Potenciálová bariéra
Tečkovaně je uveden možný reálný potenciál a plnou modrou čárou je jeho aproximace pravoúhlou potenciálovou bariérou.
Jako potenciálová bariéra (nebo potenciálový val) se ve fyzice označuje takové rozložení potenciálu, že jeho hodnota je v určité (omezené) oblasti nenulová, přičemž se předpokládá, že je (alespoň přibližně) konstantní, konečná a kladná, zatímco mimo tuto oblast je hodnota potenciálu nulová.
V jednorozměrném případě lze potenciálovou bariéru vyjádřit potenciálem
Potenciálová bariéra umožňuje v kvantové mechanice popsat základní vlastní vlastnosti kvantového tunelování.
Obdobným případem jako potenciálová bariéra je tzv. potenciálová jáma, kdy je V0 < 0.
Obsah |
[editovat] Klasická mechanika
V klasické mechanice je pohyb částic povolen pouze v oblasti, kde energie E částice je menší než hodnota potenciálu.
Pokud se tedy částice s E < V0 pohybuje směrem k potenciálové beriéře, pak se může pohybovat pouze mimo oblast 0 < x < a. Do oblasti 0 < x < a taková částice nemůže vstoupit. V klasické mechanice se tedy takové částice nacházející se v oblasti x < 0 nemohou dostat do oblasti x > a a naopak. Potenciálová bariéra je pro takové částice nepropustnou stěnou, která odděluje obě oblasti x < 0 a x > a.
Částice s E > V0 se mohou pohybovat i v oblasti 0 < x < a a mohou tedy přes potenciálovou bariéru přecházet. Takováto klasická částice pohybující se směrem k potenciálové bariéry přes tuto bariéru vždy přejde, tzn. nikdy nedojde k odrazu. K odrazu částice od bariéry dochází pouze v případě E < V0.
[editovat] Kvantová mechanika
V kvantové mechanice se vlastnosti částice určí řešením odpovídající Schrödingerovy rovnice.
Stacionární Schrödingerovu rovnici vyjádříme zvlášť pro oblast x < 0, oblast 0 < x < a a pro oblast x > a. V bodech x = 0 a x = a je přitom požadováno, aby vlnová funkce byla spojitá včetně své první derivace.
Schrödingerovy rovnice tedy mají tvar
Charakter řešení se liší podle toho, zda celková energie částice E je větší nebo menší než výška potenciálové bariéry V0. Výslednou vlnovou funkci lze rozdělit na několik částí. Především na dopadající vlnu, která souvisí s volnou částicí pohybující se směrem k potenciálové bariéře ze záporného nekonečna (tedy y oblasti x < 0). Dále můžeme uvažovat, že vlna se po dopadu částečně odrazí a částečné bude procházet do oblasti 0 < x < a. V této oblasti postupuje vlna déle k bodu x = a, kde prochází druhým potenciálovým skokem, od kterého se opět částečně odráží a částečně projde do oblasti x > a. V oblasti x < 0 tedy bude výsledná vlna ψI popsána superpozicí dopadající vlny pohybující se ve směru + x a odražené vlny pohybující se ve směru − x. Podobně v oblasti 0 < x < a lze výslednou vlnu ψII popsat jako superpozici vln z obou směrů, zatímco v oblasti x > a lze nalézt pouze prošlou vlnu ψIII pohybující se ve směru + x.
[editovat] Případ E>V0
Zavedeme-li konstanty
pak lze obecné řešení vyjádřit ve tvaru
Vzhledem k tomu, že podle předpokladu se částice pohybuje ze záporného nekonečna, bude koeficient u členu popisující v oblasti x > a pohyb směrem k bariéře nulový, tzn. G = 0.
Z podmínky spojitosti vlnové funkce a její první derivace v bodech x = 0 a x = a, tzn. na základě rovností ψI(0) = ψII(0),
, ψII(a) = ψIII(a) a
, dostaneme podmínky umožňující určit koeficienty A,B,C,D,F, tzn.
- A + B = C + D
- ikI(A − B) = ikII(C − D)


Pravděpodobnost průchodů kvantové částice skrz bariéru lze pro E > V0 vyjádřit vztahem
Pravděpodobnost odrazu od bariéry je rovna
Pro libovolně široký a vysoký potenciálový val je tato pravděpodobnost nenulová. Tato pravděpodobnost však s rostoucí šířkou a valu a rostoucím rozdílem energií V − E velmi rychle klesá. Z tohoto důvodu je tedy při makroskopických procesech tento jev zanedbatelný a není třeba jej uvažovat.
[editovat] Případ E<V0
Zavedeme-li konstanty
pak lze obecné řešení vyjádřit ve tvaru
Vzhledem k tomu, že podle předpokladu se částice pohybuje ze záporného nekonečna, bude koeficient u členu popisující v oblasti x > a pohyb směrem k bariéře nulový, tzn. G = 0.
Z podmínky spojitosti vlnové funkce a její první derivace v bodech x = 0 a x = a, tzn. na základě rovností ψI(0) = ψII(0),
, ψII(a) = ψIII(a) a
, dostaneme podmínky umožňující určit koeficienty A,B,C,D,F, tzn.
- A + B = C + D
- ikI(A − B) = − kII(C − D)


Pravděpodobnost průchodu částice bariérou lze vyjádřit jako
Částice dopadající na potenciálový val se tedy podle kvantové mechaniky nemusí vždy odrazit, ale může bariérou s určitou pravděpodobností projít. Průchod částice bariérou je čistě kvantový jev, se kterým se v klasické mechanice nesetkáváme. Tento jev se označuje jako tunelový jev (kvantové tunelování).












