Pernštejn (hrad)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Gotický hrad Pernštejn z poloviny 13. století stojí ve východním okraji Českomoravské vrchoviny a bezesporu patří k nejvýznamnějším moravským hradům. Jeho bývalé podhradí tvořil městys Monumentální stavba Pánů z Pernštejna s jednoduchou bergfritovou dispozicí byla do 16. století několikrát přebudována a především rozšířena, přesto při přeměně na reprezentativní a pohodlné sídlo neztratila svou obranyschopnost.
Obsah |
[editovat] Architektura
V historických pramenech je první historická zmínka o hradu datována do konce 13. století. Nebylo to tak rozsáhlá stavba, měla však palác a věž Barborku, která čněla ve směru předpokládaného útoku. Moc rodu z Pernštejna rostla a finanční možnosti též, na přelomu 15. a 16. století se uskutečnila větší přestavba na reprezentační politické a správní centrum. Nevíme, kde stavební úpravy začaly, snad byl nejdříve rozšířen palác a na jih od něj bylo vystavěno nové nádvoří. V 15. století byly dostavěny další obytné budovy a vnější hradební zeď. Na nově vybudovaném nádvoří vyrostla reprezentativní stavba s nejrozlehlejší místností na hradě nazvanou Rytířský sál. Pernštejn zakrytím věže Barborky a získal výraz mohutné a pevné stavby.
Před příchodem druhé poloviny tisíciletí byly také rozšířeny hradby o účinné věže. Na Pernštejně se ale stavět nepřestalo. Sklípková klenba překlenula vstupní prostor v přízemí. Dále byla dostavěna, v blízkosti Černé brány, knihovna a několik obytných místností. Vynikající jsou krakorce nejrozmanitějších tvarů nesoucí arkýře a ochozy, tak typické pro Pernštejn, vyšší patra mají větší objem a plochu než nižší. Nástěnné malby v ložnici, dětském pokoji a pokoji vychovatelky pocházejí asi z 60. let 18. století. Hradní kapli Obrácení sv. Pavla vymaloval roku 1716 F. J. Eckstein. Začátkem 18. století byla původní výzdoba Rytířského sálu doplněna štukovými reliéfy G. A. Corbelliniho. Hrad Pernštejn je určitě hlavně zajímavý svým složitým stavebním vývojem a proměnou středověkého hradu v barokní moravskou zemskou pevnost, nemůžeme však opomenout zajímavé architektonické detaily a skvělou sochařskou i malířskou výzdobu. A nejen to, hradu se někdy říká mramorový pro hojné využití místního, nedvědického mramoru při jeho stavbě.
[editovat] Historie
[editovat] Obléhání
Největší vojenskou katastrofou Pernštejna bylo obléhání hradu Švédy v roce 1645. Tehdy přišla o svou horní část Hranolová věž u brány druhého předhradí, značně poškozena děly výrazná dominanta hradu - hlavní věž. Při ostřelování přišla o své nejvyšší patro, které už pak nikdy nebylo zrekonstruováno. Hradu však obléhání Švédy paradoxně i trochu prospělo, došlo k němu v údobí, kdy se do objektu již příliš neinvestovalo. Jeho odolnost prokázaná právě v roce 1645 totiž zapříčinila, že byl Pernštejn zařazen mezi udržované zemské pevnosti.
[editovat] Majitelé
Z roku 1285 podle užití predikátu „ z Pernštejna“ a konec 13. století je považován za přesídlení Pernštejnů, rodu se zubří hlavou na hrad, patří jim až do roku 1596. Kdy ho Jan III. z Pernštejna musel prodat. Na hradě se potom vystřídalo několik majitelů. Hrad koupil Pavel Katharin z Katharu, od jeho synů získal Pernštejn koupí roku 1609 Adam Lev Licek z Rýznburka, jehož vdova Ester si roku 1623 vzala Kryštofa Pavla, hraběte z Lichtenštejn-Kastelkornu. Po Lichtenštejnech koupil hrad roku 1710 vládní rada František ze Stockhammeru. Potom jej koupil roku 1798 Ignac Schröffel z Mannsberka. Jeho dcera Josefina se roku 1818 provdala za Viléma, hraběte Mitrovského z Nemyšle. V držení Mitrovských zůstal hrad do roku 1945. Protože Mitrovští neměli finanční prostředky na plánovanou romantizující přestavbu hradu, do dnes můžeme obdivovat původní goticko-renesanční podobu hradu Pernštejn.
