Invia.cz
Last minute
Tunisko
Dovolená v Chorvatsku
Pojeďte do Egypta
Bulharsko
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Invia.cz
Last minute
Tunisko
Dovolená v Chorvatsku
Pojeďte do Egypta
Bulharsko
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
| Pesach | |
|---|---|
 |
|
| Stůl připravený na sederovou večeři. | |
| Oficiální název | hebrejsky: פֶּסַח |
| Jiný název | Svátek nekvašených chlebů, Židovské velikonoce |
| Slavený | v judaismu, Židy, Samaritány |
| Druh | Židovský |
| Významnost | Jeden ze tří poutních svátků. Oslavuje Exodus, vyjití z otroctví ve starověkém Egyptě. Počátek 49 dnů počítání omeru. |
| Začátek | 15. Nisan |
| Konec | 21. Nisan v Izraeli a mezi některými liberálními Židy v diaspoře; 22. Nisan mimo Izrael |
| Rok 2008 | západ slunce 19. dubna – soumrak 26. dubna (27. 4.) |
| Rok 2009 | západ slunce 8. dubna – soumrak 15. dubna (16. 4.) |
| Zvyky a tradice | Pořádá se jedna nebo dvě sederové večeře. V časech Chrámu se konala oběť beránka. |
| Souvisí s | Šavu'ot, který následuje 49 dní po druhé pesachové noci. |
Pesach (hebrejsky: פֶּסַח pesach), často nazývaný „Svátek nekvašených chlebů“ nebo „židovské velikonoce“ je jedním z nejdůležitějích židovských svátků a zároveň jedním z nejstarších vůbec (jelikož příkaz k jeho dodržování byl dán jako jeden z mála ještě před darováním Tóry na Sinaji). Společně se svátky Šavu'ot a Sukot se řadí mezi tři poutní svátky, které se každoročně slaví a které připomínají vyjití z otroctví a cestu ke svobodě. Je svátkem osvobození židovského národa z tyranského zajetí a zároveň slavnostní probouzení půdy a země.
Mimo Izrael trvá Pesach 8 dní (v Izraeli 7 dní), při čemž první dva a poslední dva jsou sváteční (ימים טובים, doslova „dobré dny“, „svátky“, při kterém platí obdobná pravidla jako při šabatu, ale s tím rozdílem, že jsou povoleny přípravy jídla. Prostřední 4 dny jsou označované jako chol ha-mo'ed, חול המועד (polosvátky) a v jejich průběhu neplatí zákaz práce, ale modlitba je slavnostnější s řadou oslavných žalmů. Pesach začíná 15. nisanu a končí 21. nisanu (v Izraeli, do 22. nisanu v diaspoře).
Pro Pesach se používají různé názvy v závislosti na biblické události, se kterými je spojován. Mezi nejznámější patří tato:
Obsah |
Svátek Pesach připomíná vyjití Izraele z egyptského otroctví. Izraelité se do Egypta dostali poté, co velký hladomor zasáhl zemi, včetně Země zaslíbené. V té době měl vytvořené zásoby pouze Egypt a to díky Josefovi, synu Jákoba, kterého sem původně prodali jeho bratři ze závisti jako otroka. Josef se postupem času dostal na nejvyšší místa a stal se správcem Egypta. Postupně se do Egypta přesunul celý izraelský národ a žil zde pod Josefovou ochranou. Židé se v Egyptě usadili a zůstali zde i po skončení hladomoru. Po nějaké době nastoupil nový faraon, který však již Josefa neznal, jelikož byl dávno mrtev a ten byl velmi znepokojen zvyšující se židovskou populací a židovský lid zotročil a navíc nechal povraždit všechny prvorozené chlapce. Toto vraždění přežil pouze Mojžíš, kterého jeho matka Jocheved (Jókebed) poslal v koši po Nilu, následně byl zachráněn faraonovou dcerou a byl vychován u faraónova dvora.
Po nějaké době Hospodin vyslyšel úpění Izraele a povolal Mojžíše, který s Áronem předstoupil před faraona a sdělil mu, že Hospodin praví, aby propustil jeho lid, aby mu v poušti mohl slavit slavnost. Faraon však neuposlechl a namísto toho ještě přitížil Izraelitům práci. Po tomto neúspěchu posílá Bůh Mojžíše a Árona znovu k faraónovi a ujišťuje je, že donutí egyptského krále, aby Izraelce propustil a to skrze divy, kterými bude bít Egypt. Tyto božské zásahy dostaly název deset ran egyptských:
Čtyři dny před vyjitím z Egypta řekl Hospodin Izraelitům, aby si každá rodina vybrala zdravého beránka bez vady (Exodus 12,3-5). Během 14. nisanu jej obětovali a použili jeho krev na označení veřejí svých domů. Poté do půlnoci 15. nisanu jedli opečené beránky. Takto označené domy poté Hospodin překročil, když procházel Egyptem a vybíjel vše prvorozené. Hospodin také sdělil Mojžíšovi a Áronovi nařízení o hodu beránka a o zasvěcení prvorozených.
