Invia.cz
Eurovíkendy
Kanárské ostrovy
Dominikánská republika
Madeira
Last minute
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Invia.cz
Eurovíkendy
Kanárské ostrovy
Dominikánská republika
Madeira
Last minute
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Staroměstský orloj nebo také Pražský orloj je jedním z nejznámějších orlojů na světě. Je součástí jižní stěny staroměstské radnice v Praze. Byl zkonstruován v roce 1410.
Obsah |
Orloj má tři hlavní části. Nejzajímavější je astronomická část, ukazující polohy nebeských těles. Pod ní je umístěno kalendářové kolo, které v 19. století vybavil malbami malíř Josef Mánes. Kolem astronomické části jsou pak umístěny pohyblivé figurky pro pobavení diváků. Důležitou součástí je také pohyblivé procesí dvanácti apoštolů, kteří se ukazují každou hodinu nad astronomickou částí.
Jednou z nejstarších částí orloje jsou mechanický hodinový stroj a astronomický číselník z roku 1410. Stroj vytvořil hodinář Mikuláš z Kadaně pravděpodobně podle návrhu Jana Šindela, který se stal později profesorem matematiky a astronomie na Karlově univerzitě. Pražský orloj byl teprve třetím strojem svého druhu. První orloj byl zkonstruován v Padově v roce 1344.
Dlouhou dobu existovaly spory o tom, kdo vlastně orloj vytvořil. Velmi dlouhou dobu se mělo za to, že orloj vytvořil v roce 1490 hodinář Jan Růže (zvaný také mistr Hanuš) se svým pomocníkem Jakubem Čechem. Pověst hovořila o tom, že Hanuš byl nakonec oslepen, aby již nikdy nemohl postavit podobné hodiny. Kamenická výzdoba orloje je pravděpodobně dílem kamenické huti Petra Parléře, která v Čechách působila do roku 1420.
V roce 1552 opravoval orloj Jan Táborský. Ten je také autorem zprávy, ve které označuje za tvůrce orloje hodináře Hanuše. To byl ale omyl, který se podařilo odhalit až ve 20. století.
"ORLOJ TEN JEST ROZPRÁVKY A CHVÁLY HODNÝ VE VŠECH KRAJINÁCH NAD JINÉ VŠECKY VELIKÉ ORLOJE NA SVĚTĚ, JEHOŽTO CHVÁLY JÁ TAK VYSOCE VYPRAVITI NEUMÍM, ABY ON JEŠTĚ VAJŠE A VÍCE VYCHVÁLEN BÝTI HODEN NEBYL, NEB NEVÍM A NEDRŽÍM, ABY MOHLI NAD NĚJ MISTERNĚJŠÍ A DIVNĚJŠÍ ORLOJOVÉ KDE V KTERÝCH KONČINÁCH SVĚTA NALEZENI BÝTI, ALE DOSTI BYLO, ABY ASPOŇ JEDEN JEMU ROVNÝ NALEZEN BYL"
Jan Táborský z Klokotské Hory, Zpráva o orloji staroměstském 1570
V průběhu staletí se orloj mnohokrát zastavil a byl mnohokrát opravován. Pravděpodobně v 17. století byly přidány dřevěné sošky a figury apoštolů. Od roku 1735 byl v kritickém stavu a pražský magistrát jej měl dokonce v úmyslu prodat do starého železa. O jeho záchranu se zasloužil český vlastenec a meteorolog, profesor Univerzity Karlovy Antonín Strnad,[1] který chápal jeho historickou hodnotu a usiloval o jeho opravu. Po delším úsilí se mu podařilo přesvědčit magistrátního radu a posléze i celý magistrát, jenž nakonec uvolnil částku potřebnou pro rekonstrukci. Za Strnadova odborného dohledu opravu provedl za 793 zlatých v letech 1787 až 1791 hodinář Šimon Landsperger. V průběhu další velké opravy v letech 1865 až 1866 byla přidána ozvučená soška kohouta.
Během Pražského povstání v posledních dnech druhé světové války byl orloj těžce poškozen při požáru staroměstské radnice. Po velkém úsilí byl opravený orloj uveden do chodu v roce 1948.
Naposledy byl orloj rekonstruován na podzim roku 2005, kdy došlo ke zrestaurování soch a spodního kruhu od Josefa Mánesa. Dřevěné sochy byly zakryty sítí proti holubům.
