Set-top-boxy
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
Set-top-boxy
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
| Pietro Mascagni | |
|---|---|
Pietro Antonio Stefano Mascagni
|
|
| Narození | |
| Datum: | 7. prosince 1863 |
| Místo: | Livorno, Itálie |
| Úmrtí | |
| Datum: | 2. srpna 1945 |
| Místo: | Řím, Itálie |
Pietro Antonio Stefano Mascagni (7. prosince 1863, Livorno – 2. srpna 1945, Řím) byl italský hudební skladatel Představitel verismu.
Obsah |
Pietro Antonio Stefano Mascagni se narodil v Livornu 7. prosince 1863 jako syn pekaře. Matka zemřela na tuberkulózu, když mu bylo 10 let. Od roku 1876 studoval v Livornu u Alfreda Soffrediniho (1854 – 1923). V šestnácti letech měl za sebou kompozici své první symfonie (c-moll) a řadu chrámových skladeb. V roce 1881 zkomponoval kantátu „In Finlanda,“ se kterou zvítězil ve skladatelské soutěži v Miláně. V následujícím roce byl přijat na milánskou konzervatoř. Mezi jeho učiteli a spolužáky byli přední italští operní skladatelé té doby, jako Arrigo Boito, Amilcare Ponchielli a Giacomo Puccini.
Aniž by dokončil studia, odešel Pietro roku 1885 z Milána a připojil se jako dirigent ke kočovné operetní společnosti, kterou vedl Vittorio Forli. Vystřídal ještě několik podobných zaměstnání. Ve společnosti Luigi Marescy se seznámil i se svou budoucí manželkou, zpěvačkou Argenide Marcellina Carbognani, známou jako Lina. S pomocí starosty města Cerignola se mu podařilo opustit Marescovu společnost a stal se ředitelem filharmonie města. Rovněž vyučoval hru na klavír a zpěv.
V červenci roku 1888 byla v Miláně vypsána soutěž na jednoaktovou operu, pro kterou Mascagni zkomponoval své nejslavnější dílo, operu Cavalleria rusticana. 3. února 1889 se Mascagni konečně oženil a hned následující den se mu narodil syn Domenico. Milánskou soutěž vyhrál a byl pozván k jejímu nastudování do Teatro Constanzi v Římě. Úspěch byl ohromující. Během několika měsíců byla hrána po celé Itálii. V prosinci jí uvedl Gustav Mahler v Budapešti a následovaly operní scény po celém světě, od Buenos Aires až po Petrohrad.
V roce 1891 se stal otcem syna Edoarda, který byl přezdívan Dino. O čtyři roky později přijímá funkci ředitele hudební konzervatoře Liceo Rossini ve městě Pesaro (pojmenovaném na počest tamějšího rodáka Gioachina Rossiniho).
Úspěch operní prvotiny vyvolal velký zájem o další operní díla skladatele. Do roku 1898 chrlil tak Mascagni každým rokem nejméně jednu operu. Opery byly sice příznivě přijímány, ale žádný ohromující úspěch se již nedostavoval.
Na přelomu století absolvoval úspěšné turné po Rusku. Dostalo se mu i pocty řídit koncert k uctění památky Giuseppe Verdiho v roce 1901. V témže roce uvedl Verdiho Rekviem ve Vídni.
Náhle se však začalo zdát, že se štěstí od skladatele odvrací. Jeho americké turné bylo s výjimkou San Francisca neúspěšné. V roce 1903 se po problémech s úřady v Pesaru přestěhoval do Říma. Tam se stal ředitelem prestižního ústavu Scuola Musicale Romana. O rok později získal výhodný kontrakt na vydávání svých děl u francouzského nakladatele Choudens.
V roce 1911 absolvoval sedmiměsíční, a tentokrát velmi úspěšné, turné po Jižní Americe. V Buenos Aires měla také premiéru jeho opera Isabeau. Poslední premiérou před vypuknutím války byla opera Parisina na libreto básníka Gabrielle d'Annunzia. Na premiéře v Miláně se sešli téměř všichni významní italští skladatelé té doby, včetně Pucciniho a Giordana.
Spolu s Puccinim vystupoval Mascagni ostře proti účasti Itálie v první světové válce. Měl k tomu i osobní důvod, neboť jeho syn Edoardo se stal válečným zajatcem. Po skončení války absolvoval ještě jednu cestu po Jižní Americe, kde slavil velké úspěchy, ale jako skladatel se již téměř odmlčel.
Edoardo začína v roce 1924 v Livorně s výrobou motocyklů značky Junior.
Mascagni od roku 1927 žil až do své smrti na Albergo Plaza v Římě. V roce 1932 vstoupil do fašistické strany Benita Mussoliniho. O tři roky později umírá Edoardo počas Mussoliniho válečného těžení v Etiopii.
V roce 1940 se konaly oslavy 50 let jeho opery Cavalleria rusticana. Při této příležitosti byla pořízena representativní nahrávka za autorova řízení. Sezóna 1943 – 1944 byla poslední operní sezónou Pietra Mascagniho. V La Scale v Miláně i opeře Opera di Roma v Římě se rozloučil představením opery L'amico Fritz.
Zemřel 2. srpna 1945 v Římě. Pohřeb se konal 4. srpna za naprostého nezájmu představitelů italského státu. V roce 1951 byly jeho ostatky převezeny z Říma do rodného Livorna a teprve tehdy se mu dostalo oficiálního uznání.
Si, 1919 Teatro Quirino, Řím
