Pojem

Pojem (od pojímat) nebo také koncept je souhrnná myšlenková představa pro celou třídu obdobných jevů a skutečností, předmětů i abstraktních témat. Pojem je určen definicí, jež udává jeho podstatné vlastnosti a odlišuje jej od jiných. Pojmy se označují slovy nebo symboly. Tentýž pojem může být označován i více slovy, a to buď v rámci téhož jazyka synonymy (např. Měsíc a Luna), anebo slovy různých jazyků. Tak slova the dog, der Hund a le chien označují tentýž pojem psa. Pokud se jedním slovem označují různé pojmy, hovoříme o homonymii.

Pojmy mohou být obecné, zahrnující celou třídu předmětů (apelativum), anebo individuální, označující jediný předmět, například vlastní jméno (proprium). Nejenom obecný, ale i individuální pojem je ovšem výsledkem rozumové činnosti, jež třídí a integruje rozmanité smyslové vjemy a zkušenosti. Dokonce i pojem „náš pes“ je takovou abstrakcí, jež shrnuje všechny možné zkušenosti s ním, včetně jeho minulosti atd.

“Individuální pojem vzniká shrnutím všech časových variant určitého předmětu.“^[1]

[editovat] Pojem, slovo a věc

Běžně užíváme slova k označování určitých předmětů nebo témat. To je ovšem dáno buď situací a kontextem („nesedej si na stůl“), anebo bližším určením („tento stůl zde“). Naopak samo slovo „stůl“ může znamenat mnoho různých stolů nebo dokonce jejich nepřítomnost („není tu žádný stůl“), a tedy obecný pojem stolu vůbec. Vztah slova a věci je tedy zprostředkován pojmem. Někdy se hovoří o „sémantickém trojúhelníku“:

                                pojem
.
                    slovo (symbol)   věc (předmět, téma)

V běžné řeči, která se vždy děje v určitém kontextu a vztahuje se k němu, není obecnost pojmů většinou na závadu, protože se dostatečně určují situací. Naproti tomu ve vědecké řeči je třeba, aby různí mluvčí mínili určitým pojmem totéž, a to pokud možno nezávisle na situaci. Proto věda potřebuje přesné termíny, které se často vědomě odlišují od běžné řeči a volí často z latiny, z řečtiny nebo dnes z angličtiny, případně tvoří jako novotvary (např. kvark nebo gen).

[editovat] Obsah a rozsah pojmu

Pojem lze vymezit buď definicí, jež určí nutné specifické vlastnosti, anebo výčtem všech předmětů, které pod tento pojem spadají. Gottlob Frege mluví o „různých způsobech danosti předmětu“. Tomu podle R. Carnapa odpovídají v logice dva různé termíny, totiž:

• intenze pojmu, to jest jeho obsah nebo význam, vyjádřený nutnými obecnými vlastnostmi všech předmětů dané tříd: intenzí čili obsahem pojmu čtverec je pravoúhlost a stejná délka stran;
• extenze čili rozsah pojmu, to jest výčet předmětů či podřízených pojmů, jež pojem zahrnuje.

Pro toto důležité rozlišení, jež patrně znali už stoikové a jež zavedla logika z Port-Royal, volí bohužel někteří autoři jiné termíny; tak John Stuart Mill mluví o „konotaci“ a „denotaci“, Bertrand Russell o „významu“ (meaning) a „denotaci““, Willard van Orman Quine o „významu“ a „referenci“ a podobně.

[editovat] Hierarchie pojmů

Individuální pojmy přitom spadají pod pojmy obecnější a ty pod ještě obecnější, takže tvoří hierarchie pojmů. Například pojem „pes“ spadá pod šelmy, šelmy pod savce, savci pod obratlovce atd. Pojem „běžet“ spadá pod pojem místního pohybu a ten pod pojem pohybu vůbec. Lze tedy mluvit o vztahu mezi podřazeným a nadřazeným (obecným) pojmem, podle Aristotela mezi druhem a rodem: podřazený pojem lze definovat jeho nadřazeným pojmem a druhovým rozdílem vůči ostatním podřazeným pojmům. Příklad: „Židle <druh> je nábytek <rod>, určený k sezení <druhový rozdíl oproti stolu, posteli a pod.>“

Nejobecnější pojmy, které tvoří vrcholy různých hierarchií, se podle Aristotela a Kanta nazývají kategorie.