Faraon po desáté ráně propustil Izrael z otroctví a Izrael druhý den vytáhl z Egypta. Utábořil se na břehu rákosového moře. Faraonovo srdce však bylo stále zatvrzelé a vyslal vojsko, aby Izraelity porazilo. Mojžíš vztáhl ruku nad moře a Hospodin rozdělil jeho vody. Izraelité prošli mořem po suchu na druhou stranu, faraon se pustil za nimi, avšak Mojžíš vztáhl ruku nad moře a vody se vrátily a přikryly vozy i jízdu celého faraónova vojska.
Pesach se díky mnoha příkazům a zvykům stává jedním z nejsložitějších židovských svátků.
V dobách, kdy existoval Chrám, byl jedním hlavních zvyků korban Pesach (קרבן פסח doslova „Pesachová oběť“, známá zejména později v křesťanské tradici jako „velikonoční beránek“). Každá rodina (nebo v případě, že rodina byla málo početná a nezvládla by sníst celého beránka, skupina rodin) musela přinést oběť mladého beránka nebo kůzlete do Chrámu v poledne 14. dne měsíce nisan a večer jej pak sníst (po soumraku již bylo 15. Nisanu) (Exodus 12,6).
Bylo však zakázáno, aby krev obětního beránka dopadla na něco kvašeného (Exodus 23,18). Beránek musel být opečen (Exodus 12,9) a jezen s macesy a marorem (Exodus 12:8). Musel se také dávat pozor, aby se obětnímu beránku nezlomila žádná kost (Exodus 12,46). Žádné maso pak nesmělo zbýt do rána. To, které zbylo se muselo spálit (Exodus 12,10, 23,18).
Jelikož je podle Tóry korban Pesach svatá oběť, platí v tomto ohledu přísná pravidla. Jediní, kteří mohou beránka jíst jstou ti, kteří jej mohou přínést k obětování. Tóra o předpokladech pro hod beránka praví toto:
| „ | Hospodin řekl Mojžíšovi a Áronovi:„Toto je nařízení o hodu beránka: Nebude zněho jíst žádný cizinec. Ale bude jej jíst každý služebník koupený za stříbro, bude-li obřezán. Přistěhovalec ani nádeník jej jíst nebude. Musí být sněden v témž domě. Z jeho masa nevyneseš nic z domu; žádnou jeho kost nezlámete. Tak to bude dělat celá izraelská pospolitost. Jestliže by u tebe pobýval host a chtěl by připravit Hospodinu hod beránka, nechť je u něho obřezán každý mužského pohlaví a potom bude smět přistoupit a tak učinit a bude jako domorodec v zemi. Ale žádný neobřezanec jej jíst nebude. Stejný řád bude platit pro domorodce i pro hosta, který bude pobývat mezi vámi.“ Všichni Izraelci učinili přesně tak, jak Hospodin Mojžíšovi a Áronovi přikázal. Právě v ten den vyvedl Hospodin Izraelce seřazené po oddílech z egyptské země. | “ |
| — Bible, Exodus 12:43-51 | ||
Mezi další, jež nesmějí jíst beránka patří lidé, kteří jsou rituálně nečistí, výjimka existuje v případě, že ve stejném stavu je většina židů (Pesachim 66b). Nabídka oběti musí být provedena před kvórem třiceti (Pesachim 64b). Ve Chrámu zpívali levité Halel, zatímco kohanim prováděli obětní obřad. Muži i ženy byli povinni sledovat korban Pesach (Pesachim 91b).
Tento příkaz se plnil po celou dobu existence Chrámu. Do dnešní doby se micva o korban Pesach přenesla v podobě, která je symbolická. Spočívá v tom, že se na sederový talíř dá i opečená kost. Aškenázští židé mají tradici, že během Sederu nejedí jehněčí. Zdůvodňují to absencí chrámu. Oproti tomu sefardští židé během sederové večeře jehněčí nebo skopové jedí, aby dodrželi korban Pesach. Samaritáni na Pesach naopak beránka obětují ve své svatyni na hoře Gerizim.
