Invia.cz
Eurovíkendy
Kanárské ostrovy
Dominikánská republika
Madeira
Last minute
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Polynom (též mnohočlen) je výraz ve tvaru
,kde
. Čísla a0,a1,...,an se nazývají koeficienty polynomu.
Funkci P dvou proměnných
označíme jako polynom, pokud existují přirozená čísla n,m a konstanty aij takové, že platí

Obsah |
Stupněm polynomu p(x) rozumíme nejvyšší exponent x s nenulovým koeficientem. Nulový polynom p(x) = 0 má podle této definice stupeň -nekonečno; někdy bývá označován jako polynom stupně −1. Stupeň polynomu se někdy značí deg p(x).
Mějme polynom n-tého stupně
, a polynom m-tého stupně
.
,kde r = max(n,m) je stupeň výsledného polynomu.
, který získáme vzájemným vynásobením jednotlivých členů obou polynomů, přičemž stupeň nového polynomu je s = n + m.
.
, pak existují právě dva polynomy r(x),s(x) takové, že platíkde s(x) má stupeň menší než m nebo je nulovým polynomem. Pokud s(x) je nulový polynom, pak říkáme, že polynom f(x) je dělitelný polynomem g(x).

Vydělíme člen s nejvyšší mocninou polynomu f(x) členem s nejvyšší mocninou polynomu g(x), tzn.
. První člen polynomu r(x) tedy bude x2. Tímto členem vynásobíme polynom g(x) (dostaneme tedy x4 + x2) a výsledek odečteme od polynomu f(x), čímž získáme nový polynom f1(x) = f(x) − (x4 + x2) = − 4x2 + 2x + 1.
Nejvyšší člen polynomu f1(x) opět dělíme nejvyšším členem polynomu g(x), tzn.
, tzn. další člen polynomu r(x) je − 4. Tímto členem opět násobíme polynom g(x), tzn. získáme − 4x2 − 4, a výsledek odečteme od polynomu f1(x). Získáme nový polynom f2(x) = 2x + 5.
Stupeň polynomu f2(x) je však nižší než stupeň polynomu g(x), proto již nelze pokračovat v dělení. Polynom f2(x) tedy odpovídá polynomu s(x).
Výsledek tedy je
tzn. r(x) = x2 − 4 a s(x) = 2x + 5.
Vzhledem k tomu, že
, není polynom f(x) dělitelný polynomem g(x).
Číslo α se nazývá kořen polynomu p(x), jestliže platí
Této skutečnosti, společně se základní větou algebry, se využívá při řešení algebraických rovnic.
rozumíme polynom tvaru
. Derivaci značíme f '(Pozn. Derivací nulového polynomu je nulový polynom.)
'
'
, pakkde g(x) je polynom stupně n − 1.
,kde αi představují známé kořeny polynomu p(x). Pro nalezení zbývajících kořenů polynomu p(x) stačí hledat pouze kořeny polynomu g(x), tzn. řešit rovnici g(x) = 0, neboť tyto kořeny jsou také zbývajícími kořeny polynomu p(x). Polynom g(x) získáme z polynomu p(x) jeho vydělením výrazem
.
lze zapsat ve tvaru
,kde α1,α2,...,αn jsou kořeny polynomu p(x). Členy (x − αi) označujeme jako kořenové činitele. Ke každému polynomu existuje pouze jediný součin kořenových činitelů (pořadí jednotlivých kořenových činitelů v součinu není důležité).
,kde k1 + k2 + ... + kn = n, přičemž ki jsou přirozená čísla. Čísla ki určují násobnost kořene αi, tzn. kolikrát se kořen αi vyskytuje v řešení polynomu.
s reálnými koeficienty k-násobný kořen α = a + ib, má také k-násobný kořen
. To má za následek, že každý takový polynom je dělitelný polynomem
.
s reálnými koeficienty vyjádřit jako součin reálného čísla an, reálných kořenových činitelů x − αi a reálných trojčlenů x2 + pix + qi, splňujících podmínku
, tzn.
,kde α1,...,αk,p1,...,pm,q1,...,qm jsou reálná čísla, přičemž je splněna podmínka k + 2m = n.
Také v předchozím rozkladu se někteří kořenoví činitelé mohou vyskytovat vícenásobně, tzn.
,kde u1 + u2 + ... + us = k určuje počet reálných kořenů polynomu a v1 + v2 + ... + vr = m je polovina z celkového počtu všech komplexních kořenů polynomu.

ve tvaruTento zápis lze využít k výpočtu hodnoty polynomu p(x) v bodě x postupem, který bývá označován jako Hornerovo schéma. Zapíšeme-li
pak poslední číslo c0 představuje právě hodnotu polynomu p(x) v bodě x.