Stroj orloje se skládá ze čtyř částí (strojů):
Hlavní stroj je nejstarší částí orloje a uvádí v pohyb ručičky na ciferníku a v příslušné doby odemyká všechny tři ostatní stroje. Ty pak vykonají svou práci a opět se uzamknou. Zvonící stroj má za úkol upozornit zvoněním na odbíjení hodin, které pak provede bicí stoj, také zvoní čtvrt a půl hodiny. Kalendářní stroj je vypouštěn hlavním strojem o půlnoci jednou za 24 hodin a posune kalendářní desku o jeden den.
Původně měl hlavní stroj orloje svůj vlastní oscilátor tzv. lihýř s vřetenovým krokem. Tento oscilátor byl však značně nepřesný (čtvrt až půl hodiny za den). Od roku 1866 řídí chod pražského orloje chronometr Božkovy konstrukce s kompenzačním rtuťovým kyvadlem, které je minimálně citlivé na změnu teploty. Chronometr má Denisonův krok a je dokladem velmi přesné hodinářské práce (chronometr se stejným krokem pohání i Big Ben v Londýně). Chronometr zkonstruoval Romuald Božek syn hodináře a konstruktéra Josefa Božka. Protože chronometr má vlastní oscilátor (kyvadlo), hlavní stroj orloje již žádný nemá a chronometr pouze předává každou minutu hlavnímu stroji mechanický impuls. Orloj jde tedy tak přesně, jak přesný je chronometr.
Astronomická část orloje byla ve své době vrcholnou ukázkou astronomických a mechanických znalostí. Je na ní zobrazena aktuální poloha Slunce a Měsíce na obloze, a to jak vůči obzoru, tak vůči zvířetníku. Orloj je v tomto smyslu primitivním planetáriem, které ukazuje základní stav tehdy pozorovatelného vesmíru. Je to vlastně astroláb poháněný hodinovým strojem. Stroj ve shodě se skutečností pohybuje na astrolábu ukazatelem ekliptiky, Slunce a Měsíce, měsíční koule při tom ukazuje fáze.
Koule symbolizující Měsíc je z poloviny světlá a z poloviny tmavá a zvláštní mechanismus ji natáčí tak, aby ukazovala aktuální měsíční fáze. Ciferník zobrazuje nejen běžný čas, ale také staročeský čas, který začínal západem Slunce.
Základem orloje je velký, černě orámovaný kruh s barevným pozadím – astroláb. Pozadí astronomického ciferníku představuje Zemi a pohled na oblohu. Modrý kruh ve středu plochy představuje Zemi a horní jasně modrá plocha pozadí je obloha nad horizontem. Černá a červená plocha pak představují tu část oblohy, která je pod horizontem. Během dne se symbol Slunce nachází nad modrou částí a v noci se přesouvá nad černou část. Během svítání nebo soumraku se nachází symbol Slunce nad červenou částí pozadí. V černém poli se symbol Slunce pohybuje během astronomické noci, kdy je Slunce více než osmnáct stupňů pod obzorem. V pražských podmínkách nastávají i dny, kdy se sluneční symbol do černé části vůbec nedostane. Dny, ve kterých astronomická noc vůbec nenastává, jsou zpravidla mezi 1. červnem a 13. červencem.
V levé části, která představuje východ, jsou latinské nápisy AVRORA (svítání) a ORTVS (východ Slunce). V pravé části, která představuje západ, jsou nápisy OCCASVS (západ Slunce) a CREPVSCVLVM (soumrak).
Zlaté římské číslice na okraji modrého kruhu tvoří ciferník běžného 24hodinového dne a ukazují místní čas. Polední dvanáctka stojí na vrcholu v jasně modrém poli, půlnoční dvanáctka dole v černém poli. Místní čas se řídí časem místního poledníku. Nastavený čas ale odpovídá 15. stupni východní délky (středoevropský čas; UT+1), tedy proti lokálnímu času se předchází o 2,3 minuty.
Zahnuté zlaté čáry rozdělují modrou plochu ciferníku na 12 částí a označují tzv. planetární hodiny. Planetární hodina je definována jako 1/12 času mezi východem a západem Slunce. Proto se délka hodiny v průběhu roku mění, stejně tak, jako se mění délka dne během roku.
Ukazatelem času je zlatá ruka -- symbol Slunce.
Uvnitř černě orámovaného kruhu leží ještě jedno pohyblivé mezikruží, na kterém jsou znamení zvěrokruhu. Má svůj vlastní samostatný pohyb. Zvířetník představuje hvězdné nebe a jeho pohyb odpovídá zdánlivému otáčení oblohy kolem Země. Malá zlatá šesticípá hvězda ukazuje pozici jarního bodu a hvězdný čas, který se odečítá na ciferníku se zlatými římskými číslicemi.
