Pavel I. (car)
| Pavel I. | |
|---|---|
Pavel I. na obrazu Vladimíra Lukicha Borovikovského
|
|
| Narození | |
| Datum: | 1. říjen 1757 |
| Místo: | Rusko |
| Úmrtí | |
| Datum: | 23. březen 1801 |
| Místo: | Rusko |
Pavel I. (1.října 1754 – 23. března 1801) byl panovník Ruska v letech 1796 – 1801.
Mezi ruskými panovníky se sotva najde osobnost. která by byla tak rozdílně hodnocena svými současníky i potomky. Pro jedny představoval ztělesněné zlo, cara – krutého, omezeného a pomstychtivého člověka.
Druzí ho považovali za čestného rytíře bez bázně a hany, spravedlivého a moudrého vladaře a za člověka hluboce nešťastného, jemuž se v Evropě říkalo „ruský Hamlet“. Pravda, jak to obyčejně bývá, leží někde uprostřed.
Obsah |
[editovat] Mládí a nástup na trůn
Pavel I. byl synem velkokněžny Kateřiny (pozdější carevna Kateřina II. Veliká). Jeho otcem byl oficiálně carevič Petr (pozdější car Petr III.), ale historici o tom mají dodnes pochybnosti a jako skutečný otec je většinou uváděn milenec Kateřiny II. Veliké, Sergej Saltykov. Pavel přišel na svět v Letním paláci carevny Jelizavety. Hned po svém narození byl rodičům odebrán a o jeho výchovu se starala tehdy vládnoucí carevna Alžběta I. Petrovna. Dostalo se mu vynikajícího vzdělání, velmi dobře znal historii a literaturu, umění mu nebylo cizí, pěkně kreslil a dobře ovládal francouzštinu. Už v dětských letech se projevovaly některé specifické vlastnosti jeho osobnosti: nesnášel jakoukoliv nespravedlnost, bylo mu odporné tradiční ruské úplatkářství, byl štědrý, pokud mu to možnosti dovolovaly. Roku 1783 mu Kateřina darovala palác s parkem v Gatčině, který se později stal carskou rezidencí.
Jakmile se stal panovníkem, začal Pavel I. ihned rázně provádět reformy. Už v den své korunovace (dne 6. dubna 1797), jakmile získal právo podepisovat zásadní panovnické výnosy, změnil Pavel Petrovič zákon Petra I. o následnictví trůnu: od té doby bude mít právo na následnictví jen prvorozený potomek mužského pohlaví. Žena by se mohla stát panovníci jen tehdy, kdyby panovnický rod neměl mužské potomky.
[editovat] Vláda
Už na samém počátku své vlády se dvaačtyřicetiletý Pavel snažil dělat všechno, o čem byl přesvědčen, že by s tím jeho matka nesouhlasila. Amnestoval mnohé lidi, kteří byli potrestáni Kateřinou II.
Za svou hlavní vnitropolitickou prioritu považoval car Pavel I. upevnění základů ruské monarchie. Ze všech sil se snažil oslabit moc gardy, která byla v 18. století vůdčí silou prakticky všech palácových převratů, s rozhodností sobě vlastní učinil pokus omezit práva šlechty (současníci nazývali tyto jeho snahy „politikou železné hole“). Ve své zahraniční politice se po tom, co se odehrálo ve Francii 18. brumeiru 7. roku republiky (9. listopadu 1799), když se Napoleon prohlásil za prvního konzula, přerušil Pavel I. vztahy s Anglií a francouzským emigrantským dvorem.
V prosinci 1800 odeslal ruský car poselství adresované Napoleonovi, jehož výsledkem bylo „rozdělení světa mezi dona Quijota a Caesara“. Bylo uzavřeno rusko-francouzské spojenectví, předpokládající mimo jiné společné tažení do Indie, která byla oprávněně považována za největší perlu na koruně britského impéria. Na území Ruska se podle dohody měl formovat spojený rusko-francouzský expediční blok v počtu kolem 70 tisíc mužů, jehož velitelem se měl stát francouzský generál Massin.