[editovat] Požár roku 2005
V pátek 15. dubna 2005 okolo šesté hodiny začal z bývalé sýpky (dnešní depozitář) stoupat dým. Hořelo. Povolaní hasiči nemohli s těžkou technikou na třetí nádvoří, měli to těžké. V depozitáři bylo umístěno asi 800 předmětů, převážně obrazy a nábytek z 18. a 19. století. Cenné předměty byly vystavené v prohlídkových trasách, aby je mohli spatřit návštěvníci.
[editovat] Jméno hradu
Jméno Pernštejn je nejčastěji spojováno s německým výrazem Bärenstein, v překladu „medvědí kámen“, v mineralogii také jantar. V podhradí totiž protéká říčka Nedvědice (podle medvědice - ve staročeštině nedvědice). Poněmčené názvy nejsou pro tuto dobu ojedinělé, byla to poměrně módní záležitost.
[editovat] Pověsti
[editovat] O tisu
V areálu hradu roste prastarý tis. Pojí se s ním zajímavá pověst. Ještě jako hůl jej zde před zahájením stavby Pernštejna zanechal starý pocestný, který nevěřil, že se stavitelům podaří na skále postavit hrad. Ti mu odpověděli, že nestaví z jeho víry, ale z kamene. Pocestného odpověď zarazila, zarazil svou hůl do země a prohlásil, že uvěří teprve, když se hůl zazelená. Během pokračující stavby se prý hůl ujala, zazelenala a vyrostl z ní statný tis. Od té doby se říká, že osud stromu je svázán s osudem hradu. Urve vichřice stromu větev, padne kus věže a proto byl strom odpradávna pečlivě ošetřován a chráněn. Zanikne-li tis, je s Pernštejnem konec.
[editovat] O parádivé komorné a zrcadlu
Mladá dívka Eliška se neustále parádila, shlížela v zrcadle a zanedbávala své povinnosti. Když jednou chyběla na mši, všiml si toho starý mnich a šel ji hledat. Objevil ji opětovně u zrcadla. Připomněl jí, že zmeškala začátek mše, ale služka se na něj hrubě obořila. To kněze rozzlobilo natolik, že dívku proklel a ona se propadla do země. Od těch dob prý bloudí chodbami Pernštejna jako bílá paní. Zrcadlo, před kterým trávila parádivá Eliška tolik času, je od těch dob také prokleté. Která žena nebo dívka se do něj zadívá, do roka ztratí veškerou svou krásu. Existuje i jiná pověst, která říká, že bílá paní není komorná, ale šlechtična.
[editovat] Bílá paní
Měla jí být (kromě komorné Elišky) kdysi statečná dcera hradního pána Žibřida (potomka uhlíře Věnavy či jeho syna Vojtěcha). Když byl hrad obléhán, rozhodl se jej hradní pán vydat bez boje. Odvážná dívka byla odhodlána plány otce zhatit, a tak ji zabil. Později se svého činu zhrozil a dal ji slavnostně pohřbít v kryptě hradní kaple. Pár dní po smutečním obřadu se chodbami začal procházet přízrak dívčí postavy. Nadobro prý zmizel až po smrti posledního potomka rodu Pernštejnů.
[editovat] Kameny a výklenky
Své tajemství mají i zdi Pernštejna. Výklenky, za kterými je „určitě“ ukrytý poklad a zazděný kámen s nerozluštitelným nápisem. Kdo se ho prý dotkne, do roka zemře.
[editovat] Prohlídkové okruhy
- Trasa A
- max. 60 min, nejvíce 45 návštěvníků, základní průřez celými dějinami hradu a jeho stavebním vývojem, náznaková instalace.
- Trasa B
- max. 80 min, nejvíce 10 návštěvníků (od 10 let), 19. století na gotickém hradě a rodina Mittrowských, vyhl. věž, plně zařízené interiéry. * mimo letní měsíce pouze po předchozí dohodě.
- Trasa C
- max. 80 min, nejméně 5 návštěvníků, nejvíce 10 (od 15 let), doplnění stavebně historického vývoje, sklepy, krovy a jiná místa důležitá pro stavební vývoj objektu. pouze po předchozí dohodě.
- Trasa D
- max. 30 min, nejméně 5 návštěvníků (od 15 let), kaple, sakristie, hodinová věž * pouze po předchozí dohodě.
- Trasa E
byla zrušena
 Tis u hradu Pernštejn |
 Hrad Pernštejn |
 Hrad Pernštejn |
 Pohled na hrad Perštejn od Nedvědice |