[editovat] Bytí či existence pojmů

Ontologický statut, otázka po bytí pojmů byla v dějinách filosofie předmětem diskusí a sporů, zejména mezi realisty a nominalisty. Realisté zdůrazňovali, že bez pojmů není žádné poznání možné, neboť holý smyslový vjem žádné poznání nepřináší: musí se spojit s předmětem a pojmem. Abych mohl pozorovat padající kámen a případně měřit jeho rychlost, musím nejprve poznat, že jde o kámen a o pád; tyto pojmy nemohu ze smyslového vjemu odvodit. Odtud realisté tvrdili, že „pojmy jsou před věcmi“ (universalia ante rebus) a přisuzovali pojmům vyšší nebo nižší stupeň samostatného bytí a poukazovali také na to, že na rozdíl od psa, který stárne a zahyne, pojem psa je stálý a nepodléhá změnám.

Naopak nominalisté vyzvedali zjevnou skutečnost, že hlavním zdrojem našich vědomostí o světě je smyslové poznání:

“Nic není v mysli, co předtím nebylo ve smyslech.“^[2]

Odtud empirismus|empiristé odvozovali, že i pojmy se z věcí odvozují a tedy jsou teprve „po věcech“. Immanuel Kant soudil, že přinejmenším pojmy a představy prostoru a času jsou nezbytnými předpoklady každého poznání, včetně smyslového, a že jsou tedy „předem“ (a priori). Skutečně každý smyslový předmět se člověku dává v prostoru a v čase.

[editovat] Pojmy v empirické psychologii

Empirická zkoumání ukazují, že pojmy se skutečně tvoří ze zkušenosti, a to poměrně složitým kruhovým procesem. Podle G. Lakoffa^[3] se obecné pojmy a kategorie tvoří postupně, počínaje výrazným jádrem, které se zkušenostmi rozšiřuje k okrajovým oblastem pojmu. Pojem „pes“ nebo „stůl“ si tak dítě vytváří nejprve jako jakýsi „ideální typ“ dokonalého psa či stolu, k němuž se pak připojují méně obvyklé podoby psů nebo nábytku.

[editovat] Rozlišování pojmů

Pojmy se rozlišují na:

• Obecné a individuální (viz výše);
• Nadřazené a podřazené, čili rodové a druhové;
• konkrétní a abstraktní, jež označují vztahy a vlastnosti;
• absolutní a relativní, jež zachycují vztahy (např. otec, sestra);
• prázdné a neprázdné;
• pozitivní a negativní (např. nečeský).

atd.

[editovat] Odkazy

[editovat] Poznámky

1. ↑ Německá názvoslovná norma DIN 2330 a 2342.
2. ↑ Tomáš Akvinský, De veritate II.3.19.
3. ↑ G. Lakoff, Ženy, oheň a nebezpečné věci. Praha 2006.

[editovat] Související články

• Pojmová mapa
• Extenze
• Intenze
• Idea
• Jméno
• Kategorie
• Logika
• Mem
• Realismus a nominalismus
• Termín

[editovat] Na internetu

• (en)
• [1] Heslo Concepts ve Stanford Encyclopedia
• John R. Anderson: What Are The Cognitive Units?
• [2] S. Laurence – E. Margolis. Concepts and Cognitive Science. In Concepts: Core Readings, MIT Press, pp. 3-81, 1999.
• (de)
• M. Herberger, D. Simon: Wissenschaftstheorie für Juristen: Logik, Semiotik, Erfahrungswissenschaften. Frankfurt a.M., Metzner [1980]. (Text na internetu)

[editovat] Literatura

• G. Lakoff, Ženy, oheň a nebezpečné věci: co kategorie vypovídají o naší mysli. Praha: Triáda, 2006. ISBN 80-86138-78-X

Tento článek je zčásti nebo zcela založen na překladu článku Begriff na německé Wikipedii.