Zvířetník oběhne ciferník jednou za hvězdný den (tj. 23 hodin 56 minut a 4 sekundy). Zvířetník se proto pohybuje po ciferníku rychleji než sluneční rafie. Zlaté Slunce ukazuje na zvířetníku polohu Slunce na ekliptice. Mezikruží je rozděleno dílky po 5 stupních. Podle těchto dílků a polohy Slunce lze poměrně přesně určit polohu Slunce – tedy i datum.
Konstrukční vada astrolábu vzniklá během úprav v devatenáctém století vede k tomu, že pohyb symbolu Slunce je poněkud nepřesný. Jeho správnou polohu tak určuje spíše průsečík hodinové rafie s rukou a vnější zlacené obruče pohyblivého vnitřního mezikruží astrolábu.
Na vnějším okraji hodin je černý ciferník se zlatými arabskými čísly v gotické podobě – tomuto ciferníku se říká čtyřiadvacetník. Čísla ukazují staročeský čas, který začíná při západu Slunce. Ciferník je pohyblivý a během roku se natáčí kolem středu tak, aby jeho poloha odpovídala době, kdy Slunce zapadá.
Zlaté Slunce se pohybuje kolem kruhu zvěrokruhu. Symbol ukazuje pozici Slunce na ekliptice. Slunce je připojeno na ručičku se zlatou rukou a společně ukazují čas třemi různými způsoby:
Vzdálenost Slunce od středu ciferníku ukazuje čas východu a západu Slunce.
Pohyb Měsíce po ekliptice se ukazuje podobně jako pohyb Slunce. Pohyb Měsíce je ale mnohem rychlejší. Symbol Měsíce je z poloviny černý, ukazuje tak i měsíční fázi.
Kolem roku 1865 byla na orloji instalována nová kalendářní deska, která nahradila desku mnohem starší. Jejím autorem je malíř Josef Mánes. Na desce jsou zobrazeny alegorie měsíců. Obrázky měsíců se vyznačují venkovskou tematikou. Menší obrázky představují znamení zvěrokruhu. Vnitřní obrázek se zlatými hradbami a věžemi je středověký znak Prahy. Na okraji kruhu se nachází církevní kalendárium. Můžeme zde najít 365 církevních svátků. Některá jména se samozřejmě opakují (např. Jan Křtitel, Jan Nepomucký…). Dále jsou zde písmena označující dny v týdnu.
V horní části kalendáře je uchycena pozlacená střelka. Jak se kalendář otáčí, ukazuje střelka vždy konkrétní den, jeho datum, církevní svátek, měsíc a znamení zvěrokruhu.
Mánesovo kalendárium je uloženo v Národním muzeu a jeho místo zaujímá kopie zhotovená Suchardovým přítelem z dětství, akademickým malířem Bohumírem Čílou z roku 1946. Bohumír Číla (1895–1973) vynikal především jako restaurátor a po léta byl Staroměstský orloj restaurován právě jím a následně pak jeho dcerou, akademickou malířkou a restaurátorkou Bohumírou Míšovou-Čílovou (1932–1997).
Každou hodinu se ve dvou okénkách nad astrolábem objevuje 12 apoštolů (se svými atributy): sv. Petr (klíč), sv. Matěj (sekera), sv. Jan (kalich), sv. Ondřej (kříž ve tvaru X), sv. Filip (kříž), sv. Jakub (valcha), sv. Pavel (kniha), sv. Tomáš (kopí), sv. Šimon (pila), sv. Tadeáš (desky), sv. Bartoloměj (kůže) a sv. Barnabáš (svitek). Současné sošky dvanácti apoštolů vytvořil v druhé polovině 20. století sochař a loutkář Vojtěch Sucharda. Jejich dřívější, pravděpodobně barokní, verze shořely při požáru radnice na konci druhé světové války během Pražského povstání.
Asi nejznámější je pověst o mistru Hanušovi.
„V pověsti se praví, že orloj postavil mistr Hanuš. Radní ze staroměstské radnice ale dostali strach, že by mohl mistr Hanuš postavit tak nádherný orloj i pro jiné město a proto zosnovali krutý plán. V noci vtrhli do Hanušova domu útočníci a oslepili ho, železnými tyčemi rozžhavenými do ruda v ohništi. Mistr Hanuš se ale dovtípil, že šlo zřejmě o plán radních a tak požádal svého pomocníka, aby ho zavedl k vnitřní části orloje. Pak prý vložil ruku do stroje a orloj zastavil. Dalších 100 let nebyl prý nikdo schopný stroj opravit, díky jeho složitosti.“
Poznámky:
