Set-top-boxy
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
Set-top-boxy
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
Ponorka je plavidlo schopné plout pod vodou. Ponorky mohou pracovat ve velkých hloubkách, do kterých se potápěči nedostanou. Ponorka může být civilní (vědecká nebo turistická) nebo vojenská. Vojenská ponorka bývá vyzbrojena širokým arzenálem zbraní, zvláště torpédy, případně raketami. Velký pokrok pro ponorky znamenalo zavedení jaderného pohonu (Jaderná ponorka), protože podstatně zvětšuje jejich akční rádius a zbavuje je nutnosti pravidelného a častého vynořování (při pohonu spalovacím motorem je spotřebováváno velké množstvi kyslíku). Jaderný pohon je však velmi drahý a až na výjimky je vyhrazen jen pro vojenské ponorky.
Ponorky mají v trupu podélné dutiny (vyrovnávací nádrže), které lze naplnit vzduchem nebo vodou. K ponoření je třeba naplnit tyto nádrže vodou. Ponorka poháněná lodním šroubem může být pod vodou stabilizována i dynamicky pomocí hloubkových kormidel. Aby se ponorka mohla vynořit, je stlačeným vzduchem voda z nádrží vytlačena.
Vzhledem k tomu že spalovací motory spotřebují k činnosti velké množství vzduchu a vytvářejí zplodiny, musí být ponorky vybaveny jinými pohonnými jednotkami. V malých ponorkách se používají elektromotory napájené z akumulátorů, větší vojenské ponorky mají jaderný pohon.
Obsah |
První doloženou a plně funkční ponorkou byla ponorka Turtle, sestrojená roku 1776 Davidem Bushnellem v průběhu války za nezávislost USA.
Prvním úspěšným nasazením ponorky v přímém boji bylo nasazení konfederační ponorky David proti unijní lodi.
První hromadné nasazení ponorek provedlo Německo během 1. světové války. Využilo je k narušování zásobovacích tras spojenců. Ponorky však využívaly k bojové činnosti i ostatní důležité přímořské státy, účastnící se bojů ve válce. Když byl uzavřen versailleský mír mezi Němci a Spojenci 11. listopadu 1918, byla vymožena podmínka, že všechny ponorky budou předány vítězům. Podmínky příměří dále výslovně stanovily, že všechny ponorky, které jsou provozuschopné, musely být předány s plnou výzbrojí, ostatní budou odzbrojeny a umístěny do doků. Předáno bylo celkem 176 ponorek. Podmínky versailleské smlouvy také výrazně zredukovaly německé loďstvo pouze na nejnutnější složky a Německu byl dán zákaz vlastnit ponorky.
Ve 2. světové válce Německo opět nasadilo stovky ponorek operujících převážně v Atlantiku. Taktika již byla mnohem účinnější než za 1. světové války. Ponorky neoperovaly jednotlivě, ale v takzvaných vlčích smečkách. Ponorky vážně ohrozily zásobování Velké Británie. Zavedením konvojů, leteckého hlídkování a nových protiponorkových zbraní byla však jejich hrozba po roce 1943 silně utlumena. Boje ponorek však ještě trvaly až do května 1945. Závěrečná fáze bojů byla v německých pobřežních vodách. Když velkoadmirál Karl Dönitz nařídil kapitulaci, ještě na moři operovalo 49 německých ponorek. Nacistické Německo postavilo mezi léty 1935 - 1945 celkem 1162 ponorek. Ponorky se staly rozšířenou zbraní i v jiných státech světa, v Evropě to byly zejména Velká Británie a SSSR, na pacifickém bojišti hlavně USA a Japonsko.
Za Studené války se ponorky opět dostaly do popředí, neboť „v zájmu zachování míru“ se USA i SSSR snažily vyrobit účinější zbraně a zároveň potřebovaly vědět další kroky protivníka, jeho přesuny armád a podobně. Proto byly vytvořeny stále tišší a tišší ponorky, schopné pozorovat protivníka nebo připlout nepozorovány až k pobřeží a odpálit jaderné hlavice nesené na palubě.
Klasická ponorka se skládá z tlakového trupu, v němž je prostor pro posádku a vybavení. U většiny ponorek nad trup vyčnívá velitelská věž se vstupním otvorem a periskopem. Starší vojenské ponorky nesly na trupu ještě vedlejší výzbroj (obvykle dělo).
