Pražská taxislužba

Taxi firmy AAA na Staroměstském náměstí v Praze.

Taxislužba v Praze podléhá celostátně platnému Zákonu o silniční dopravě. Ve sdělovacích prostředcích a turistických průvodcích je proslulá nedodržováním stanovených maximálních cen a porušováním předpisů a proto je již po mnoho let jedním z viditelných témat komunální politiky. Praha uplatnila několik návrhů novel zákonů, které měly usnadnit řešení situace v Praze.

[editovat] Historie

Taxislužba v Praze je zajišťována výhradně soukromými subjekty. Do počátku devadesátých let dvacátého století zajišťoval taxislužbu Dopravní podnik hl. m. Prahy, ale tento obor byl liberalizován. V roce 2006 se orgány města vážně zabývaly myšlenkou na to, že by si město opět zřídilo vlastní taxislužbu, která by se musela uplatnit v konkurenčním prostředí.Jelikož pro udržení městem stanovených cen,by bylo třeba provoz vozů dotovat(viz náklady na provoz automobilů provozovaných magistrátem pro své potřeby) z veřejných prostředků,a to měrou pro reprezentaci města z politických důvodů neůnosnou,bylo od úmyslu městem provozované taxislužby upuštěno. Ceny jsou tedy nadále regulovány ne dle ekonomických principů,ale politických a populistických potřeb představitelů města(kupodivu i pravicových),stylizujících se tak do role ochránců veřejnosti před volným trhem.

Stav pražské taxislužby je již od 90. let dvacátého století stálým a kontroverzním tématem pražské komunální politiky,do kterého nebyla pragmatická ekonomie nikdy vpuštěna,a jež tak nikdy nebylo uspokojivě vyřešeno. Většina stanovišť taxislužby je provozována Technickou správou komunikací.. Sdělovací prostředky i zahraniční průvodce poukazují na soustavné předražování jízdného, nedodržování zákonných podmínek a různé podvody a to bez rozdílu u všech provozovatelů taxislužby. Město překládalo parlamentu různé zmatené,pitoreskní a na hranici realizace zařaditelné legislativní iniciativy, které svojí zmatečností zcela omezily zákonou vymahatelnost pořádku v taxislužbě.Následky toho dopadly i na města a obce,které s taxislužbou dosud žádné problémy neměly.

V roce 2002 uspořádalo formou "losování" výběr z uchazečů o správu a výhradní používání nejlukrativnějších taxistanovišť s tím, že provozovatel taxistanoviště bude volán k odpovědnosti za delikty spáchané jeho řidiči. V roce 2006 město vyhlásilo kontroversní záměr, že jako podmínku užívání taxistanovišť stanoví některé další podmínky (vybavení, třída a barva vozidla) a řidičům, kteří je splní, poskytne i další výhody (například užívání vyhrazených jízdních pruhů). Přitom se město pohybuje po hranici zákona třeba tím, že za provozní řád stanoviště taxislužby, který podle Zákona o silniční dopravě má vydávat obec vyhláškou, označuje neveřejné přílohy ke smlouvě města s provozovateli stanovišť, že vyhláškou o provozním řádu stanovišť se chystá upravovat záležitosti, které věcně přesahují úpravu provozu na taxistanovištích nebo i samotnou regulací ceny za službu v jinak zcela tržním prostředí. Z nekorektního a mnohdy nezákonného postupu obviňoval orgány města mimo jiné i Cech Taxi Praha,zastřešujíci svou čiností samostatné živnostníky provozující taxislužbu svýmy vlastními vozy , a Jiří Kvasnička, vlastník firmy AAA radiotaxi s. r. o., která s počtem kolem 1000 vozů je údajně nejvýznamnějším dispečinkem(organizátorem,sic,) v pražské taxislužbě.

Neřešeným problémem jsou i některé služby, které jsou v reklamních nápisech sice inzerovány jako taxislužba, avšak z právního hlediska jsou vykazovány jako příležitostná osobní doprava, na kterou se nevztahují licenční a cenová omezení platná pro taxislužbu. Objednávky a platby by v takovém případě podle zákona měly probíhat mimo vozidlo, konkurující skutečné taxislužby však vyjadřují podezření, že v některých případech tento rozdíl oproti taxislužbě není dodržován a jde jen o obcházení podminek pro provozování taxislužby.

Taxislužba patří mezi ty složky veřejné dopravy v hlavním městě Praze, které nejsou dotovány z veřejných zdrojů. Podobně jako v celé republice, i v Praze tak dochází k tomu, že v oblastech s malou frekvencí dopravních potřeb město dotuje jízdy prázdných nebo poloprázdných autobusů, ačkoliv doprava menšími vozidly schopná přizpůsobit se okamžitým potřebám (taxi, linkové taxi, radiobus) by mohla být leckde efektivnější.

Základní podmínky provozu taxislužby stanoví Zákon o silniční dopravě. Hlavní město Praha na základě zmocnění Zákonem o cenách určuje maximální ceny.

[editovat] Významní organizátoři taxislužby

Zde jsou uvedeni provozovatelé, kterým město svěřilo správu některých taxistanovišť. Většina z nich provozuje pouze dispečink taxislužby a využívá smluvně vázaných řidičů, kteří provozují taxislužbu na vlastní koncese.

• AAA radiotaxi, s. r. o. (Jiří Kvasnička) – 14 stanovišť, cca 1000 vozů (zřejmě včetně vozů užívajících stanoviště ve správě manželky vlastníka)
• Kvasničková Eva – 18 stanovišť, společný dispečink s AAA radiotaxi s. r. o.
• SEDOP, v. o. s. – 6 stanovišť, cca 250 řidičů
• City taxi, s.r.o. – 6 stanovišť
• Leasing Car Serv., s.r.o. – 2 stanoviště
• Grand Taxi, s.r.o. – cca 30 řidičů
• Bohemia Prague Airport Transfers
• Matina Hadererová - H.A.D. - Provozovatel taxislužby na území hl. města Prahy. Taxi H.A.D. cca 100 řidičů.

Mnoho provozovatelů taxislužby se losování o stanoviště neúčastnilo, někteří proto, že jej považovali za nezákonné.

Ostatní taxistanoviště, takzvaná taxistanoviště bez správce, jsou ve správě Technické správy komunikací hl. m. Prahy. Jejich užívání TSK podmiňuje uzavřením smlouvy a složením kauce 5000 Kč. Podle kritiků i tento postup je porušením principu obecného užívání místních komunikací, který je zakotven v Zákoně o pozemních komunikacích. Právní řád je konstruován tak, že regulace taxislužby by měla probíhat na principu licencí, státního odborného dozoru, veřejné obecní vyhlášky o provozním řádu stanovišť taxislužby a obecně závazných právních předpisů státu.

[editovat] Externí odkazy

• Stanoviště taxislužby v Praze
• Václav Horák: Pražským taxikářům se losování štaflů nelíbí… (24. 9. 2002)