Způsob carova života se jeví jako velmi asketický. Probouzel se ještě před svítáním a v šest hodin ráno už přijímal sanktpetěrburgského generálního gubernátora, který mu referoval o aktuálních událostech. V devět hodin se bez ohledu na rozmary počasí car osobně zúčastnil střídání stráží, potom následovala procházka, různé vizitace a ve 13 hodin oběd. Je zajímavé, že Pavel I. začínal stolování sklenicí studené něvské vody a pak dával přednost buď hovězímu a nebo párkům se zelím. Po tradiční projížďce - v bryčce nebo na koni, navštěvoval obyčejně svou ženu a potom sledoval dvorní představení - tehdy byly v módě Moliérovy nebo Racinovy komedie.
V devět hodin večer začínala večeře a kolem desáté se imperátor odebral na lože. Pavel I. projevoval v mnoha věcech střídmost. Celý rok nosil jeden plášť, do něhož se v zimě vkládala kožešina nebo jen obyčejná vatová vložka, výrazně také omezil vydání carského dvora i svých nejbližších příbuzných.
Za Pavla I. bylo Rusko sužováno mnoha zákazy, často hloupými. Bylo zakázáno tančit valčík, nosit frak a kulaté klobouky, do země se nesměla dovážet zahraniční literatura. Při tom všem byl car jednoznačně čestný, spravedlivý a milostivý. Rytířské vlastnosti, které mu byly vštěpovány už v dětství , měly velký vliv na jeho charakter a světový názor. Nelze se divit, že se Pavel v roce 1798 stal velmistrem rytířského řádu svatého Jana Jeruzalémského, jenž je známější pod názvem maltézský.
Po dobu vlády Pavla I. se odehrálo mnoho záhadných a mystických událostí; jedna z nich má bezprostřední vztah k carově smrti.
[editovat] Rodinný život
Pavel I. byl dvakrát ženat, v obou případech s německými princeznami. Z druhého manželství s Marií Fjodorovnou (toto jméno přijala s pravoslavnou vírou) měl tyto potomky:
- Alexandr I. Pavlovič (1777 – 1825)
- Konstantin Pavlovič (1779 – 1831)
- Alexandra Pavlovna (1783 – 1801)
- Elena Pavlovna (1784 – 1803)
- Marie Pavlovna (1786 – 1859)
- Ekaterina Pavlovna (1788 – 1819)
- Olga Pavlovna (1792 – 1795)
- Anna Pavlovna (1795 – 1865)
- Mikuláš I. (1796 – 1855)
- Michael Pavlovič (1798 – 1849)
[editovat] Smrt
V rukách představeného Valaamského kláštera se ocitla kniha proroctví, sepsaná tajemným mnichem Avelijem , týmž, který kdysi s absolutní přesností předpověděl datum smrti cara Pavla: březen 1801. Další události potvrdily, že je mnich skutečným jasnovidcem. V noci z 11. na 12. března 1801 byl Pavel zavražděn spiklenci ve své právě dokončené rezidenci, v Michajlovském zámku, postaveném právě na tom místě, kde kdysi stál Letní palác Jelizavety Petrovny (v němž se car narodil). O spiknutí, kterého se účastnili carovi nepřátelé, není známo příliš mnoho. K jeho vůdcům patřil generál L. L. Bennigsen, petěrburgský vojenský gubernátor P. A. Palen, kníže Platon Zubov a gardoví důstojníci. Pod rouškou noci pronikli do paláce ze dvou stran, vyrazili dveře, a vtrhli do carovy ložnice. Jakým způsobem byl Pavel I. zabit, už se nikdy nedovíme. Ať se stalo cokoli, ráno 12. března 1801 se Rusko probudilo už pod vládou nového cara.
[editovat] Související články
[editovat] Zdroje, externí odkazy a literatura
Většina informací s tohoto článku byla vyjmuta z knihy Panovníci Ruska (autor: Andrej Tereščuk, český překlad: Jana Eislerová) ISBN 978-80-253-0469-3
| Ruští panovníci | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Kateřina II. Alexejevna |
1796 - 1801 Pavel I. (car) |
Nástupce: Alexandr I. Pavlovič |