d'Indy. Po ukončení studia se stal také známým kritikem a spisovatelem, ale do jisté míry i vědcem, který významně přispěl k novému vydání Rameauových prací.
Slávu si získal až ve svých třiceti letech, kdy uvedl svou úchvatnou Symfonii (1896), vznešené ale temperamentní dílo, dokonale orchestrálně zvládnuté, kterému se přezdívalo a dodnes březdívá jako Beethovenova symfonie. Byla poprvé uvedena v lednu 1897 a později téhož roku napsal své další skvělé dílo pro které je nejvíce znám, „symfonické scherzo na Goethovu baladu“, které je dnes známé především pod názvem Učeň čaroděje. Toto brilantně barvité a osvěžující dílo je rovněž jedním z těch, které svou harmonickou křehkostí a vynálezavostí zřejmě ovlivnily dvě později vzniklé díla: Stravinského Ohňostroj a Debussyho Jeux. Přestože čítá jeho vrcholné dílo několik desítek bravůrních děl, dnes je velká část z nich zničena samotným Dukasem, který je ničil pro svou údajnou nespokojenost.
Paul Dukas napsal i dva komplexy technicky náročných děl velkého rozsahu pro klavír. Do tohoto seznamu patří hlavně jeho monumentální sonáta (1901), jeho Klavírní variace na námět a téma Rameaua (1902), které jsou znovu inspirovány Beethovenem a Franckem. Jeho opera Ariane et Barbea-bleue (Adrian a modrovous), kterou tvořil mezi lety 1899 až 1907 je často spojována s dílem Claude Debussyho Pelléas et Mélisande, částečně díky své hudební podobě, ale i proto, protože jsou obě díla inspirována libretme od Maurice Maeterlincka. Jeho posledním vrcholným a hlavním dílem je označován jeho orientální balet La Péri, který napsal v roce 1912.
Poslední desetiletí svého života prožíval Dukas poklidně. Komponoval jen zřídka, ale zato se stal vynikajícím a vyhlášeným učitelem hudby, který vychoval několik slavných skladatelů jako byl Joaquín Rodrigo, Maurice Duruflé, Olivier Messiaen nrbo Jehan Alain. Zvláště Messiaen se o svém učiteli často chvalně zmiňoval. Tyto poslední léta prožíval převážně v Paříži, kterou miloval a obdivoval.
Paul Dukas měl velice dobrý vztah ke svým přátelům, mezi které patřily i jiní vlivní skladatelé první poloviny 20. století. Po roce 1930 se začalo jeho zdraví pomalu, ale jistě a zákeřně kazit. Pomalu začal slábnout a to v závěru až do té míry, že nemohl postupně pořádat své oblíbené vycházky po Paříži. Jeho život ukončil rok 1935, kdy byl následně pochován mezi několika velikány na hřbitově Père Lachaise.
[editovat] Přehled hlavních prácí
- Orchestrální hudba
- Předehry (Götz von Berlichingen, Polyeucte, le Roi Lear)
- Symfonie zvaná Beethovenova (1896)
- L'Apprenti sorcier (Čarodějův učeň) (1897)
- Alla Gitana, pro violoncello a klavír
- Villanelle, pro lesní roh a klavír
- Hudba pro klavír
- Variations, Interlude et final on a theme of Rameau
- La plainte, au loin, du faune…
- Prélude élégiaque sur le nom de Haydn
- Sonáta v E minor
- Vokální hudba
- Sonnet de Ronsard
- Vocalise, pro hlas a klavír
- Kantáty (Hymne au soleil, Sémélé et Velléda)
- La Péri (1912)
- Ariane et Barbe-Bleue (1907)