Pražská asanace

Krennův dům čp. 936, Staroměstské náměstí, zbořen roku 1902

Kolkovna, čp. 922, Dlouhá třída, zbořena roku 1904

Jako pražská asanace se označuje radikální přestavba centrálních čtvrtí Prahy na přelomu 19. a 20. století. Jednalo se o jednu z největších podobných akcí své doby v evropských městech.

V Praze, na území dnešního Josefova a částečně Starého Města, se nacházelo židovské ghetto, jehož špatný stav byl hlavním podnětem velké pražské asanace. Nevyhovovaly zejména hygienické podmínky (ohnisko nákazy, závadnost studniční pitné vody, neexistence kanalizace, přelidněnost), ale trnem v oku radním byly i úzké křivolaké středověké uličky. Josefov, nacházející se v blízkosti Staroměstského náměstí, nebyl dostatečně reprezentativní.

S prvními přípravami na asanaci se začalo v roce 1882. Přesto trvalo ještě několik let, než byly asanační zákony schváleny.

Prvotní asanační plán z roku 1887 navrhoval nejen zbourání židovského ghetta, ale také rozsáhlé demolice na celém Starém Městě a části Nového Města. Tak velké stavební úpravy by však byly finančně natolik nákladné, že od nich radní upustili. Konečný asanační plán, schválený v roce 1893, tedy počítal pouze s židovským ghettem zasahujícím do menší části Starého a Nového města. Mezitím byly přijaty vyvlastňovací zákony (11. února 1893). Asanační obvod měl rozlohu zhruba 380 000 m2, ve kterém se nacházelo přes 600 domů.

Částečné demolice začaly již roku 1895, masivní bourání pak probíhalo zejm. od konce roku 1896, kdy se z domů museli vystěhovat nájemníci. Celá akce měla skončit v roce 1903.

Na nátlak veřejnosti (roku 1896) byla zřízena Umělecká komise, která měla dokumentovat umělecké památky určené k demolici a příp. zachránit některé umělecké prvky. (Komise se roku 1898 rozpustila, protože městská rada nerespektovala její názory). Ghetto bylo mimo jiné zachyceno na četných fotografiích, olejomalbách Jana Minaříka a na 150 akvarelech Václava Jansy.

V následujících měsících a letech však došlo k mnoha necitlivým zásahům do historické zástavby, původní plán byl porušován ve prospěch soukromých zájmů a mnoho cenných budov bylo zničeno.

V roce 1903 byl asanační zákon prodloužen o deset let, poté se každých deset let prodlužovalo až do roku 1943. Největší asanační zásahy však proběhly do roku 1914. Asanace silně postihla rovněž Podskalí.

[editovat] Související články

• Asanace
• Josefov
• Podskalí

[editovat] Externí odkazy

• Klub za starou Prahu

[editovat] Literatura

• Štech, Wirth, Vojtíšek: Zmizelá Praha (I.), Staré a Nové město s Podskalím, ISBN 80-7185-497-2