Pendolino

Britské Pendolino společnosti Virgin Trains

Pendolino (v překladu kyvadélko) je obchodní označení elektrických vlakových jednotek s aktivním naklápěním vozové skříně od výrobce Fiat Ferroviaria, patřícího dnes ke skupině Alstom. Díky naklápění mohou projíždět oblouky (samozřejmě s ohledem na celkový stav tratě) až o 30 % vyšší rychlostí oproti vlakům bez naklápění. Maximální rychlost těchto vlaků bývá nižší než u vysokorychlostních jednotek – kolem 250 km/h. To je dáno především jejich účelem – zvýšení cestovní rychlosti na stávajících tratích.

[editovat] Vznik a vývoj koncepce Pendolino

V 60. letech 20. století začaly správy evropských železnic pociťovat nutnost zvýšení rychlosti vlaků, aby obstály v konkurenci ostatních druhů dopravy – silniční a letecké. Pro zvýšení rychlosti se započalo s budováním nové sítě vysokorychlostních tratí nebo alespoň napřimováním stávajících železničních tratí. Tato cesta však byla zdlouhavá a nákladná. Proto se některé železniční správy zaměřily na vývoj vozidel, která by umožnila projíždět oblouky s vyšším nevyrovnaným příčným zrychlením, aniž by cestující pociťovali zhoršení jízdního komfortu. Vznikla tak myšlenka vlaku s naklápěcími skříněmi vozů, které by při průjezdu obloukem částečně eliminovaly účinky nevyrovnaného příčnéhozrychlení.

Experimenty v tomto směru se uskutečnily ve Velké Británii, Francii i ve Švýcarsku, avšak prvenství patří Itálii. První zkušenosti v tomto směru byly získány montáží sedadel na naklápěcím mechanismu do motorového vozu řady ALn 668. První elektrický vůz s naklápěcí skříní vyrobila firma Fiat v roce 1969. Dostal označení ETR Y 0160 prototipo a přezdívku pendolino (kyvadélko).

První jednotka Pendolino byla objednána v roce 1974 a vyrobena o rok později. Do provozu byla nasazena pod označením ETR 401 v letech 1976 – 1979 v trase Řím – Ancona (později Rimini). Skládala se ze čtyř hnacích vozů. Poté sloužila jako pojizdná laboratoř pro vývoj ETR 450. Druhá podobná jednotka pro španělské železnice RENFE byla třívozová a s omezenou rychlostí i výkonem, pro časté problémy však do provozu ani nezasáhla.

V době nasazení ETR 401 do provozu se blížila ve Velké Británii do konečné fáze stavba prototypu APT (Advanced Passenger Train). Tento projekt byl v roce 1982 zrušen, ale zkušenosti z něj byly uplatněny při vývoji ETR 450.

V le 1985 – 1986 bylo postaveno celkem 15 9-vozových jednotek ETR 450. Po mechanické stránce odpovídaly ETR 401, elektrická část byla nově zkonstruovaná. Do provozu byly nasazeny v roce 1988 na trati Miláno – Řím.

V roce 1982 začaly práce na projektu již třetí generace vlaků pendolino. Nejpodstatnějšími změnami bylo přesunutí celého mechanismu naklápění do podvozku a poho asynchronními motory s měniči s GTO tyristory. Také design jednotky byl změněn – autorem nového vzhledu je Giugiaro. V letech 1993 – 1995 bylo dodáno 10 nových souprav ETR 460, z toho tři i na napětí 1500 V, aby mohly zajíždět do Francie. V letech 1994 – 1997 následovalo 9 dvousystémových jednotek ETR 470 pro dopravu mezi Itálií a Švýcarskem a poté i další jednotky různé délky do různých zemí (Slovinsko, Finsko, Španělsko, Portugalsko, Velká Britanie a nakonec i Česko). V roce 2000 se firma Fiat Ferroviaria stala součástí skupiny Alstom.

V roce 2004 objednaly společnosti Trenitalia a Cisalpino nové sedmivozové jednotky Pendolino čtvrté generace. Dvanáct jednotek pro Trenitalia bude dvousystémových (3 kV ss, 25 kV 50 Hz), čtrnáct pro Cisalpino třísystémových (+ 15 kV 16,7 Hz). Prototypová jednotka byla zkoušena v roce 2007 na železničním zkušebním okruhu v Cerhenicích.

[editovat] Výskyt

Pendolino Sm3= S220 na nádraží v Helsinkách

Jednotky typu Pendolino jezdí nyní v těchto zemích:

• Itálie (ETR 450, 460, 463, 470, 480, 600, 610; 310 SŽ)
• Švýcarsko (ETR 470, 610 Cisalpino)
• Velká Británie (390 Pendolino Britannico)
• Německo (610, 411 a 415 ICE-T - ve všech případech se jedná o jednotky německé výroby s podvozky s naklápěním fy Fiat Ferroviaria, dnes Alstom Ferroviaria)
• Finsko (Sm3 = S220)
• Rakousko (4011 ICE-T [3 jednotky ř. 411 zakoupené od DB AG z Německa], 680 ČD)
• Slovensko (680 ČD)
• Slovinsko (310)
• Česko (680)
• Španělsko (490 Alaris)
• Portugalsko (4000 Alfa Pendular)

Výhledově se uvažuje o rozšíření do Polska a do dalších zemí Východní Evropy.

[editovat] Technické parametry

• Počet vozů: 3–9
• Maximální rychlost: do 250 km/h
• Výkon motorů: 500 kW
• Počet trakčních motorů: 4–12 asynchronních

Základní sestavu tvoří tři vozy, z toho dva hnací. Třívozová pendolína provozují Slovinské železnice. Italské dráhy používají devítivozové jednotky. Pokud počet vozů v jednotce neodpovídá násobku tří, jedná se o vložené vozy bez pohonu a agregátů potřebných pro funkci celé jednotky.

[editovat] Související články

• Elektrická jednotka 680 ČD

[editovat] Externí Odkazy

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Pendolino

• (en), (fr) Alstom Transport - stránka výrobce řad vlaků Pendolino a TGV

Vysokorychlostní vlaky

AVE (E) | Euromed (E) | ETR 401 (I) | ETR 450 (I) | ETR 460 (F / I) | ETR 480 (I) | ETR 500 (I) | ETR 600 (I) | ETR 610 (CH / I) | Eurostar (UK / F / B) | ICE (D / F / B / NL / CH) | Krengetog (N) | KTX (KOR) | RENFE S-120 (E) | RENFE S-130 (E) | Šinkansen (J) | Sokol (RUS) | Talgo (E / PT / F / CH / I / D / US / CA / KZ) | TGV (F / D / CH / I / E) | Thalys (F / B / NL / D) | Transrapid* (D) | JR-Maglev* (J) | Swissmetro** (CH) *technologie Maglev **Maglev ve vakuovém tunelu (Vactrain)