Per Olov Enquist
Per Olov Enquist [pæːr ˈuːlɔv ˈeːnkvist] (* 23. září 1934 Hjoggböle, Švédsko), je švédský spisovatel, překladatel, dramatik, filmový scénárista a literární kritik.
Enquist vyrůstal ve Västerbottenu. Jeho matka, Maja Lindgren (1903-1992), byla učitelkou na základní škole, otec, Elof Enqvist (1903-1935), zemřel dříve než Per Olof dovršil jeden rok. V padesátých letech se Enquist angažoval v atletice, obzvláště ve skoku do výšky. Po promoci na univerzitě v Uppsale, kde studoval literní vědu, pracoval v letech 1965-1976 jako kulturní kritik v denících Svenska Dagbladet a Expressen i jako televizní moderátor. Po nějakou dobu žil v Kodani, v letech 1970-71 v západním Berlině a v roce 1973 v Los Angeles, kde působil jako profesor na Kalifornské univerzitě.
V roce 1961 debutoval dílem Křišťálové oko, ale významnější se stal až jeho román z roku 1964 Magnetizérova pátá zima. Mezinárodní průlom dosáhl reportážním románem Legionáři, který byl přeložen do několika jazyků a zfilmován Johanem Bergenstråhlem pod názvem Baltutlämningen. Enquist také psal pro filmové a televizní společnosti, například rukopisy Strindberg-život nebo filmové scénáře Il Capitano a Hamsun. Jako dramatik mimo jiné spolupracoval s Ingmarem Bergmanem v Královském dramatickém divadle na hře Obrázkáři.
Enquistova tvorba se potýká s problémem pravdy ve věcech etiky a metodologie, kde ústřední roli hraje napětí mezi subjektivismem, relativitou, absolutnem a (des)iluzí. Je pro ni příkladná narativní často experimentální forma, která byla nejpronikavější začátkem 60. let, a kterou v Magnetizérově páté zimě uvedl přimícháním deníkových poznámek do vyprávění. Několik děl pojednává o skutečných osobách a událostech jako například román Kniha o Blanche a Marii, jenž pojednává o Blenche Witmann, někdejší pacientce a milence pařížského profesora Jeana Martina Charcota a Marie Curie-Sklodowské u niž Blanche dělala asistentku.
Po dvě desetiletí se Enquist co by novinář vracel v podobě knižních recenzí a vlastních pozorování k tématu vyšetřování vraždy Olofa Palmeho. Tento námět také v roce 1992 zpracoval v prosaické formě ve sbírce esejů Kartritarna.
[editovat] Dílo
- 1961 - Kříšťálové oko (Kristallögat)
- 1963 - Färdvägen
- 1964 - Magnetizérova pátá zima (Magnetisörens femte natt, česky 1995)
- 1964 - Bratři Caseyovi (Bröderna Casey)
- 1966 - Hess
- 1966 - Kritika šedesátých let (Sextiotalskritik)
- 1968 - Legionáři (Legionärerna)
- 1971 - Sekundant (Sekonde)
- 1972 - Katedrála v Mnichově (Katedralen i München)
- 1974 - Vyprávění z dob zrušených vzpour (Berättelser från de ibställda upprorens tid)
- 1978 - Odchod muzikantů (Musikanternas uttåg)
- 1981 - Triptych (En triptyk)
- 1982 - Nový zákon doktora Mabuse (Doktor Mabuses nya testamente), ve spolupráci s Andersem Ehnmarkem
- 1985 - Svržený anděl (Nedstörtad ängel, česky 1992)
- 1986 - Dvě reportáže o sportu (Två reportage om idrott)
- * 1991 - Knihovna kapitána Nema (Kapten Nemos bibliotek)
- 1999 - Návštěva osobního lékaře (Livläkarens besök)
- 2000 - Sestry (Systrarna)
- 2001 - Léwiho cesta (Lewis resa)
- 2003 - Tři horské jeskyně (De tre grottornas berg)
- 2004 - Kniha o Blanche a Marii (Blanche ja Marie)
Dramata
- 1975 - Noc Tribádek (Tribadernas natt)
- 1976 - Chez Nous (ve spolupráci s Andersem Ehnarkem)
- 1979 - Lidé na chodníku (Mannen på trottoaren) (ve spolupráci s Andersem Ehnarkem)
- 1980 - Faidra (Till Fedra)
- 1981 - Ze života žížal (Från regnormarnas liv)
- 1988 - V hodině rysa (I lodjurets timma)
- 1998 - Obrázkáři (Bildmakarna, hra)
Filmové scénáře
- 1970 - Baltutlämningen
- 1984 - Strinberg-život (Strindberg Ett liv)
- 1987 - Pelle dobyvatel (Pelle erövraren)
- 1996 - Hamsun