Praga NDO
| Praga NDO | |
|---|---|
| Typ | NDO |
| Výrobce | Praga |
| Vyráběn v letech | konec 30. let - konec 40. let |
| Technické údaje | |
| Délka | 9860 / 10200 / 10550 / 10600 mm |
| Šířka | 2300 / 2500 mm |
| Výška | 2800 / 2900 / 2950 mm |
| Pohotovostní hmotnost | 7690 – 8070 kg |
| Obsaditelnost (sezení:stání) | různá (viz text) |
| Pohonné jednotky | |
| Motory | |
| Motor | Praga NDO |
| Výkon motoru | 80,9 kW |
| Motor | Praga NDO |
| Výkon | 91,9 kW
|
| Převodovky | |
| Převodovka | Praga Wilson |
| Druh | poloautomatická |
| Počet převodových stupňů | 5
|
Praga NDO je typ autobusu, který vznikl v Československu ve druhé polovině 30. let 20. století, ale výrazněji se rozšířil až po druhé světové válce; velké dodávky v počtu desítek kusů začaly roku 1947.
Výrobu podvozku zařizovala společnost Praga, karoserii pak firma Sodomka (od roku 1948 Karosa Vysoké Mýto, n. p.). Ve výrobě Karosy byly vozy NDO vystřídány autobusy Škoda 706 RO.
Tyto autobusy sice nepatřily k těm modernějším (vzhledem k tomu, že byly navrženy již v předválečných časech), vyráběly se však převážně z toho důvodu, aby byly v Československu rychle obnoveny vozové parky v mnohých, válkou poničených městech.
Obsah |
[editovat] Konstrukce
Jednalo se o autobus s motorem umístěným vpředu pod kapotou mimo interiér. Vůz byl vyvinut podle koncepce nákladního automobilu Praga ND, s ním měl také společnou například masku chladiče. Karoserie byla celokovová, kromě střechy zhotovené ze dřeva a potažené impregnovanou plachtovinou. Počet dveří byl různý, pohyboval se od jednodveřových autokarů, přes jednodveřové až po dvoudveřové městské autobusy.
Autokary měly pouze jediné, přední „bouchací“ (ovládané ručně) dveře. Pro řidiče byla určena malá dvířka, která vedla přímo na jeho stanoviště. Sedačky pro cestující byly u této varianty umístěny příčně v systému 2+2 (dvě sedadla vpravo, dvě vlevo) se střední chodbičkou. Obsaditelnost takového vozu byla 42 sedících cestujících.
Jednodveřové městské autobusy měly skládací dveře (ovládané průvodčím) přibližně uprostřed karoserie. Řidič měl pro sebe celý, sklem oddělený prostor přední části interiéru, takže i při špičce dobře viděl na všechny strany. Přímo na stanoviště řidiče vedla, stejně jako u autokaru, malá dvířka. Sedadla byla umístěna podélně a byla čalouněna umělou kůží. Zcela vzadu byla dřevěná lavice přes celou šířku autobusu. Celková obsaditelnost byla 65 osob, z toho 27 sedících. U novějších sérií bylo změněno zadní čelo a ubyly dveře pro řidiče.
Dvojdveřové městské autobusy měly skládací dveře na obou koncích karoserie. Ty přední otevíral řidič, který kvůli nim přišel o oddělený přední prostor, zadní byly „v režii“ průvodčího.
Vozy vyrobené ještě před druhou světovou válkou musely být po vzniku Protektorátu rekonstruovány na pravostranný provoz.
[editovat] Provoz
Kromě jiných měst byly tyto autobusy v provozu také v Praze (dodáno 50 vozů) a v Brně (zakoupeno 20 kusů).
[editovat] Historické vozy
- Muzeum Praga ve Zbuzanech (pražský vůz ev. č. 151)
