Philipp Eduard Anton von Lenard

Philipp Eduard Anton von Lenard
Philipp Eduard Anton von Lenard
Narození
Datum:	7. června 1862
Místo:	Bratislava
Úmrtí
Datum:	20. května 1947
Místo:	Messelhausen

Philipp Eduard Anton von Lenard (* 7. června 1862, Bratislava – † 20. května 1947, Messelhausen, Německo) byl německý fyzik.

Pocházel z rodiny obchodníka s vínem, který se přistěhoval do Bratislavy z Badenu v Tyrolsku. Ačkoliv otec původně trval na tom, aby syn pokračoval v jeho stopách, mladý Philipp dosáhl svého. Po maturitě na reálce v Bratislavě (1880) studoval fyziku na univerzitách v Budapešti, Vídni, Berlíně a Heidelbergu, kde i získal doktorát z filozofie u profesora G. Quickeho (1886).

Na své alma mater působil do roku 1888. Potom přešel do Bonnu k Hertzovi a v roku 1892 se tu habilitoval. Mimořádnou profesuru získal na univerzitě ve Vratislavi (1894), Cáchách (1895) a Heidelbergu (1896). Na univerzite Christiana Alberta v Kieli zase získal titul řádného profesora fyziky (1898). Poslední období své vědecké i pedagogické kariéry strávil na univerzitě v Heidelbergu (1907– 1931), kde byl též ředitelem Radiologického ústavu. Byl členem Berlínské akademie věd.

V čase studií na gymnáziu v Bratislavě zkoumal spolu se svým profesorem fyziky Virgilem Klattem (1850– 1935) fosforescenci. Tato spolupráce trvala dvě desetiletí. Výsledky společných pokusů, při kterých připravili na 800 fosforeskujících látek a vykonali na nich 300 spektrálních analýz Bunsenovým spektroskopem, shrnuli v čtyrech publikacích. Mimo jiné zjistili, že intenzita fosforescence závisí od množství tzv. účinných kovů, pričemž s rostoucím množstvím intenzita z počátku roste, ale později klesá až na nulu. Nejintenzívnější fosforescenci pozorovali v případě, kdy bylo množství kovu malé. Zkoumali též vliv tlaku a změn teploty na fosforescenci. Podali světelně-elektrický výklad fosforescence, který si získal všeobecné uznaní.

Později se Philipp Lenard zabýval hlavně fotoelektrickým jevem a katodovými paprsky. Jako jeden z prvních zkoumal přechod katodových paprsků přes tenké kovové destičky. Za tímto účelem zkonstruoval speciální katodovou trubici s malým otvorem (tzv. Lenardovo okénko), což umožnilo nejen prozkoumat vlastnosti katodových paprsků, ale též odseparovat elektrony a stanovit jejich hmotnost. Jedno ze svých „okének“ Ph. Lenard zapůjčil i W. C. Röntgenovi, čímž nepřímo přispěl k objevu paprsků X, které měl prakticky na dosah ruky.

V průběhu spolupráce s H. Hertzem se začal zabývat fotoelektrickým jevem. Dokázal, že při vnějším fotoefektu se uvolňují elektrony (1899) a stanovil zákonitosti fotoelektrického jevu (1902): energie vyletujících fotoelektronů nezávisí na intenzitě dopadajícího světla a je přímo úměrná jeho frekvenci. Tyto fakta byly v rozporu s klasickou fyzikou a vysvětlil je až Albert Einstein na základě své hypotézy, že světlo musíme pokládat za proud kvant energie.

Za práce o katodových paprscích dostal Philipp Lenard v roku 1905 Nobelovu cenu za fyziku, která se začala udělovat v roku 1901.

Na přelomu století, hlavně po Thomsonově objevu elektronu (1897), mnozí vědci hledali odpověď na otázku, jaká je struktura atomu. Této otázce se nevyhnul ani Philipp Lenard. Na základě svých pokusů s katodovými a ultrafialovými paprsky, jako i zkoumaní fotoelektrického jevu, vytvořil takzvanou dynamidovou teorii atomu. Podle ní atom sestává z nerozlišitelných částic–dynamidů. Počet dynamidů v atomu je úměrný jeho atomové váze a každý elektricky neutrální dynamid obsahuje elektrony i ekvivalentní pozitivní náboj, které tvoří spolu dynamicky stabilní konfiguraci (jako například v dipólu).

Projevem uznaní zásluh Philippa Lenarda byla mnohá ocenění a vyznamenání, které dostal od nejrozmanitějších institucí. Nezapomenulo na něj ani jeho rodné město. Stal se čestným občanem Bratislavy a při příležitosti jeho 80. narozenin mu Slovenská univerzita udělila čestný doktorát z fyziky.

Philipp Lenard je rozporuplnou osobností světové fyziky. Na jedné straně patřil mezi největší experimentální fyziky a podstatně přispěl k rozvoji světové vědy. Na druhé straně aktivně bojoval proti teorii relativity a později i proti jejímu tvůrci, zpochybňoval Röntgenovi zásluhy o objev paprsků X.

Už na začátku dvacátých let minulého století patřil mezi první propagátory myšlenek nacionálního socialismu v Německu. Napsal i čtyřsvazkové dílo Německá fyzika, v které rozdělil fyziku na plodnou árijskou, především německou, a neplodnou, spekulativní židovskou fyziku. Angažoval se též jako člen NSDAP.

Zemřel 20. května 1947 v Messelhausenu (Německo).

[editovat] Externí odkazy

• Philipp Eduard Anton von Lenard na converter.cz

[editovat] Literatura

• Andreas Kleinert, Charlotte Schönbeck, Lenard und Einstein. Ihr Briefwechsel und ihr Verhältnis vor der Nauheimer Diskussion von 1920. Gesnerus 35, 3/4, 318–333 (1973).
• Philipp Lenard, Wissenschaftliche Abhandungen, Band 4. Diepholz/Berlín: GNT-Verlag, 2003 (posthum). ISBN 3-928186-35-3.[1]
• Philipp Lenard, Große Naturforscher: eine Geschichte der Naturforschung in Lebensbeschreibungen. Mnichov 1929.
• Philipp Lenard, Deutsche Physik in vier Bänden. Mnichov, 1. vydání 1936–37, 2. vydání 1938–41, 3. a 4. vydání 1942–44.
• Rudolf Tomaschek, Philipp Lenard – Zu seinem 80. Geburtstag am 7. Juni 1942. Völkischer Beobachter, 6./7. června 1942, Nr. 157/158, strana 5.