Během Pesach se můžou konzumovat pouze potraviny a nápoje s označením Košer le-Pesach (כשר לפסח) a to včetně alkoholu - nejčastěji vína, které je označeno jako košer le-Pesach. Mezi aškenázskými a sefardskými židy existují rozdíly, sefardští židé například konzumují o Pesachu rýži, stejně tak jako další druhy semen a zrní, označovaných jako kitnijot. Kitnijot jsou naopak v aškenázské kuchyni během Pesach zakázané.
Hlavním příkazem o svátku Pesach je jíst macesy. Maces (hebrejsky: מַצָּה maca, pl. מצות macot, v aškenázské výslovnosti macos, dotud i název maces) je křehký, rovný, nekvašený chléb, vyrobený z mouky a vody, který musí být upečen dříve než začne kvasit. Je stanoveno pravidlo, že doba od zadělání těsta po pečení nesmí překročit 18 minut. Tato doba se však může měnit, pokud je do mouky přidána teplá voda. V tom případě započne kvašení dřív. Maces je jediný typ „chleba“, který se o Pesachu může jíst. Vztah mezi macesem a chámecem lze chápat v různých rovinách. Jedna z interpretací srovnává maces s božími příkazy (613 micvot) a chámec s lidskou pýchou, která stejně jako kynoucí těsto chce být tam, kde pro není její místo. O nekvašeném chlebu se také píše v Tóře.
| „ | Od večera čtrnáctého dne prvního měsíce budete jíst nekvašené chleby až do večera jedenadvacátého dne téhož měsíce. | “ |
| — Bible, Exodus 12:18 | ||
Maca ašira, מצה עשירה, doslova „bohatší“ nebo „obohacená maca“. Maca ašira je druh macesu, který se může jíst podle sefardských zvyků. Od „klasického“ macesu se liší tím, že při jeho výrobě je namísto vody použita ovocná šťáva nebo víno. Takové těsto je možné nechat déle ležet před pečením, jelikož ovocné šťávy ani víno nepůsobí kvasení jako voda. Podle aškenázské tradice se však maca ašira jíst nesmí, jelikož je možné, že by se mezi šťávy či víno dostala trocha vody.
Maca šruja, מצה שרוייה, doslova „namočená maca“. Jedná se o maces nebo macesovou moučku namočenou ve vodě. Tato kombinace je povolená, protože platí pravidlo, že po pečení není kvašení. Při přípravě jídel se mohou používat i drcené macesy. Důležité však je, že macesem namočeným do vody nelze plnit příkaz (micvu) o pojídání macesů.
Maca šmura, מצה שמורה, doslova „pečlivě hlídaná maca“. Jedná se o zvláštní druh macesu, který se jí o Sederu. Je vytvořen pod pečlivým dozorem ze zrní na něž se dohlíží již od doby žní. Tento maces musí být sněden o sederové večeři.
Chamec (hebrejsky: חמץ) je cokoliv z pěti druhů obilnin (pšenice, žito, ječmen, oves, špalda), co přišlo do styku s vodou alespoň na 18 minut. Je-li voda teplá dochází ke kvašení dříve a je nutné zmínit, že 18 minut se začíná počítat od doby, kdy dohněteme těsto. Chamecem ale nemusí být pouze potraviny, ale například i nápoje (pivo, whisky), léky nebo kosmetika. Během Pesachu je zakázána jak konzumace a využívání chamecu, tak i jeho vlastnění. Proto je nutné chamec před Pesachem odstranit z domu, zničit jej, či jej případně prostřednictvím rabína odprodat nežidovi.
Po odstranění všeho chamecu z domu je nutné provést formální prohledání v předvečer Pesachu. Hledání chamecu (בדיקת חמץ, bdikat chamec) neboli hledání chamecu provádí hlava rodiny, jeho manželka, případně jiný člen rodiny (starší třinácti let). Hledající prochází všechny místnosti se svíčkou a v prohledává místa, kde by mohl chamec nedopatřením zůstat. V případě, že je nalezen nějaký chamec, musí být uložen do speciální nádoby nebo tašky a druhý den je spálen.
Jelikož žid nesmí o Pesachu vlastnit chamec, rozšířil se zvyk, že je před Pesachem odprodán nežidovi a po Pesachu jej odkoupit zpět (מכירת חמץ, mechirat chamec). Původně proto, aby prodejci a výrobci předešli ztrátám. Každý může chamec prodat sám, doporučuje se ale aby tímto pověřil rabinát, který dohlédne na všechny náležitosti.
