Potápěčský zvon

Potápěčský zvon

Potápěčský zvon je zdola otevřená nádoba naplněná vzduchem, která umožňuje pobyt a práci pod vodou.

[editovat] Historie

Ve své nejjednodušší podobě se jedná o nejstarší známé zařízení pro delší práci pod vodou. Je popisován už Aristotelem ve 4. století př. n. l..

V roce 1535 Guglielmo de Lorena vyrobil a použil zařízení podobné moderním zvonům. Potápěčský zvon byl také využit pro vyzvednutí děl švédské bitevní lodě Vasa krátce po jejím potopení v roce 1628.

V roce 1690 navrhl Edmund Halley zvon moderní konstrukce vybavený i okny pro výzkum mořského dna. Vzduch měl být do něj dopravován v zatížených sudech.

[editovat] Moderní použití

Na principu potápěčského zvonu jsou budována i pokusná podmořská obydlí. Při zakládání vodních staveb se používá speciální typ zvonu, nazývaný keson.

Tento článek je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte nebo alespoň nahradíte tuto šablonu nějakou konkrétnější.

---