Pavel Glos
Pavel Glos (5. prosince 1903, Nová Paka – 14. dubna 1985, Turnov) byl farářem Jednoty bratrské, spisovatelem, včelařem i antifašistickým bojovníkem.
[editovat] Život
Narodil se v evangelické rodině truhlářského mistra Otakara Glose a matky Marie Glosové. Vyučil se otcově řemeslu a později vystudoval seminář Evangelické církve metodistické a Misijní školu Jednoty bratrské v Ochranově. Jeho sestra Marie se nikdy neprovdala a celý život se v Nové Pace s láskou věnovala postiženým dětem jako učitelka zvláštní školy. Pavel Glos byl farářem Jednoty bratrské v Turnově až do sedmdesátých let 20. století (ulice Kozákovská, později ul. 28. října), kdy mu komunisté z malicherného důvodu zakázali vykonávat jeho povolání. Této ztráty těžce litoval a práce kazatele mu velmi chyběla.
Včelař i učitel včelařství, milovník bílého zimního spotu, vlastenec a hrdina protifašistického odboje, nositel Čsl. válečného kříže i Čsl. vojenské medaile za zásluhy (I. st.), vyznamenaný prezidentem Edvardem Benešem. Jeho žena Františka za činnost v protifašistickém odboji vyznamenána rovněž Čsl. vojenskou medailí za zásluhy (I. st.). Otec čtyř dětí, nejstarší Marie (učitelka v.v.Brno), Pavel († 2004 v Sedlčanech, ekonom), Otakar (zástupce ředitele školy v Rotavě, v. v.) a nejmladší Blahoslava (učitelka v. v., Praha).
Od roku 1939 byl v kontaktu s dr. Rudolfem Marešem a dr. Jaroslavem Valentou z organizace PVVZ (Petiční výbor věrni zůstaneme), které znal z Akademické YMCY (oba jeho přátelé byli později zavražděni nacisty)i členem ÚVOD (Ústřední výbor odboje domácího). V odboji nikdy nezradil, i když mu hrozila smrt a výhrůžky gestapa, že zastřelí jeho děti. On i jeho manželka byli podrobeni krutým výslechům. Spolupracoval při výsadku paraskupiny Antimona na podzim 1942 v Českém ráji. Pomáhal skrývat docenta Vladimíra Krajinu (jako jediný přežil z vedení organizace ÚVOD) pronásledovaného gestapem za heydrichiády. Krajina 15. června 1942 přijel do Turnova a poté se skrýval v Českém ráji - na samotě Děčín pod Vyskří, v Kacanovech, na školách ve Veselí a v Kostelních Loučkách a nakonec u Doležalů v Turnově, kde byl gestapem dopaden a zatčen.
Byl také významnou postavou české Jednoty bratrské a na Turnovsku pomáhal vytvořit několik nových sborů. A právě v tomto prostředí měl řadu spolupracovníků odboje, jako např. dr. M. Plecháče, učitele M. Zemánka, sociální pracovnici M. Zívrovou z Nové Paky, soudního revidenta B. Doležala a jeho paní, obchodníka A. Drbohlava, prokuristu spořitelny R. Berana z Turnova, J. Šourka, rolníka z Konic, Josefa Hlubučka, skláře z Hamštejna. Přestože díky nacistickým výslechům přestal vidět na jedno oko, měl mezi německými evangelíky přátele a pokoušel se chránit německé obyvatelstvo v květnu 1945 před nezákonným počínáním některých skupin Revolučních gard, což se ne vždy podařilo, viz poválečný masakr na zajatých Němcích v Rovensku. Krátce po osvobození byl místopředsedou Okresního národního výboru v Turnově. Jeho manželka Františka, rozená Kořínková, působila jako dobrovolná sestra Čsl. Červeného kříže, učitelka nedělní školy a věrná pomocnice svého muže i nemocných a starých členů turnovského sboru Jednoty bratrské.
Je pohřben v Turnově i se svou manželkou a misionářem Jednoty bratrské v jižní Africe Františkem Chlebounem. Na desce při vstupu do hřbitova (u Havlíčkova náměstí) je mezi významnými obyvateli města Turnova uvedeno i jeho jméno.
[editovat] Dílo
Pavel Glos je autorem několika knih, množství básní a desítek časopiseckých článků:
- Marie Škopánová (věnovaná životu jeho matky)
- Na bratrské faře (o odboji na Turnovsku v době druhé světové války)
- Město na hoře ležící (o Ochranově - Herrnhutu)
- Doma a na Pustinách (o mládí a hledání, autobiografie)
-
- a další - mj. i kniha věnovaná jeho otci, jež existuje pouze v rukopise, nebyla dosud vydána