Pius XI.

Pius XI. (před zvolením Ambrogio Damiano Achille Ratti; 31. května 1857 Desio – 10. února 1939 Vatikán) byl papežem katolické církve (od roku 1922) a suverénem státu Vatikán.

Před nástupem svého pontifikátu působil jako prefekt Vatikánské knihovny (1914-1919), apoštolský nuncius v Polsku (1919-1921) a arcibiskup milánský (1921-1922).

Jako papež si zvolil motto pax christi in regno christi. Vydal na 31 encyklik, vytvořil rámec pro zformování Katolické akce a v roce 1925 ustanovil svátek Ježíše Krista Krále. V roce 1936 (znovu)založil Papežskou akademii věd.

Za jeho pontifikátu Svatý stolec uzavřel řadu konkordátů a mezinárodních smluv s (převážně nově vzniklými) státy, včetně Lateránských smluv, v nichž Itálie uznala existenci a svrchovanost Vatikánu, a kontroverzního Říšského konkordátu.

Na konci svého pontifikátu, poznamenaném těžkou nemocí, se neúspěšně snažil čelit nástupu komunismu a nacismu, kteréžto odsoudil ve svých encyklikách, a odvrátit blížící se světovou válku.

[editovat] Cesta k úřadu

Ambrogio Ratti se narodil v Desiu u Milána. Na kněze byl vysvěcen v roce 1879. Byl velmi nadaný, na Gregoriánské univerzitě získal postupně tři doktoráty (filosofie, kanonického práva a teologie). Působil jako profesor teologie v semináři v Padově (1882-1888), dále v milánské Ambrosiánské knihovně (1988-1911, prefekt knihovny od 1907) a Vatikánské knihovně (1911-1919, nejprve viceprefekt, od 1914 prefekt).

Jeho specializací byly středověké a starověké církevní manuskripty, ambrosiánský misál a Karel Boromejský.

V roce 1919 jej papež Benedikt XV. jmenoval titulárním arcibiskupem naupaktským a apoštolským nunciem v Polsku (1919-1921). Mise skončila v odvoláním zpět do Itálie, kde obdržel hodnost kardinála a byl jmenován arcibiskupem milánským. Zůstal jím však pouze rok, 6. února 1922, po nečekané smrti papeže Benedikta XV., a nejdelším konkláve 20. století, byl nečekaně zvolen papežem.

[editovat] Papež

Podrobnější informace naleznete v článku Encykliky Pia XI..

Erb Pia XI.

Ambrogio Ratti přijal jméno Pius XI. a jako papežské moto si zvolil heslo pax christi in regno christi (Kristův pokoj v Kristově království).

[editovat] Učení

Jeho první encyklika Ubi arcano reagovala na postupující sekularizaci světa a dala rámec pro zformování Katolické akce. Ve své encyklice Quas primas vydané 11. prosince 1925 ustanovil svátek Ježíše Krista Krále.

[editovat] Mezinárodní vztahy

Za Pia XI. čelila katolická církev neutěšené mezinárodní situaci a mnoha četným pronásledováním. Svatý stolec musel řešit řadu závažných otázek ve vztazích s Francií a nově vzniklými státy v Evropě, jakož i krutá pronásledování církve v Sovětském svazu, Mexiku a později i v Německu, kde se naděje vkládané do říšského konkordátu ukázaly liché. Nově vzniklé státy se ukázaly být příliš slabými, aby konkordáty s nimi měly pro církev skutečně garanční charakter. Jediným nezpochybnitelným úspěchem jeho pontifikátu v tomto ohledu tedy zůstaly Lateránské smlouvy, které zajistily celosvětové uznání papežovy světské moci. Krátce po jeho ustavení nechal vybudovat Radio Vatikán.

[editovat] Konec pontifikátu

Pius XI. ve své pracovně

Konec pontifikátu představoval pro Pia XI. velké utrpení a obrovskou řadu zklamání. Již těžce nemocný opakovaně odsoudil totalitní režimy vzkvétající v nacistickém Německu a Sovětském svazu (zejména v encyklikách z roku 1937 Mit brennender Sorge a Divini redemptoris) a snažil se odvrátit blížící se válečný konflikt. Jeho snaha však byla bezvýsledná - válka byla stále blíž a on ve své kritice totalitarismů zůstával osamocen. Zklamaně přihlížel tomu, jak západní velmoci ustupují nacistickému Německu a nechávají ho pohltit Rakousko, proti jehož záboru protestoval, a těžce nesl fakt, že Itálie navzdory jeho odporu uzavřela spojenectví s nacistickým Německem a zavedla protižidovské zákony. Minimálně v jedné důležité otázce ale přece jen jednoznačně uspěl - ve své nepokryté snaze zajistit hladký nástup na papežský stolec svému státnímu sekretáři, kardinálu Pacellimu.

Smrt jej zastihla v okamžiku, kdy byl připraven v encyklice Humani generis unitas jmenovitě odsoudit nacismus a antisemitismus, což již předtím učinil v tisku a v projevech před poutníky. Jeho nástupce Pius XII. (již zmíněný Pacelli) zvolil ale jinou cestu - rozhodl se nacismus výslovně neodsoudit, ale tiše proti němu bojovat a pomáhat pronásledovaným, což považoval za efektivnější a prozíravější cestu.

[editovat] Odkazy

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Pius XI.

Projekt Wikicitáty má sbírku citátů na téma

Pius XI.

[editovat] Související články

• Lateránské smlouvy
• Vatikán

[editovat] Reference

1. ↑ Pius XI. ve stanovisku z 9. září 1938, citováno in Ronald J. Rychlak: Daniel Kertzer's The Popes Against the Jews, dostupné: http://www.catholicleague.org/research/kertzer.htm