Set-top-boxy
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
Set-top-boxy
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
| The Plastic People of the Universe | |
|---|---|
| Původ |  Praha, Československo |
| Žánry | rock |
| Aktivní roky | 1968–dodnes |
| Členové | |
| Vratislav Brabenec Josef Janíček Jiří Kabeš Joe Karafiát Ivan Bierhanzl Eva Turnová Ludvík Kandl |
|
| Dřívější členové | |
| Ivan Martin Jirous Milan Hlavsa Josef Brabec Paul Wilson Jiří Števich Jan Jílek Jiří Šula Jaroslav Vožniak |
|
The Plastic People of the Universe (PPU) je pražská rocková kapela. Patřila mezi hlavní postavy československého hnutí undergroundu v letech 1968 až 1989. Tato avantgardní skupina se ocitala zpočátku nedobrovolně v opozici proti komunistickému režimu v Československu a vzhledem ke svému nekonformnímu vystupování často zažívala perzekuce a také věznění.
Baskytarista Milan Hlavsa založil skupinu, která byla ovlivněná například Frankem Zappou, Captainem Beefheartem, skupinou Velvet Underground či skladatelem avantgardní vážné hudby Edgarem Varésem v roce 1968. Texty jejich písní byly zpočátku vlastní básně či básně známých autorů, později však pro sebe objevili nonkonformního filozofa a básníka Egona Bondyho. Na pozdějších konceptuálnějších dílech se jako textař autorsky zapsal saxofonista skupiny Vratislav Brabenec. Český kunsthistorik a kritik Ivan Martin Jirous se stal jejím manažerem a uměleckým vedoucím a zastával tak podobnou úlohu jako měl Andy Warhol v případě Velvet Underground.
Za vlády generálního tajemníka ÚV Komunistické strany Československa Alexandra Dubčeka došlo k uvolnění totalitního sevření moci, zvané Pražské jaro. V srpnu ale sovětská armáda a další vojska Varšavské smlouvy obsadily Československo, aby odstranily Dubčeka a nastolily opět tvrdou linii komunismu - nastal proces normalizace.
Skupina usilovala od roku 1970 možnost veřejné produkce, která musela být schválena komisí. Protože se hudebníci odmítli podřídit požadavkům na úpravu repertoáru, počeštění názvu a zkrácení vlasů nebyl jí v roce 1973 udělen statut profesionální skupiny a tím i povolení ke koncertování. Proto od roku 1974 už hrála jen na koncertech pro pozvané. Na koncert do Rudolfova u Českých Budějovic 30. března 1974 přijely stovky příznivců kapely, který byl státní bezpečností násilně rozehnán a kapela vůbec nevystoupila. Následovalo mnoho soudních postihů fanoušků a „Plastici“ se museli stáhnout do undergroundu až do změny režimu v roce 1989. Kolem nich se postupem času shromáždila velká část undergroundového kulturního hnutí.
V roce 1976 komunistická policie zatkla členy skupiny a postavila je před soud za „protistátní činnost“. Byli odsouzeni k odnětí svobody od 8 do 18 měsíců. Z protestů proti jejich uvěznění posléze vzešla iniciativa Charty 77, na níž se významně podílel Václav Havel, který se skupinou později spolupracoval např. na pořádání jejich utajených koncertů na Hrádečku a dokonce skupině vybíral texty jiných autorů ke zhudebnění. Ty se objevily na albech Hovězí porážka a Půlnoční myš. [1]
Přes problémy a konflikty s komunistickou mocí se Plastici necítili jako protirežimní aktivisté a tvrdili, že pouze chtěli svobodně hrát svou hudbu.
Obsah |
klasická sestava
současná sestava (2006)
The Plastic People of the Universe. Texty. 2. vyd. Praha : Maťa, 2001. ISBN 80-7287-029-7.