Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky a klenoty
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky a klenoty
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisuje stránka Vzhled a styl, konkrétní problémy tohoto článku mohou být specifikovány na diskusní stránce.
Plastikové modelářství je obor modelářství, zabývající se stavbou statických modelů z plastických hmot. Jeho rozvoj souvisí s rozvojem plastů a technologie jeho lisování z forem. Nejužívanějším materiálem je polystyrén.
Obsah |
Základ modelu určí obvykle komerční firma, která vytvoří co nejpřesnější zmenšeninu, "master", skutečného objektu (letadla, auta, budovy apod.) v příslušném měřítku. Podle něj je potom vyrobena měděná elektroda stejného tvaru a tou se pomocí elektroerozivního obrábění "vyjiskří" ocelová forma.
V současnosti se častěji používá rychlejší postup, kdy je tvar modelu vyfrézován do formy podle počítačových dat pomocí CNC frézy. Následně jsou všechny povrchy leštěny aby měl výlisek jednotný povrch a usnadnilo se jeho "vyhození" z formy.
Základní forma se skládá ze dvou dílů (každý sám o sobě váží několik desítek kilogramů), ale podle složitosti výlisku bývá zpravidla vícedílná. Při výrobě všech části musí být dodržena vysoká přesnost protože i drobná přesazení dílů je na sestaveném modelu viditelné a vyžaduje od modeláře úpravu. Forma dále podstupuje náročné operace kdy je doplněna spoustou prvků důležitých pro správnou funkci - chladicí kanály, vyrážeče atd.
Hotová forma se upne do tzv. vstřikolisu který do ní během zlomku sekundy pod vysokým tlakem vstříkne roztavený plast a ten je kanálky rozveden ke všem dílům, vznikají výlisky. Rámeček usnadňuje následnou kontrolu a balení.
Plast modelu je zpravidla světle šedý, tam kde je potřeba i čirý (okna, světla), nebo je polystyrén namíchán a lisován ve zvoleném odstínu (nevyžaduje barvení - varianta spíše pro jednoduché modely určené dětem). Některé firmy opatřují určité díly vrstvičkou vakuově napařeného kovu aby tak imitovali chrom.
Všechny tyto operace jsou velmi náročné a tedy i drahé (i malá forma může přijít na statisíce korun), proto se volí atraktivní předlohy které zaručují vysoký prodej a návratnost prostředků.
Hotové výlisky se s návodem, obtisky či jinými doplňky, distribuují v typických „krabičkách“ do obchodů.
Jednotlivé díly plastikové stavebnice musí modelář nejprve oddělit od licích rámečků, zbavit nečistot a otřepů a následně spojit dohromady vhodným pojidlem - lepidlem. Používají se zejména lepidla na bázi rozpouštědel plastu, kyanoakrylátová lepidla apod. Následuje pečlivé broušení a leštění. Případné nepřesnosti při lepení dílů se upravují pomocí tmelů. V oblibě jsou zejména v posledních letech tzv. „surfacery“ - stříkané tmely, které vytváří jednolitou velmi tenkou vrstvu na povrchu celého modelu. Povrch modelu se následně dotváří barvami - akrylátovými či syntetickými. Barva se obvykle nanáší stříkací pistolí, výjimečně (také na drobné díly) štětcem.
K realističtějšímu vzhledu modelu přispívají (podle šikovnosti modeláře) různé komerční doplňky ve formě resinových odlitků, fotoleptaných dílů, soustruženého kovu apod. Tyto resinové doplňky častokrát svým rozsahem nahrazují i celé původní díly modelu.
Mnoho firem které začaly s výrobou drobných doplňků postupem času začaly vyrábět plnohodnotné modely. V Česku např. EDUARD či CMK.
V ČR má plastikové modelářství dlouhou historii - zhruba od konce 60. let 20. stol., kdy vznikl první československý model, shodou okolností československého letadla, a těší se oblibě již od dob, kdy u nás fungovala organizace „Svazarm“. Základ bodovacího systému na soutěžích patří v ČR k jednomu z nejpřísnějších. Mistrovství ČR juniorů i seniorů v plastikovém modelářství se pořádá každý rok a vítězové reprezentují ČR na největší evropské soutěži v anglickém Telfordu.