Invia.cz
Last minute
Tunisko
Dovolená v Chorvatsku
Pojeďte do Egypta
Bulharsko
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Invia.cz
Last minute
Tunisko
Dovolená v Chorvatsku
Pojeďte do Egypta
Bulharsko
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Tato biografie potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vhodně vylepšíte. Inspiraci k vylepšení lze hledat v radách na stránce Vzhled a styl, případně na diskusní stránce článku.
| Sv. Pavel | |
|---|---|
 |
|
| Apoštol pohanů; Apoštol národů | |
| Narození: | 10-5 př. Kr., Tarsos |
| Úmrtí: | 67, Řím |
| Svátek: | 29. červen, 18. červenec; 21. únor; 25. leden (obrácení); 16. duben (přenesení hlavy); 6. červenec (první příchod do Říma); 1. září (znovunabytí zraku) |
| Pohřben: | Řím |
| Úřady: | Apoštol |
| Uctíván církvemi: | Všemi |
| Významné zasvěcené kostely: | Bazilika svatého Pavla Za hradbami v Římě a další |
| Atributy: | kniha, meč, tři prameny |
| Patronem: | katolického tisku; dělnic; teologů a duchovních správců; tkalců; proti ušním nemocem; proti křečím; proti hadímu uštknutí; proti strachu; za déšť; za plodnost polí |
Svatý Pavel z Tarsu, apoštol Pavel, též Saul (hebrejsky Šaul, česky často také překládáno jako Šavel), byl raně křesťanský teolog, autor větší části listů Nového zákona. Někdy pokládán za jednoho z Ježíšových apoštolů. Z religionistického hlediska je často považován za faktického zakladatele křesťanství.
Obsah |
Saul se narodil ve městě Tarsos,1 které bylo z obchodního hlediska významným střediskem. To pravděpodobně umožnilo studovat Pavlovi u rabbiho Gamaliela, jenž vyučoval v Jeruzalémě. Získal tak velmi dobré vzdělání a vládl velmi dobrou řečtinou, jak ukazují jeho listy. Pavel se narodil do židovské rodiny,2 ale již od narození byl římským občanem. Občanství pravděpodobně získal jeho otec či děd jako odměnu za zásluhy pro Tarsos. Skutečnost, že byl římským občanem, mu také nejednou usnadnila situaci, někdy dokonce i zachránila život. Pavlovo římské občanství může též vysvětlovat, proč používal jak hebrejskou, tak latinskou podobu svého jména (Saul, resp. Paulus).3
Odmalička byl vychováván ve víceméně řecké kultuře, avšak ve víře otců, tj. v židovství. Víme, že patřil ke skupině farizeů.4
Když se první křesťané po ukamenování diakona Štěpána, u kterého byl Saul přítomen, rozprchli do Judska a Samaří, protože se v Jeruzalémě necítili bezpečně, začal i Saul jezdit po Judsku a pronásledoval všechny stoupence tohoto hnutí. Když byl na cestě do Damašku, kam jel zatknout všechny tamější křesťany, byl cestou oslepen světlem z nebe a slyšel promluvit hlas: "Saule, proč mě pronásleduješ". 5 Tento okamžik znamenal zlom v celém jeho životě i v dějinách křesťanství. Pavel přijal křesťanskou víru, kterou do té doby pronásledoval. Nejprve se stáhl do ústraní (nepočítáme-li záhadné arabské působení), několik let žil v Damašku (kde se učil řemeslu šití stanů?), posléze se připojil k misijním skupinám a kázal. Nakonec působil jako samostatný křesťanský potulný kazatel v křesťanstvím dosud nezasažených končinách tehdejšího světa. Podnikl několik misijních cest (celkem se uvádějí 3), navštívil Malou Asi, Řecko, možná Ilýrii a Řím. V jeho plánech byla i návštěva Hispánie (Španělska), ale badatelé se neshodují v názoru, zda se tam nakonec dostal, či nikoli, většina se shoduje na tom, že zemřel v Římě, kde byl sťat. Jako místo jeho smrti je udáván dnešní kostel sv. Pavla v trapistickém klášteře Tre Fontane na jihu Říma. Jeho hrob se nachází pod římskou Bazilikou sv. Pavla za hradbami.
Obrázek znázorňuje misijní cesty sv. Pavla od jeho cesty do Damašku v roce 33 po Kr., kde přijal křesťanskou víru, až po jeho zatčení v Jeruzalémě. Pavel je jediným z „apoštolů“, který nepatřil k Ježíšovým žákům a nikdy se s živým Ježíšem nesetkal. Z jeho vlastních listů také víme, že mezi ním a některými ostatními apoštoly panovalo napětí. Pavel například otevřeně kritizoval apoštola Petra. Datace a sled událostí ztvárněné na tomto obrázku jsou zpracovány podle Murphy-O'Connor.
Z listů (dopisů) obsažených v Novém zákoně mu tradice připisuje celkem 13, resp. 14, pokud do nich započítáme i List Židům. Jsou to: List Římanům, První list Korintským, 2. Korintským, List Galaťanům, List Efezským, List Filipským, List Koloským, 1. list Tesalonickým, 2. Tesalonickým, 1. list Timoteovi, 2. list Timoteovi, List Titovi a List Filemonovi. Z těchto listů se za autenticky Pavlovy považuje obvykle sedm, a to Římanům, oba Korintským, Galatským, Filipským, 1. Tesalonickým a 2. Timoteovi. Ostatní mu byly pravděpodobně později připsány.
Pavlovy listy odrážejí konkrétní situace a problémy církví, které ve většině případů sám založil a o které se i nadále staral listovní formou. Odráží se v nich situace prvotní církve, Pavlovo učení a každodenní problémy křesťanských společenství. Jeho jednotlivé názory a teologická hlediska se stala základem křesťanského náboženství - například myšlenka, že člověk není ospravedlněn svými skutky, ale milostí. Pavel také vynaložil velké úsilí na obrácení židů na novou víru, a i když nabádal k mírnosti, jeho listy obsahují řadu protižidovských útoků, včetně obvinění židů ze smrti Ježíše Krista.
