Poměrný volební systém

Poměrný (proporční) volební systém je způsob volby zástupců do zastupitelských orgánů. Při použití tohoto systému, při volbách do zastupitelských orgánů, kandidáti či strany získávají počet mandátů či křesel v poměru, který se blíží poměru počtů hlasů získaných od voličů. Součástí systému je myšlenka volebních obvodů i s nestejnou velikostí, jimž jsou kandidáti přiřazeni, může však být i volební obvod jediný celostátní (např. Slovensko, Izrael).

Poměrný volební systém může být vybaven uzavírací klauzulí stanovující, že subjekty, které ve volbách získají menší procentní podíl hlasů než je stanoveno (např. 5 %), jsou v zastupitelském orgánu nezastoupeny.

V Česku se poměrný volební systém používá při volbách do Poslanecké sněmovny, a krajských a obecních zastupitelstev. Pro rozdělení mandátů se obvykle využívá D'Hondtova metoda, která zvýhodňuje strany s velkým ziskem hlasů. Razantní změna volebního systému do Poslanecké sněmovny byla schválena v roce 2000. Hlavními prvky bylo zvýšení počtu volebních obvodů na 35 a zavedení volebního dělitele Koudelka. Tuto změnu však následně zrušil Ústavní soud.

[editovat] Úplný poměrný systém ^[zdroj?]

Ve skutečných, úplných proporčních systémech se zástupci zvolených stran podílejí na vládě nebo jiných politických institucích právě v poměru hlasů dosažených ve volbách. Není tedy nutné tvořit koalice, jak je zvykem v neúplných poměrných systémech vyžadující většinovou účast na vládě.

Úplné, skutečné poměrné systémy jsou pravidlem např. ve Švýcarsku.

[editovat] Výhody a nevýhody

Výhodou je, že díky zastoupení více politických stran v orgánu kopíruje rozložení zájmů ve společnosti.

Nevýhodou tohoto volebního systému je fakt, že do zastupitelského orgánu se typicky dostane větší počet stran, což může vést k problémům při schvalování zákonů, při vládnutí a k politické nestabilitě. Za této situace se například může stát, že jediný poslanec nebo úzká skupina lidí, kteří tvoří jazýček na vahách, získávají mnohem větší politickou moc, než by jim příslušela v poměru k obdrženým hlasům. Tato situace však může nastat, a v českém parlamentě již nastala, bez jakékoliv souvislosti s volebním systémem (poslanec jedné strany přeběhne ke druhé).

Tato nevýhoda se projevuje pouze v systémech, které mají stejné mechanismy vládnutí jako Česká republika. Existují však systémy, které neznají ani žádnou procentuální hranici pro vstup do zastupitelstev a ve kterých například ani 15 politických stran v parlamentě není překážkou úspěšného fungování vlády. Jednotlivý poslanec totiž nemá na toto fungování žádný vliv.

[editovat] Související články

• Volební systém
• Většinový volební systém
• Změna volebního systému 2000

[editovat] Zdroje

• Zdeněk Koudelka: Změna volebního systému, Politologický časopis 1/2000, s. 90-95, ISSN 1211-3247