Mezi kitnijot se zařazují všechny luštěniny (fazole, hrášek, čočka, etc.), sója, kukuřice, rýže, atd. Tyto potraviny sice nejsou chámec, ale podle aškenázské tradice je jejich konzumace zakázána, protože by mohlo dojít k záměně s chámecem. Na rozdíl od chámecu je však možné tyto potraviny vlastnit. Oproti Aškenázům tyto potraviny jedí Sefardé, dle jejichž tradic nic neodporuje konzumaci těchto potravin.
Seder, doslova „pořádek, uspořádání“, (סֵדֶר) je označení pro slavnostní večeři pro první noc(i) svátku Pesach. Základem sederu je biblické nařízení učit děti o významu vysvobození židovského národa z egyptského otroctví.
| „ | V onen den svému synovi oznámíš: „To je pro to, co mi prokázal Hospodin, když jsem vycházel z Egypta“. | “ |
| — Bible, Exodus 13:8 | ||
Mnoho ze sederového rituálu je proto pojato tak, aby vzbudilo zájem a zvědavost dětí. Ranou podobu pesachového sederu obsahuje desátá a poslední kapitola mišnaického traktátu Pesachim, zařazeného do tradiční Hagady. Toto vyprávění událostí, které zmiňují vyjití židů z Egypta začíná čtyřmi otázkami. Ty má položit nejmladší dítě a jeho otec mu na ně odpoví. Otázky se odvíjejí od úvodních slov první otázky: „Proč je tato noc odlišná od všech ostatních nocí?“
Příkazy, které se musí splnit o sederu:
Seder vyžaduje dodržení pořadů jednotlivých úkonů. V tomto pořadí by měl seder proběhnout:
Na stole připraveném pro sederovou večeři nesmí chybět:
Sederový talíř, označovaný také jako zdobná mísa, (קערה, ke'ara) je používaný při domácím občadu na Pesach. Středověké opisy aškenázské Hagady představují tuto mísu, poprvé zmíněnou v období Mišny, jako jakýsi kulatý talíř. Existují dochované ukázky z období renesance ze dřeva, keramiky, cínu, etc. opatřené příslušnými nápisy a rytinami. Moderní sederové talíře bývají zpravidla měděné či mosazné nebo skleněné a mají zvlášstní prohlubně na pokrmy, které předepisuje rituál, či malé misky, do nichž se tyto pokrmy vkládají.
Sederový talíř by měl obsahovat:
Maror (מָרוֹר), v překladu „hořká bylina,“ je jeden z pokrmů pojídaných při sederové večeři. Podle Božího přikázání (Exodus 12:8) měli židé jíst pesachového beránka (korban Pesach) spolu s nekvašeným chlebem (maces) a hořkými bylinami (maror) při památeční hostině na počest Hospodinu, která má být slavena navždy. Pojídání maroru je symbolické a má připomínat trpkost života v egyptském otroctví. Tuto symboliku ještě zvyšuje namáčení maroru do charosetu (více v části charoset). Typy zeleniny, ze kterých se získává maror uvádí Talmud (Pesachim 39a). Tradičně se používá hlávkového salátu nebo křenu.
Charoset (חֲרֽוֹסֶת) je sladká, tmavě zbarvená, hrudkovitá směs podávána při sederové večeři společně s marorem. Symbolika charosetu zpočívá v tom, že evokuje hlínu nebo maltu, ze které židé v Egyptě vyráběli cihly. I samotný název charoset pochází z hebrejského cheres - hlína.
I přes symboliku, kterou charoset představuje, se jedná o chutnou pochutinu, která je oblíbená zejména u dětí. Charoset lze jíst volně během sederové večeře například s macesy.
Existuje mnoho receptů pro přípravu charosetu. Rozdíly jsou i mezi aškenázy a sefardity. „Aškenázský charoset“ se vyrábí zejména z rozsekaných oříšků, jablek, skořice a vína. Oproti tomu charoset u Sefardů obsahuje hlavně jablka, hrušky, hrozinky, fíky, datle, víno, skořici, etc. Složení se samozřejmě liší v různých oblastech.
