Peroxid vodíku

Peroxid vodíku
Obecné
Systematický název	Dihydrogen dioxid
Jiná jména	Hydrogen peroxid
Molekulový vzorec	H2O2
Molární hmotnost	34,0147 g/mol
Vzhled	Bledě modrá barva; v roztoku bezbarvý.
číslo CAS	7722-84-1
Vlastnosti
Hustota a skupenství	1,4 g/cm3, kapalina
Rozpustnost ve vodě	nekonečně mísitelný
Teplota tání	-11 °C (262,15 K)
Bod varu	150,2 °C (423,35 K)
Disociační konstanta (pKa)	11,65
Viskozita	1,245 cP při 20 °C
Struktura
Tvar molekuly	Kovaletní vazby, speciální: tvar složeného papíru do úhlu 97°
Dipól moment	2,26 D
Rizika
Rizika	Oxidující, korozivní, 30 a více procentní vodný roztok je relativně snadno výbušný za vzniku velkého množství kyslíku
Teplota vzplanutí	Nehořlavý.
R/S věty	R: R5, R8, R20, R22, R35 S: S1, S2, S17, S26, S28, S36, S37, S39, S45
RTECS	MX0900000
Dodatková data
Termodynamická data	Možná skupenství Pevné, plynné, kapalné
Příbuzné
Příbuzné sloučeniny	voda ozón hydrazin peroxid sodný peroxid barnatý
Pokud není uvedeno jinak, data jsou udána pro standardní podmínky tj. 25 °C (298,15 K), 100 kPa (750,064 Torr)

Peroxid vodíku (H₂O₂) (triviálně kysličník) je čirá kapalina, o něco viskóznější než voda. Má silné oxidační ale i redukční vlastnosti a často se používá jako dezinfekce (3 % vodný roztok). Rovněž se často využívají jeho bělící účinky při odbarvování vlasů, v ponorkách je částí pohonného média torpéd. Během druhé světové války byl používán jako raketové palivo ať už samostatně- jako jednosložkové palivo tj. katalytickým rozkladem na paroplyn (nejznámější motory Hellmutha Waltera, popřípadě z pozdější doby „raketový pás- rocket belt“ z bondovek- ono to totiž skutečně létá!) , nebo ve spojení s etylakoholem (lihem), hydrazinem nebo petrolejem (kerosenem). Při použítí s hydrazínhydrátem má samozápalné účinky- tj při smísení obou látek dojde k okamžitému samovznícení.

Po válce se od použití peroxidu jako okysličovadla až na pár vyjimek (Black Arrow)ustoupilo a místo toho se používá oxid dusičitý, který je ovšem prudce jedovatý. Naproti tomu katylytický rozklad peroxidu na paroplyn se jako pomocný zdroj v raketové technice používá od A4 - známější jako V-2 až po RD 107/108 což jsou hlavní motory prvního a druhého stupně Ruské rakety R7 v současnosti známé ve své nejvýkonnější verzi jako Sojuz U. V současnosti se uvažuje o návratu k peroxidu především z ekologických důvodů.Peroxid vodíku je silnější kyselina než voda, poskytuje soli hydrogenperoxidy (HO₂)^- a peroxidy (O₂)^2-

[editovat] Příprava

Poprvé byl peroxid vodíku připraven v roce 1818 L. J. Thénardem reakcí kyseliny sírové s peroxidem barnatým a odpařením nadbytečné vody za sníženého tlaku dle rovnice:

BaO₂ + H₂SO₄ → H₂O₂ + BaSO₄

Nejdůležitější z peroxidů a výchozí složkou výše uvedené reakce je BaO₂ vznikající při zahřívání BaO v kyslíkové atmosféře.

[editovat] Reakce

Rozklad: 2H₂O₂ → 2H₂O + O₂

Rozklad zpomaluje např. močovina, kyselina fosforečná; naopak jej urychluje oxid manganičitý, manganistan draselný, stříbro nebo platina.

Reakcí s acetonem vzniká třaskavá sloučenina s názvem peroxoaceton.

[editovat] Desinfekce

Při využití 3% vodného roztoku jako desinfekce, reaguje tento s krví, kdy krev slouží jako katalizující látka. Za vzniku tepla dochází k rozpadu na kyslík a vodu podle rovnice H₂O₂ ----> H₂O +O. , resp. 2(H₂O₂) ----> 2H₂O +O₂ Jako desinfekci nepoužíváme u hlubších otevřených ran. Odůvodněním tohoto je vysoká pravděpodobnost zavření rány nad peroxidem a pod kůží začne narůstat tlak, což působí vysokou bolest a může být nebezpečné.