Perfektum
Perfektum je slovesný čas, který v některých jazycích vyjadřuje ukončenost minulého děje. Často vyjadřuje minulý děj, který má nějaký vztah k přítomnosti. Nekdy se též nazývá předpřítomný čas. Patří mezi tzv. relativní slovesné časy.
Perfektum se používá např. v latině, románských nebo germánských jazycích.
Obsah |
[editovat] Slovanské jazyky
Ve většině slovanských jazyků v minulosti nahradilo všechny ostatní minulé časy (aorist, imperfektum, plusquamperfektum – ty se však zachovaly např. v bulharštině). V současnosti se používá k vyjádření všech minulých dějů a označuje se jako préteritum.
Tvoří se pomocí příčestí minulého (l-ového) a přítomných tvarů pomocného slovesa být (byl jsem, byl jsi atd.).
V jihoslovanských jazycích je zachován tvar pomocného slovesa ve všech osobách.
V západoslovanských jazycích (včetně češtiny) pomocné sloveso odpadá ve 3. osobě. V polštině se zkrácené tvary pomocného slovesa být připojují ke slovesu nebo jinému slovu (např. byłem - byl jsem, byłeś - byl jsi, byls).
V ruštině pomocné sloveso odpadá ve všech osobách (např. я был [ja byl] – byl jsem).
Praslovanské perfektum označovalo původně přítomný stav vzniklý následkem ukončeného minulého děje, teprve později se tato konstrukce začala používat i ve funkci slovesného času. Příčestí minulé bylo tedy vlastně krátkým (jmenným) tvarem přídavného jména. Původní význam dnešní konstrukce přišel jsem tedy zřejmě byl (šel jsem a) jsem přišlý.
[editovat] Germánské jazyky
Perfektum se v germánských jazycích tvoří jako složený čas z pomocného slovesa s významem mít, případně být (viz Němčina), a příčestí minulého/trpného (supina ve švédštině). Původní germánské jazyky měly pouze 2 časy – přítomný a minulý. Perfektum se vyvinulo jako slovesný čas ve středověku z konstrukcí s významem „(udělal jsem a) mám uděláno“ (angl. I have done).
[editovat] Angličtina
V angličtině se tvoří pomocí slovesa have (mít) a příčestí minulého/trpného, které u pravidelných sloves přibírá koncovku -ed (stejný tvar jako préteritum):
- I have booked – (za)rezervoval jsem
- I have done (nepravidelné) – udělal jsem
- I have never seen (nepravidelné) – (ještě) nikdy jsem neviděl
Používá se k vyjádření (nedávno) ukončených dějů, jejichž následky přetrvávají do přítomnosti. V záporných větách vyjadřují naopak děj, který se dosud neuskutečnil.
Průběhová forma (specifická pro angličtinu) vyjadřuje děje, které začaly v minulosti a probíhají/přetrvávají i do současnosti. Tvoří se konstrukcí have been + -ing:
- I have been living here for 2 years. – Bydlím zde (již) 2 roky.
Perfektum se v angličtině vyvinulo ve 14. století. Původně se u sloves pohybu tvořilo pomocí slovesa be (být) jako v němčině, do konce 19. století se však přestalo toto pomocné sloveso používat. Dnes se výhradně používá have.
[editovat] Němčina
V němčině se tímto termínem označuje složený čas minulý. V současnosti se rozdíl mezi préteritem a perfektem stírá, ale v hovorové němčině perfektum značně převládá.
Německé perfektum se tvoří z pomocného slovesa (sein nebo haben) a příčestí minulého slovesa.
Silná slovesa tvoří perfektum z pomocného slovesa haben, avšak jestliže sloveso vyjadřuje pohyb bývá pomocným slovesem tvar slovesa sein. Dále se příčestí minulé skládá z předpony „ge-“,kořenu slovesa a přípony "-en". V kořenu slovesa je oproti přítomnému času změna v kmenové samohlásce.
[editovat] Příklad
- ich habe gesungen
- du hast gesungen
- er hat gesungen
- wir haben gesungen
- ihr habt gesungen
- sie haben gesungen
Slabá slovesa tvoří perfektum z pomocného slovesa haben. Dále příčestí minulé se skládá z předpony "ge-„,kořenu slovesa a přípony “-t či -et".
Příčestí minulé se v německé větě klade až na konec.
[editovat] Příklad
- ich habe gelernt
- du hast gelernt
- er hat gelernt
- wir haben gelernt
- ihr habt gelernt
- sie haben gelernt
[editovat] Sloveso s neodlučitelnou předponou
Pokud je to sloveso takové, že má neodlučitelnou předponu (be-, ge-, ent-, emp-, er-, ver-, zer- a v některých případech miss- (např. verstehen, bekommen, entschieden, erzählen, missachten ...)), tak předpona "ge-" v příčestí minulém není.
[editovat] Příklad
- ich habe erzählt
- du hast erzählt
- er hat erzählt
- wir haben erzählt
- ihr habt erzählt
- sie haben erzählt
[editovat] Sloveso s odlučitelnou předponou
Pokud je to sloveso ovšem takové, že má odlučitelnou předponu (např. aufstehen, anfangen, fernsehen, sich vorstellen, ...), tak se předpona "ge-" v příčestí minulém vkládá mezi odlučitelnou předponu a kořen slovesa.
[editovat] Příklad
- ich bin aufgestanden
- du bist aufgestanden
- er ist aufgestanden
- wir sind aufgestanden
- ihr seid aufgestanden
- sie sind aufgestanden
[editovat] Reference
- Karlík P., Nekula M., Pleskalová J. (ed.). Encyklopedický slovník češtiny. Nakl. Lidové noviny. Praha 2002. ISBN 80-7106-484-X.
- Viereck W., Viereck K., Ramisch H. Encyklopedický atlas anglického jazyka. Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 2004, s 87. ISBN 80-7106-569-2.
 |
Související články obsahuje Portál Jazyk |