Při sederové večeři se pijí čtyři poháry vína. Tuto povinnost musí splnit všichni účastníci, i nejchudší muž či žena (Mišna Pesachim 10,1). Symbolika čísla čtyři v Hagadě se odráží v těchto čtyřech číších (ארבע כוסותarba kosot), které jsou v midraši spojeny se čtyřmi výrazi pro vysvobození, o nich se zmiňuje příběh Exodu:
Elijášův pohár (כוס של אליהו, kos šel Elijahu) je zvláštní pohár vyhrazený u sederového stolu proroku Elijášovi. Podle rozšířeného zvyku se pohár naplní vínem po svátečním jídle předtím, než se znovu začne čtení Hagady. U sederové večeře by měly být otevřeny dveře nebo okno, k uvítání proroka Elijáše, na znamení víry, že přítomné nepostihne nic zlého. Zároveň se tím zdůrazňuje mesiášský a vykupitelský apsekt svátku, neboť prorok Elijáš má ohlásit příchod Mesiáše (Mal 3, 18 (24)).
Ráno před svátkem Pesach začíná Půst prvorozených. Tento půst připomíná zachránu prvorozených židovských dětí před poslední z egyptských ran, kdy Hospodin procházel Egyptem a vybíjel vše prvorozené, jak se píše v knize Exodus.
| „ | Když nastala půlnoc, pobil Hospodin v egyptské zemi všechno prvorozené, od prvorozeného syna faraónova, který seděl na jeho trůnu, až po prvorozeného syna zajatce v žalářní kobce, i všechno prvorozené z dobytka. | “ |
| — Bible, Exodus 12:29 | ||
Půst tedy trží prvorozený potomek mužského pohlaví, který již dosáhl věku bar micva. Pokud je mladší, postí se za něj otec.
Během svátečních dnů se říkají zvláštní slavnostní žalmy a Halel podobně jako během ostatních svátků na šabat. Specifická pro Pesach je modlitba za rosu (tal), která se říká během opakování Amidy na šacharit první den Pesach. Na Pesach se začíná během recitace Amidy říkat ve druhém požehnání verš morid ha-tal (jenž dává sestupovat rose), ve většině evropských obcí se ale tento verš vynechává.
Na šabat během Pesach je zvykem číst v aškenázských synagogách Píseň písní, jeden z pěti svátečních svitků. Píseň písní je alegorií vztahu Boha a Izraele a během Pesachu je tento vztah připomínán právě proto, že vysvobozením z Egypta Bůh projevil svou lásku k Izraeli a přiznal se k němu jako se ženich přiznává ke své nevěstě.
Začátek svátku Pesach připadá podle gregoriánského kalendáře na:
Konec svátku Pesach připadá podle gregoriánského kalendáře na:
Druhý Pesach (פסח שני Pesach šeni) byl zaveden jako „zpožděný svátek“ pro ty, kdo v předepsaném čase nemohli splnit příkaz kvůli rituální nečistotě (tum’a) nebo pobytu na dlouhé cestě mimo domov.
| „ | Mluv k Izraelcům: Když se někdo z vás neboz vašich budoucích pokolení poskvrní při mrtvém anebo bude na daleké cestě, bude také slavit hod beránka Hospodinu. Budou jej slavit druhého měsíce čtrnáctého dne navečer. Bdou ho jíst s nekvašenými chleby a hořkými bylinami. Neponechají z něho nic do rána a nezlámou mu žádnou kost. Budou slavit hod beránka podle všech nařízení o něm. Ale kdo by byl čistý a nebyl na cestě a zanedbá slavení hodu beránka, bude vyobcován ze svého lidu, protože nepřinesl Hospodinu dar ve stanovený čas. Takový člověk ponese následky svého hříchu. | “ |
| — Bible, Numeri 9:10-13 | ||
Na rozdíl od normálního Pesachu, který se koná v průběhu měsíce nisan, začínaly obřady odloženého svátku o měsíc později, v průběhu měsíce ijar a nabízely možnost obětovat a jíst pesachového beránka. Klasickým příkladem se stala nebývale masová oslava Pesach šeni za Chizkiáše (2.letopisů 30).
 |
Související články obsahuje Portál Hebraistika |
| Židovské svátky | |
|---|---|
| Biblické svátky | Šabat | Roš chodeš | Roš ha-šana | Jom kipur | Sukot & Hošana raba | Šmini aceret & Simchat Tóra | Pesach | Počítání omeru | Šavu'ot |
| Poexilní svátky | Chanuka | Tu bi-švat | Purim | Lag ba-omer | 15. av |
| Moderní svátky | Jom ha-Šo’a | Jom ha-Zikaron | Jom ha-Acma'ut | Jom Jerušalajim |
| Postní dny | Půst Gedaljův | Půst Ester | Půst 10. tevetu | Tiš'a be-av | Půst 17. tamuzu | Půst prvorozených |
| Almanach židovských svátků 2000-2050 | |
