Plebej

Plebej byla osoba, jejíž předek se (pravděpodobně, přesné údaje nejsou) v rané době římské republiky přistěhoval z území okolních kmenů do Říma. Tato osoba byla svobodným římským občanem, ale s omezenými právy.

Mezi plebeji a patriciji trval dlouhou dobu vnitřní boj. Plebejové usilovali o stejná práva jako měli patricijové. Patnáct let po založení římské republiky, v roce 494 př. n. l., kdy plebejové opustili za první secese Řím na protest proti svévoli patricijů, a vrátili se do města teprve poté, co patricijové souhlasili se vznikem úřadu, jemuž přislíbili „nedotknutelnost“ (sacrosanctitas), tedy právo nikoli na zákonnou, nýbrž náboženskou ochranu před jakýmkoli fyzickým útokem. Tak vznikl tribunát - úřad tribuna lidu (latinsky tribunus plebis), jako institut, jehož úkolem byla ochrana plebejů proti přehmatům patricijských úředníků a před útiskem patricijů obecně.

Vznik funkce vojenských tribunů s konzulskou mocí (roku 444 př. n. l.), do níž mohli být voleni jak plebejové tak i patricijové, napětí mezi plebeji a patriciji zmírnil.

Od roku 445 př. n. l. bylo plebejům dovoleno manželství z patricijskými dcerami. V roce 367 př. n. l. získali plebejové přístup do římského senátu. Největšího úspěchu dosáhli plebejové za tribunů Lucia Sextia a Gaie Licinia (366 př. n. l.), kdy bylo dosaženo toho, že plebejové mohli zastávat konzulský úřad. Plné rovnoprávnosti, totiž podílu na vládě, spravování úřadů v republice ap., dosáhli roku 287 př. n. l.; tím byla nastolena křehká rovnováha mezi oběma skupinami obyvatel. Za konzulů Marka Valeria a Quinta Apuleia (300 př. n. l.) plebejové dosáhli toho, že mohli zastávat kněžské hodnosti. Nněkteré sakrální funkce v3ak byly nadále vyhrazeny výlučně patricijům, a to do roku 44 př. n. l.

Tento článek o antice je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Také můžete pomoci vhodným rozšířením dalších článků z tohoto oboru.