Pragmatismus

Pragmatismus označuje věcnost, nezaujatost, zaměřenost k efektivnosti a užitečnosti řešení problému nebo rovněž sklon k praktickému a spíš krátkodobému řešení problémů.

• Pragmatizmus vznikl na Harvardu.
• Směr vzniklý ve 2. polovině 19.stol v USA a od počátku 20. stol. pronikající do Evropy. Je součástí politických teorií demokratické společnosti. Vyskytuje se ve dvou variantách: jako populární pragmatismus, který zjednodušeně vyjadřuje zájmy konzumní společnosti, a filozofický, který se snaží řešit tři problémy filosofie: význam, pravda a poznání. Pragmatismus tvrdí, že představy, pojmy a soudy jsou pouhými pravidly jednání. Pravdivé jsou pouze tehdy, jsou-li pro člověka užitečné a jsou-li přínosem pro jeho jednání bez ohledu na to, zda se shodují se skutečností. Obecné pravdy neexistují, jelikož to, co je pro jednoho užitečné, může jinému škodit. Funkcí myšlení je vytváření návyků pro jednání. Teorie pragmatismu má umožňovat člověku realizaci a seberealizaci v praktickém lidském životě.
• Pragmatismus v Česku – Čapkovská generace (bratři Čapkovi, František Langer, Ferdinand Peroutka, J.Kodíček).
• klade důraz na osobní zkušenost, užitečnost a na to, jak se ideje osvědčují v praktickém životě. „Důležité je, aby budoucnost byla zlepšována v myšlenkách a plánech, ale ještě důležitější je, aby byla zlepšována ve skutcích a v životě.“ (Karel Čapek)
• pragmatismus nechce hledat jediný univerzální princip výkladu světa – chápe skutečnost jako pluralitu, dějiště svářících se sil.
• Čapkové a jejich přátelé odmítali jak komunistickou revoluci, tak ideologický katolicismus (Jaroslav Durych) a pravicový nacionalismus (Viktor Dyk, Josef Svatopluk Machar).
• představitelé: Charles Peirce (1839-1914), William James (1842-1910), John Dewey (1859-1952)

[editovat] Související články

Související články obsahuje Portál Filosofie

• Pragmatická pedagogika