Polonium

Polonium
Atomové číslo	84
Relativní atomová hmotnost	(209) amu
Elektronová konfigurace	[Xe] 4f14 5d10 6s2 6p4
Elektronegativita (Pauling)	2,0
Teplota tání	254 °C (527 K)
Teplota varu	962 °C (1235 K)
Hustota	(alfa) 9,169 g.cm-3
Hustota	(beta) 9,398 g.cm-3
Registrační číslo CAS	7440-08-6

Polonium, chemická značka Po, lat. Polonium je nestabilní radioaktivní prvek, nejtěžší za skupiny chalkogenů. Byl objeven roku 1898 Marií Sklodovskou-Curie^[1] a pojmenován na počest její vlasti – Polska. Chemicky patří mezi kovy.

[editovat] Výskyt, výroba, využití

Polonium je členem uran-radiové, neptuniové i thoriové rozpadové řady a v přírodě se proto vyskytuje v přítomnosti uranových rud. Právě z uranové rudy – jáchymovského smolince bylo polonium poprvé získáno jako elementární prvek, přestože se jeho koncentrace pohybuje v množství 0,1 mg na tunu.

Uměle se připravuje ozařováním bismutu ²⁰⁹Bi neutrony v jaderných reaktorech.

V praxi nejvíce užívaným izotopem polonia je ²¹⁰Po, který je silným alfa zářičem s poločasem rozpadu 138,4 dnů. Celkově je známo na 25 různých nestabilních izotopů polonia, praktický význam však má pouze již zmíněný ²¹⁰Po a dále ²⁰⁸Po s poločasem rozpadu 2,9 let a ²⁰⁹Po s poločasem 103 roků.

Praktické využití nalézají izotopy polonia jako alfa zářiče v medicíně a při odstraňování statického náboje v textilním průmyslu a výrobě filmů.

Ze zdravotního hlediska je polonium vysoce rizikový prvek a při manipulaci s ním musí být dodržována přísná bezpečnostní opatření. Dle oznámení londýnské policie byl poloniem ²¹⁰Po otráven bývalý tajný agent Alexandr Litviněnko, který zemřel v roce 2006 v Londýně^[2].

[editovat] Reference

1. ↑ Curie P., Curie M., Comptes Rendus 1898, 126, 1101
2. ↑ V těle exšpióna Litviněnka nalezli radioaktivní polónium

[editovat] Literatura

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Polonium

Wikislovník obsahuje slovníkovou definici slova polonium.

• Jursík F.: Anorganická chemie kovů. 1. vyd. 2002. ISBN 80-7080-504-8 (elektronická verze)
• Greenwood N.N., Earnshaw A.: Chemie prvků II. 1. vyd. 1993. ISBN 80-85427-38-9